Motiv dvojníka v dialogu Egona Hostovského s Dostojevským

• Authors: Marie Zetová

Title variants

EN

The double motif in the dialogue between Hostovský and Dostoyevsky

• Languages of publication: CS

Abstracts

CS

Studie se snaží podat komparativní interpretaci motivů dvojníka ve vybraných dílech F. M. Dostojevského a Egona Hostovského. Pozornost je věnována tomu, jak se dvojnický motiv podílí na výstavbě literárního díla jakožto dialogického řečového útvaru, tak jak je pojímá Michail Bachtin. Psychologická motivace dialogu s dvojníkem, která je u Bachtina naznačena, je doplněna o výklad z perspektivy Girardova konceptu nespontánní touhy a o Freudovo pojetí dvojníka coby symptomu znepokojivé cizoty. Tematizace dvojnictví se v těchto intencích jeví jako kritika narušeného prožívání intersubjektivity, jak ji charakterizuje Julia Kristeva, ale v širším smyslu také Edmund Husserl. Dvojník sice na jedné straně vystupuje jako spojenec, který potvrzuje existenci původního hrdiny jako správnou a dobrou, ale zároveň vždy již ohrožuje svrchovanost původního subjektu, tak jako girardovský prostředník. Ukazuje se, že z této ambivalentní povahy dvojnického motivu těží estetika Dostojevského a Hostovského textů, kde dvojníci často přebírají kontrolu nad životy svých předobrazů, usilují o to je zlikvidovat a zaujmout jejich místo ve světě. Toto ohrožení se u obou autorů manifestuje zejména v rovině jazyka, kdy si dvojník osvojuje (a zcizuje) řeč originálu. Analýza vybraného motivu pak zároveň ilustruje, že Hostovský je, stejně jako Dostojevskij, spisovatelem zařaditelným do polyfonní tradice románové tvorby.

EN

This study attempts to present a comparative interpretation of the motif of the double in selected works by Dostoyevsky and Hostovský. Attention is focused on the way the double motif is involved in the construction of the literary work as a unit of dialogic speech, as conceived by Mikhail Bakhtin. The psychological motivation behind dialogue with a double, which is indicated by Bakhtin, is complemented by an exposition from the standpoint of Girard’s concept of unspontaneous desire and Freud’s conception of the double as a symptom of disturbing strangeness. The thematization of doubleness accordingly appears to be a criticism of the disrupted experience of intersubjectivity, as characterized by Julia Kristeva, but also in a broader sense by Edmund Husserl. Although on the one hand the double emerges as an ally, confirming the existence of the original hero as correct and good, at the same time he always threatens the sovereignty of the original subject, just like Girard’s intermediary. It turns out that the ambivalent nature of the double motif gives rise to the aesthetics of Dostoyevsky’s and Hostovský’s texts, in which doubles often take control of their prototypes’ lives, attempt to eradicate them and take their place in the world. In the case of both authors, this threat manifests itself in particular at the level of language, when the double appropriates (and alienates) the speech of the prototype. Analysis of the selected motif then also illustrates that Hostovský, like Dostoyevsky, is an author who can be classified in the polyphonic tradition of novel writing.

Keywords

CS

Egon Hostovský; Fedor Michajlovič Dostojevskij; Michail Bachtin; motiv dvojníka

EN

Egon Hostovský; Fedor Michajlovič Dostojevskij; Michail Bachtin; motiv dvojníka

Discipline

• PHILOLOGY_&_LINGUISTICS: PHILOLOGY & LINGUISTICS

• Publisher: Institute of Czech Literature, Czech Academy of Sciences
• Journal: Česká literatura (Czech Literature)
• Year: 2017
• Volume: 65
• Issue: 5
• Pages: 659-688
• Document type: ARTICLE

Contributors

author

Marie Zetová

• Česká literatura, redakce, Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., Na Florenci 3/1420, 110 00 Praha 1, Czech Republic