Opožděné smíření: ohlédnutí za sporem Lukácse a Adorna o uměleckou formu a obsah

• Authors: Anna Schubertová , Marek Kettner

Title variants

EN

A belated reconciliation: looking back at Lukács’ and Adorno’s dispute over artistic form and content

• Languages of publication: CS

Abstracts

CS

Studie se zaměřuje na problematiku formy a obsahu uměleckého díla v teoriích Györgye Lukácse a Theodora W. Adorna tak, jak se vyvíjely v rámci jejich díla a ve vzájemné polemice, kterou lze chápat rovněž jako polemiku modernistické a realistické estetiky.  V případě Lukácse zkoumáme vývoj pojmů formy a obsahu od rané Teorie románu k Významu kritického realismu pro dnešek, u Adorna se zaměřujeme na stať „Vynucené smíření“, kritiku posledního zmiňovaného Lukácsova textu a Estetickou teorii. V rámci polemiky Je naším cílem poukázat na odlišné postoje obou autorů, ale rovněž na společné rysy obou teorií, které jejich rétorická stylizace upozaďuje. Dovozujeme, že pro oba autory je klíčová bytostná provázanost formy a obsahu, která je zárukou vztahu umění ke skutečnosti. Pokud obě teorie situujeme v jejich historickém kontextu, ukáže se, že jak Adornovu pozornost k singularitě detailu v literárním textu, tak Lukácsův důraz na totalitu je možné uchopit jako komplementární a plodné interpretační perspektivy pro současnost.

EN

The study examines the problematics of the form and content of literature and art in the theories of György Lukács and Theodor W. Adorno, whose conflicting views are often seen as emblematic of the debate between realist and modernist Marxist aesthetics. In Lukács, we trace the evolution of this conceptual opposition from the early Theory of the Novel to The Meaning of Contemporary Realism; in Adorno, we focus on the essay “Reconciliation under Duress,” Adorno’s critique of the latter of the above texts by Lukács, and Aesthetic Theory. In our analysis, we highlight the points of divergence between the two authors as well as the common features of their theoretical outlook, which are often obscured by the rhetorical stylization of Adorno’s critique. We argue that both thinkers emphasize the essential interdependence of form and content as the foundation for art’s relationship to reality. Positioned within their historical context, Lukács’ focus on totality and Adorno’s attention to the singularity of detail provide complementary and equally valuable perspectives for contemporary interpretations of literature and art.

Keywords

CS

György Lukács; Theodor W. Adorno; literární obsah; literární forma

EN

György Lukács; Theodor W. Adorno; literary content; literary form

Discipline

• PHILOSOPHY: PHILOSOPHY

• Publisher: Institute of Philosophy, Czech Academy of Sciences
• Journal: Filosofický časopis (Philosophical Journal)
• Year: 2025
• Volume: 73
• Issue: 1
• Pages: 37-55
• Document type: ARTICLE

Contributors

author

Anna Schubertová

• Filosofický časopis, redakce, Filosofický ústav AV ČR, v.v.i., Jilská 1, 110 00 Praha 1, Czech Republic

author

Marek Kettner

• Filosofický časopis, redakce, Filosofický ústav AV ČR, v.v.i., Jilská 1, 110 00 Praha 1, Czech Republic