Změny v sídelní struktuře ČR po roce 1991

• Authors: Perlín Radim

Title variants

EN

Changes in the Settlement Structure of the Czech Republic after 1991

• Languages of publication: CS

Abstracts

CS

Sídelní struktura a změny počtu bydlících obyvatel patří mezi velmi stabilní ukazatele v rámci socioekonomického vývoje společnosti. Socioekonomické změny se i přesto postupně propisují do změn počtu obyvatel, a tím i do sídelní struktury. Regiony, které jsou dlouhodobě ze sociálně-ekonomického hlediska atraktivní, jsou také zpravidla atraktivní pro bydlení. Naopak území dlouhodobě nerozvojová ztrácejí svoji populační sílu. Proto je možné prostřednictvím změn počtu obyvatel podle různých typů území nebo podle rozdílných řádovostních úrovní hodnotit i rozvojový potenciál rozvoje sídelní struktury. V článku jsou sledovány změny počtu obyvatel v období 1991–2021, tedy v uplynulých 30 letech relativně stabilního územního, ale i socioekonomického rozvoje v České republice. Hodnocen je vývoj na regionální úrovni, kterou reprezentují v ČR kraje, a na mikroregionální úrovni reprezentované správními obvody obcí s rozšířenou působností. Řádovostní pohled, tedy sledování změn vývoje osídlení podle velikostních kategorií obcí, umožňuje hodnotit změny v rozmístění populace a změny ve významu sídel podle jejich velikosti. Vlastní hodnocení je provedeno za celé sledované území a dále zvlášť za jádro (centrum dané územní jednotky) a za jeho zázemí, tedy za všechny další jednotky v území. Tento pohled umožňuje dobře odlišit dynamiku vývoje mezi jádrem a jeho zázemím. Výsledky studie dokládají postupující změnu trendů populačního vývoje a přesun dominantního rozvoje z měst do venkovských obcí v suburbánním zázemí měst. Z hlediska vývoje počtu obyvatel se území ČR dále výrazně diferenciuje. Mezi významně ztrátové patří především území Moravskoslezského kraje, a to jak strukturálně postižené Ostravsko, tak i periferní území Krnovska, a dále poté celé území Jesenicka v Olomouckém kraji. Podobně populačně ztrátové je také Zlínsko se stabilizovanou populací bydlící v relativně velkých obcích. Jiné strukturálně postižené území – Ústecko a částečně i Karlovarsko, na rozdíl od Ostravska nejsou zatížena významnou ztrátou populace. Růstové jsou v celku nepřekvapivě především metropolitní, resp. suburbánní zázemí velkých měst, a to včetně hlavní české rozvojové osy Plzeň–Praha–Liberec, resp. Hradec Králové.

EN

The settlement structure and changes in the number of residents represent one of the most stable indicators within the socio-economic development of the society. Nevertheless, socio-economic changes gradually reflect in the changes in population numbers, and thus in the settlement structure itself. Regions that are attractive in the long term from a socio-economic point of view are usually also attractive for residential purposes. Conversely, areas with long-term stagnation lose their population strength. Therefore, it is possible to assess the development potential of the settlement structure by examining population number changes according to different types of territories or various hierarchical levels. This article examines changes in population numbers during the 1991–2021 period, i.e. the past 30 years of relatively stable spatial as well as socio-economic development in the Czech Republic. The assessment was carried out at the regional level, represented by regions, and by administrative districts of municipalities with extended powers at the micro-regional level in the Czech Republic. A hierarchical perspective, i.e., monitoring changes in settlement structure development according to municipal size categories, enables assessing changes in population distribution as well as changes in the settlement importance regarding their size. The assessment was carried out for the entire monitored territory and separately for the core (the centre of a given spatial unit) and for its hinterland, i.e., all other spatial units in the territory. This perspective allows a clear distinction between the dynamics of the core development and its hinterland. The results of the study confirm a continuing shift in population development trends and the relocation of dominant growth from cities to rural municipalities in the suburban hinterland of cities. The territory of the Czech Republic is becoming increasingly differentiated in terms of population change. The most significantly declining areas include, above all, the Moravian-Silesian Region, both the structurally affected Ostrava area and the peripheral Krnov areas as well as the entire Jeseník area in the Olomouc Region. Likewise, the Zlín area, with a stabilised population living in relatively large municipalities, is also experiencing population losses. Other structurally affected areas – the Ústí nad Labem area and, to a lesser extent, the Karlovy Vary area – unlike the Ostrava area, are not burdened by substantial population loss. Growth areas are, unsurprisingly, primarily metropolitan or suburban background of large cities, including the main Czech development axis Plzeň–Prague–Liberec and, respectively, Hradec Králové.

Keywords

CS

Česká republika; sídelní struktura; populační vývoj; suburbanizace; regionální disparity

EN

Czech Republic; settlement structure; population development; suburbanization; regional disparities

• Publisher: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Ústav územního rozvoje
• Journal: Urbanismus a územní rozvoj
• Year: 2025
• Issue: 4
• Pages: 10-23

Contributors

author

Perlín Radim

• Rural geography research centre, Faculty of Science, Charles University

References

• ČSÚ. 1991. Sčítání lidu domů a bytů 1991. Praha: Český statistický úřad. Dostupné z: www.csu.gov.cz/ceskoslovenske-scitani-lidu-1991.
• ČSÚ. 2001. Sčítání lidu domů a bytů 2001. Praha: Český statistický úřad. Dostupné z: www.csu.gov.cz/datove-publikace-ze-scitani-2001.
• ČSÚ. 2011. Sčítání lidu domů a bytů 2011. Praha: Český statistický úřad. Dostupné z: www.csu.gov.cz/scitani-2011?pocet=10&start=0&podskupiny=172&razeni-datumVydani.
• ČSÚ. 2021. Sčítání lidu domů a bytů 2021. Praha: Český statistický úřad. Dostupné z: www.csu.gov.cz/scitani-2021?pocet=10&start=0&podskupiny=171&razeni-datumVydani.
• DI MARINO, M.; TOMAZ, E.; HENRIQUES, C.; CHAVOSHI, S. H. 2023. The 15-minute city concept and new working spaces: a planning perspective from Oslo and Lisbon. In: European Planning Studies, 31(3): 598–620. ISSN 0965-4313. Dostupné z: www.doi.org/10.1080/09654313.2022.2082837.
• HAMPL, M. a kol. 1996. Geografická organizace společnosti a transformační procesy v České republice. Praha: DemoArt. 395 str. ISBN 80-902154-2-4.
• HAMPL, M.; MARADA, M. 2015. Sociogeografická regionalizace Česka. In: Geografie, 120(3): 397–421. ISSN 1212-0014. Dostupné z: www.geografie.cz/media/pdf/geo_2015120030397.pdf.
• HNILIČKA, P. 2012. Sídelní kaše. Otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů. 2. vyd. Brno: Nakladatelství Host. 212 s. ISBN 978-80-7294-592-4.
• KÖRNER, M. 2020. Vývoj českých měst v období 1950–1991. In: Urbanismus a územní rozvoj, 23(3): 27–37. ISSN 1212-0855. Dostupné z: www.uur.cz/media/vp4phfll/04-vyvoj.pdf.
• KÖRNER, M.; MÜLLER, J. 2023. Aktualizace vymezení center osídlení vyšší a střední kategorie (A–D) na základě aktuální dojížďky/vyjížďky ze SLBD 2021. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj. Dostupné z: www.mmr.gov.cz/getmedia/cdae10bb-6b-18-4861-bba0-99b9f86c2a36/AKTUALIZACE-vymezeni-center_2023_12_final.pdf.aspx?ext=.pdf.
• KÖRNER, M.; MÜLLER, J.; FEISTNEROVÁ, R.; ALMÁSYOVÁ, B. 2017. Sídelní struktura České republiky. Návrh kategorizace center osídlení ČR a vymezení hlavních vazeb center v celorepublikovém a středoevropském kontextu. Dostupné z: www.mmr.gov.cz/cs/ministerstvo/stavebni-pravo/publikace-a-odborne-texty/sidelni-struktura-ceske-republiky. AURS, spol. s r. o., a ÚRS Praha, a. s.
• MAIER, K.; FRANKE, D. 2017. Trendy vývoje struktury osídlení v Česku v kontextu polycentrického rozvoje. In: Urbanismus a územní rozvoj, 20(5): 6–22. ISSN 1212-0855. Dostupné z: www.uur.cz/media/1osdk0u2/03-trendy.pdf.
• MARADA, M.; ZEVL, J.; ŠIMBERA, J. 2025. Sociogeografická regionalizace Česka 2021: změna v regionálním vývoji nebo přechodná stabilizace? In: Geografie, 130(2): 163–191. ISSN 1212-0014. Dostupné z: https://doi.org/10.37040/geografie.2025.005.
• MMR. 2023. Centra osídlení České republiky. Vymezení vyšších a středních center a metodický postup pro vymezení nižších a malých center. 3. vydání. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj. Dostupné z: www.mmr.gov.cz/cs/ministerstvo/stavebni-pravo/stanoviska-a-metodiky/uzemni-planovani/9-zakon-c-283-2021-sb/3-uzemne-planovaci-podklady-a-jejich-aktualizace/centra-osidleni-ceske-republiky.
• MUSIL, J.; MÜLLER, J. 2008. Vnitřní periferie v České republice jako mechanismus sociální exkluze. In: Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 44(2): 321–348. Dostupné z: https://sreview.soc.cas.cz/pdfs/csr/2008/02/05.pdf.
• MV. 2024. Portál geolokačních dat. [on-line]. Praha: Ministerstvo vnitra. Dostupné z: www.kamdojizdime.cz.
• NOVÁK, J; NETRDOVÁ, P. 2011. Prostorové vzorce sociálně-ekonomické diferenciace obcí v České republice. In: Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 47(4): 717–744. Dostupné z: https://sreview.soc.cas.cz/pdfs/csr/2011/04/05.pdf.
• NOVOSÁD, F.; VRBOVÁ, K.; OPRAVIL, Z. 2022. Metodika Centra osídlení České republiky – vymezení vyšších a středních center a metodický postup pro vymezení nižších a malých center. In: Urbanismus a územní rozvoj, 15(6): 3–7. ISSN 1212-0855. Dostupné z: www.uur.cz/media/b3mnr13b/01-metodikacentra.pdf.
• PERLÍN, R.; KOMÁREK, M.; MARADA, M.; HAVLÍČEK, T.; JANČÁK, V.; CHROMÝ, P.; BEDNÁŘOVÁ, H. 2019. Typologie mikroregionů Česka. In: Urbanismus a územní rozvoj, 22(4): 8–13. ISSN 1212-0855. Dostupné z: www.uur.cz/media/bqgdl1su/04-typologie.pdf.
• PERLÍN, R.; KUČEROVÁ, S.; KUČERA, Z. 2010. Typologie venkovského prostoru Česka. In: Geografie, 115(2): 161–187. ISSN 1212-0014. Dostupné z: https://geografie.cz/media/pdf/geo_2010115020161.pdf.
• SÝKORA, L. 2002. Suburbanizace a její důsledky: výzva pro výzkum, usměrňování rozvoje území a společenskou angažovanost. In: SÝKORA, L. (eds.) a kol. 2002. Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Str. 9–19. Praha: Ústav pro ekopolitiku. ISBN 80-901914-9-5.
• VAISHAR, A. a kol. 2008. Geografie malých měst a jejich úloha v systému osídlení. Studia Geographica. Brno: Ústav geoniky AV ČR, v. v. i. ISBN 978-80-86407-57-9.
• VAISHAR, A.; ŠŤASTNÁ, M.; ZAPLETALOVÁ, J. 2023. Small industrial towns in Moravia: a comparison of the production and post-productive eras. In: European Planning Studies, 31(8):1776–1796. ISSN 0965-4313. Dostupné z: www.doi.org/10.1080/09654313.2022.2110377.