‘Ars magica sive utilitas?’ Reflections on the magical and pragmatic aspects of the power of portraits in early modern times

• Authors: Ingrid Halászová

Title variants

CS

‘Ars magica sive utilitas?’ Úvahy o magických a pragmatických aspektech moci portrétu v raném novověku

• Languages of publication: EN

Abstracts

EN

Given the overabundance of portraiture in the modern age, it is somewhat difficult to place ourselves mentally into a position from which we can consider the domestication of this genre. The magical appeal and effects of immediacy which portraits exerted on viewers in the 16th and also for much of the 17th century were very similar to those which were evoked by images from the ‘pre-art’ era and which to a certain extent remain attributes of the portrait-image to the present day. The reins of this potentially magical power of the portrait-image were held in the hands of the artist under the condition that he combine his mental and manual creative abilities to transform three dimensional reality into a two dimensional painted image. A suitably talented and skilled artist was able to achieve not only an unmistakable visual likeness (similitudo) of the image to its subject, but also to evoke the illusion of immediacy (praesentia) and charm from recognition (identificatio). From the perspective of the anthropology of images, the portrait can both ‘pacify’ death and also activate power in the sense of dominating others through ‘imagery politics’, for example in the iconography of official state portraits. A not insignificant role is also played by the spontaneity of memory, that archaic and thus fleetingly intermittent aspect of natural human recollection, which allows portraits to serve as specific places of memory. In considering the pragmatic reasons for the striking success of the portrait in the early modern period it is necessary to pay particular attention to the cultural meaning and social function associated with the form. Portraits found their functional role in a variety of ritual ceremonies connected with both the private and public-official spheres, both in situations of everyday life and of special occasions. They emerged in connection with the birth (with baptism) and death (with the funeral) of an individual, with marriage but also with widowhood; serving as a memento of the fleeting nature of beauty and youth but also as a symbol of the fulfilment of familial, professional, financial and power ambitions and, for example, of idealized heroic ambitions. In other cases, portraits function as ‘proof’ of the subjects’ own importance and family pedigree, of friendship and family connections, of contacts with the world of famous and powerful people and, by no means least, of their own political loyalties.

CS

Vzhledem k dnešní přesycenosti portréty není jednoduché změnit své myšlenkové nastavení a sledovat, jak tento žánr zdomácňuje: magická přitažlivost a zpřítomňující účinky portrétu na diváka byly ještě v 16. století, a dokonce i hluboko v 17. století velmi podobné těm, které vyzařovaly obrazy z „éry před uměním“, v jistém smyslu jsou atributem obrazu-portrétu dodnes. Otěže této potenciální magické moci obrazu-portrétu držel v rukou umělec za podmínky, že byl schopen dosáhnout nejen nezpochybnitelné vzhledové podobnosti (similitudo) obrazu s modelem, ale i navodit iluzi zpřítomnění (praesentia) a okouzlení z rozpoznání (identificatio). Z pohledu antropologie obrazů lze portrétem na jedné straně „zpacifikovat“ smrt, ale na straně druhé rovněž aktivovat moc ve smyslu ovládnutí druhých prostřednictvím „obrazové politiky“, například prostřednictvím ikonografie oficiálního státnického portrétu. V neposlední řadě zde hraje významnou roli spontánní paměť, tedy archaické, a proto přerušovaně se odhalující přirozené lidské vzpomínání, které dělá z portrétů zvláštní místa paměti. Při úvaze o pragmatických důvodech výrazného společenského úspěchu portrétu v raném novověku je jistě nutné zohlednit především kulturní významy a sociální funkce s ním spjaté. Portréty našly své funkční místo v rozmanitých rituálních ceremoniích spjatých s privátní i s oficiální, veřejnou sférou všedních a svátečních situací v lidském životě: vznikaly v souvislosti s narozením (křtem) člověka i jeho smrtí (pohřbem), se svatbou, ale i s ovdovění, staly se mementem prchavé krásy a mládí, ale také symbolem naplněných rodinných, kariérních, ekonomických, mocenských, například ideálních hrdinských ambicí. V jiných případech byly „důkazem“ vlastní důležitosti, původu, přátelských a rodinných vazeb, kontaktů se světem slavných a mocných lidí a také vlastní mocensko- -politické loajality.

Keywords

EN

art; portrait

Discipline

• ARTS_&_ARCHITECTURE: ARTS & ARCHITECTURE

• Publisher: Institute of Art History, Czech Academy of Sciences
• Journal: Umění (Art)
• Year: 2019
• Volume: 67
• Issue: 3
• Pages: 168-183
• Document type: ARTICLE

Contributors

author

Ingrid  Halászová

• Umění, redakce, Ústav dějin umění AV ČR, v.v.i., Husova 4, 110 00 Praha 1, Czech Republic