Die Uniformität der modernen welt versus Genius Loci : Friedrich Ohmann udn Otto Wagner im Wettbewerb

• Authors: Jindřich Vybíral

Title variants

CS

Uniformita moderního světa versus genius loci : Friedrich Ohmann a Otto Wagner v soutěži

EN

The Uniformity of the Modern World versus Genius Loci : Friedrich Ohmann and Otto Wagner in Competition

• Languages of publication: DE

Abstracts

EN

There was no vision of a revolutionary turn to utilitarian values behind the conception of modernism Viennese architect Friedrich Ohmann embodied in his work, unlike the case of Otto Wagner. Ohmann’s modernism was evolutionary, based on a dialectic synthesis of the best ideas from the past with contemporary types of construction and structure. Ohmann and Wagner differed also in their approach to genius loci. While Wagner embraced the ‘uniformity and democracy’ of the modern lifestyle, Ohmann strove for ‘proper integration into the face of the town or landscape’. Ohmann’s work must be interpreted through the notion of architecture’s ability to engage in a dialogue with its environment both in the direct physical sense and in the sense of a collective historical consciousness. The author of this article examines the design of Ohmann’s idea of contextual architecture through the example of the Colonnade in Karlovy Vary built in 1909–1913. In this project Ohmann responds to the morphology of this spa town and to its local architectural tradition, and particularly to the classicism of the 1830s. The Colonnade is all the more interesting in that it was created in a confrontation with projects by Otto Wagner and other modern architects, who all took part in the same architectural contest in 1906. The author argues that Ohmann’s respect for the physical context and the cultural memory of a place was not indicative of a conservative outlook on his part, and that, on the contrary, a consistent contextual tradition existed even within the modernist movement and that contextual and acontextual approaches cannot simply be presented as an attribute of an anti-modernist or modernist position.

CS

Pojetí modernity, které svým dílem reprezentuje vídeňský architekt Friedrich Ohmann, nepředpokládalo revoluční obrat k užitkovým hodnotám, jako tomu bylo ve tvorbě Otto Wagnera. Ohmannova modernita byla evoluční – založená na dialektické syntéze nejlepších idejí minulosti se současnými stavebními typy a konstrukcemi. Oba architekti se od sebe lišili také svým postojem ke geniu loci. Zatímco Wagner vyznával „uniformitu a demokratičnost“ moderního životního stylu, Ohmann se snažil o „správné začlenění do obrazu města, do krajiny“. Schopnost architektury vést dialog se svým prostředím, a to jak v bezprostředním fyzickém smyslu, tak ve významu kolektivního historického vědomí, představuje zásadní východisko pro interpretaci Ohmannova díla. Autor zkoumá strategie Ohmannova kontextuálního architektonického myšlení na příkladu lázeňské kolonády v Karlových Varech z let 1909–1913. Tento projekt vytvořil Ohmann jako odpověď na morfologické poměry lázeňského města a na místní stavební tradici, konkrétně na klasicismus třicátých let 19. století. Dílo je o to zajímavější, že vzniklo v konfrontaci s projekty Otto Wagnera a dalších moderních architektů, kteří se účastnili projekční soutěže z roku 1906. Příspěvek dokazuje, že Ohmannův respekt k fyzickému kontextu a kulturní paměti místa nebyl projevem konzervativního smýšlení, nýbrž že i v rámci moderního hnutí existovala souvislá kontextuální tradice a že kontextuální či akontextuální chování nelze jednoduše prezentovat jako atribut antimodernistických či modernistických pozic.

Discipline

• ARTS_&_ARCHITECTURE: ARTS & ARCHITECTURE

• Publisher: Institute of Art History, Czech Academy of Sciences
• Journal: Umění (Art)
• Year: 2015
• Volume: LXIII
• Issue: 1-2
• Pages: 55-65
• Document type: ARTICLE

Contributors

author

Jindřich Vybíral

• Umění, redakce, Ústav dějin umění AV ČR, v.v.i., Husova 4, 110 00 Praha 1, Czech Republic