Is there life after canonical certainties?

• Authors: Beáta Hock

Title variants

CS

Existuje život po kanonických jistotách?

• Languages of publication: EN

Abstracts

EN

My response engages with Matthew Rampley’s quest for fertile ways to incorporate east-central European art history within a shared larger framework: why should, and how could, modern art from east-central Europe have pertinence for audiences elsewhere? While I agree with Rampley that the materiality of center/ periphery-relations cannot be simply thought away by the force of mental magic, I insist that (art historical) scholarship need not reproduce unjust geopolitical givens. Indeed, a beauty of our profession is the pursuit and production of potentially transformative knowledge. In this conviction, I (re-)directed Rampley’s quest towards intellectual agendas that contributed to the renewal of art historical scholarship a couple of decades ago: ‘historyfrom- below’, post-structuralist and post-colonial critique, the social and spatial turns, the concepts of multiple modernities and alternative geographies of Modernism and, perhaps most importantly, feminist epistemology and art history. Exposing the false universalism of earlier approaches, these narrative projects put forth more inclusionist demands and followed up the logical consequences of opening up (art) history for marginal or non-European cultures. A further aspect of a shared alternative framework appears to be a reduced emphasis on aesthetic-only concepts or stylistic labels as primary analytic concerns. I also estimate that both the producers and the most eager audience of these more inclusive narratives will be found in a quickly growing intellectual community of ‘minor transnationalists’ and proponents of ‘transmodernity’ or a transperipheral conversation.

CS

Moje odpověď se připojuje k Rampleyho hledání možností, jak začlenit dějiny umění středovýchodní Evropy do širšího společného rámce. Proč a jaký význam by mělo mít moderní umění středovýchodní Evropy pro publikum v jiných částech světa? I když s Matthewem Rampleym souhlasím, že vztahy centra a periferie jsou stále důležité a jejich závažnost se nerozplyne pouhou silou sugesce, zároveň se domnívám, že věda (včetně dějin umění) nemusí nerovné geopolitické podmínky reprodukovat. Krása našeho povolání spočívá právě v hledání a vytváření potenciálně transformativních znalostí. S tímto přesvědčením jsem Rampleyho pátrání nasměrovala na intelektuální agendy, které před několika desetiletími přispěly k obnově vědeckých dějin umění: „dějiny zdola“, poststrukturalistickou a postkoloniální kritiku, sociální a prostorový obrat, koncepty mnohočetných modernit a alternativních geografií modernismu a především na feministickou epistemologii a dějiny umění. Tyto narativní projekty, které odhalily zdánlivý univerzalismus dřívějších přístupů, požadovaly větší inkluzivnost a zabývaly se také logickými důsledky otevírání dějin (umění) vůči marginálním a mimoevropským kulturám. Dalším aspektem společného alternativního rámce pak je pokles důrazu na čistě estetické pojmy a stylová označení jako hlavní analytické problémy. Předpokládám také, že tvůrci a zapálení příznivci inkluzivnějších narativů se objeví v rychle rostoucím intelektuálním společenství „menšinových transnacionalistů“ a zastánců „transmoderny“ nebo dialogu mezi periferiemi.

Keywords

EN

art; life

Discipline

• ARTS_&_ARCHITECTURE: ARTS & ARCHITECTURE

• Publisher: Institute of Art History, Czech Academy of Sciences
• Journal: Umění (Art)
• Year: 2021
• Volume: 69
• Issue: 2
• Pages: 163-167
• Document type: ARTICLE

Contributors

author

Beáta Hock

• Umění, redakce, Ústav dějin umění AV ČR, v.v.i., Husova 4, 110 00 Praha 1, Czech Republic