CS
Článek se zabývá stavem historického bádání v Československu (České republice) po roce 1989, v komparativní regionální perspektivě. První část textu pojednává fenomén relativního opoždění české diskuse o dopadech komunistického režimu na historiografii. Autor shrnovaného článku zastává názor, že vzhledem k tomuto časovému posunu dospěla česká historiografie k daleko sofistikovanější a metodologicky propracovanější debatě než na počátku 90. let 20. století dosáhli v obdobných diskusích polští, němečtí a slovenští historici. Druhá část článku se věnuje hlavním výzkumným tématům soudobé české historiografie, počínaje husitským hnutím, přes národní obrození k problému odsunu německého obyvatelstva z Československa po roce 1945. Podle autora dokazují nedávné kritické hlasy vůči tradiční interpretaci imanentně demokratického, mírového a jedinečného charakteru meziválečného Československa přesvědčivěji demokratičnost a profesní kvality současné české historické vědy než „patriotická“ obrana národních hodnot.
EN
The article presents the state of historical research in Czechoslovakia (Czech Republic) since 1989 in comparative regional perspective. The first part of the text discusses the phenomenon of relatively delayed Czech debate on the impact of communist regime on historiography. The author of the summarized article is of the opinion that that due to this chronological shift the Czech historiography enjoys more sophisticated and developed methodological debates than analogical discussions led by Polish, German and Slovak historians in early 1990s. Second part of the article is devoted to the main research topics of contemporary Czech historiography, starting from the hussite movement, through the national awakening to the problem of expulsion of the German population of Czechoslovakia in 1945. The author’s stance is that the recent critical voices towards the traditional interpretation of an immanently democratic, peaceful and unique character of the interwar Czechoslovakia are in a way more convincingly proving the democratic and professional quality of the present Czech historical science than the ‘patriotic’ defence of the national values.