CS
Patrně každá odborná práce věnovaná dětské řeči a její (nejen) lingvistické analýze se musí vyrovnat se skutečností, že k dětské řeči existuje mnoho různých, a to často i protikladných přístupů, a že volba určitého teoretického rámce má vliv na otázky, jež si příslušní badatelé kladou, a také na odpovědi, které nalézají. Recenzovaná publikace přináší detailní srovnání dvou směrů v bádání o dětské řeči, které se ze současného pohledu jeví jako nejvýraznější — směru zdůrazňujícího roli tzv. vrozených předpokladů a zahrnujícího přístupy označované jako generativní, nativistické, vycházející z předpokladu univerzální gramatiky atp., a vedle toho směru, jenž za vrozené pokládá pouze obecné předpoklady k osvojování jazyka a zásadní důraz klade na vliv prostředí (resp. tzv. inputu; srov. např. Field, 2004, s. 134–135), kam bývají řazeny přístupy, pro něž se vžily termíny jako konstruktivistické, socio‑pragmatické, funkční, vycházející z úzu (usage‑based) atd.1 Práce je přínosná především snahou o podrobné a zároveň vyvážené prozkoumání řady podstatných témat osvojování jazyka dítětem, a to vždy z hlediska každého z obou sledovaných teoretických směrů.