CS
Článek se soustřeďuje na analýzu Jarvisovy teorie učení. Představuje tři klíčové principy této teorie, kterými jsou koncept nesouladu, pojetí zkušenosti a model procesu učení. Tyto principy tvoří základní interpretační rámec pro Jarvisovu teorii. Taktéž text poukazuje na spojitost Jarvisovy teorie s jinými autory, předně těmi, kteří pojednávají o zkušenostním či reflektivním učení, například Dewey, Kolb, Boud, Mezirow a další. Diskutovány jsou jednotlivé složky Jarvisovy teorie, rozdělující proces učení na neučení, náhodné sebeučení, nereflektivní a reflektivní učení.