Autenticita: kritický pojem konstrukce nového kánonu českých dějin moderního umění

• Authors: Milena Bartlová , Jitka Šosová

Title variants

EN

Authenticity: a critical concept of the construction of the new canon of the Czech history of modern art

• Languages of publication: CS

Abstracts

CS

Studie je analýzou diskurzu soustředěného v 80. až 90. letech 20. století v českém prostředí kolem pojmu autenticita. Východiskem je otázka, jaké nástroje fungovaly po změně politického režimu při vytváření nového kánonu českého moderního poválečného umění. Termín autenticita se ukázal být v této souvislosti klíčovým pojmem. Po roce 1990 byl používán nejen v odborném diskurzu, ale byl výrazně přítomen i ve veřejné debatě a v médiích. Stal se paradigmatickým, takže nevznikala potřeba jej definovat, svou šíří umožňoval diskurzivní splývání dřívější tzv. šedé zóny s myšlenkovým prostředím disentu. Výrazné je zjištění, že termín autenticita byl použit při interpretaci myšlenek Jindřicha Chalupeckého v 90. letech, ačkoli sám jej neužíval v silném smyslu. K těmto zjištěním text dospívá po průzkumu významu termínu a jeho protikladným významům na jedné straně u M. Heideggera a na druhé straně u T. W. Adorna, v té souvislosti popisuje rozdílné funkce obou směrů v intelektuálním prostředí kulturní opozice. Důležitým momentem je rozlišení mezi významem pojmu Eigentlichkeit jako svébytnosti jedince propojeného se společností a termínu autenticita chápaného jako rys výlučné individuality. Pro srovnání s diskurzem teorie a dějin umění je využita dlouhodobá diskuse o myšlení kritika Jana Lopatky v literární vědě. Ukazuje se, že navzdory rozdílům se klíčový teoretický problém shodně soustřeďoval kolem otázky, jak chápat vztah mezi uměleckým dílem jako formalisticky pojatým centrem zájmu teorie i dějin a nezbytností zabývat se konkrétními politickými názory a postoji tvůrce. Závěrečná část studie se věnuje objasnění situace druhé poloviny 80. let, kdy vystoupila umělecká generace, která se hlásila k postmoderně a výslovně oponovala konceptu autenticity jako morálně konotovaného požadavku.

EN

The study is an analysis of a Czech discourse of the 1980s=1990s focused on the concept of authenticity. It is based on the question of what instruments functioned after the change of political regime and while creating a new canon of Czech post-war modern art. In this context, the term authenticity proved to be a key concept. After 1990 it was not only used in professional discourse but also in public debate and in the media. It became paradigmatic, so there was no need to define it; its breadth made possible the processes of the discursive merging of what was formerly known as the grey zone with the intellectual environment of dissent. The text reaches these findings after research into the meaning of the term and its antithetical meanings, on the one hand in Martin Heidegger and on the other, in Theodor W. Adorno. It describes the different functions of the two trends in the Czech intellectual environment of the cultural opposition in the 1970s-1980s. The distinction between the meaning of concept Eigentlichkeit as the uniqueness of an individual linked to a society and the term authenticity understood as a characteristic of an exclusive individuality is an important moment. The long-standing discussion about the thinking of the critic Jan Lopatka in Czech literary scholarship is used for comparison with the discourse in art theory and history. It shows that despite their differences, the key theoretical problem was the question of how to understand the relationship between an artistic work on the one hand as a formalistically conceived centre of interest of theory and history, and on the other the necessity of dealing with the political opinions and the attitudes of the artist. The final part is devoted to a clarification of the situation in the late 1980s, when a younger artistic generation emerged advocating postmodernism and opposing the morally connoted concept of authenticity In this context the authors try to initiate a discussion about the key process of the adaptation of thinking which before 1990 was forcibly marginalised, and after 1990 became, on the contrary, the foundation of the new norm.

Keywords

EN

art; modern art

Discipline

• ARTS_&_ARCHITECTURE: ARTS & ARCHITECTURE

• Publisher: Institute of Art History, Czech Academy of Sciences
• Journal: Umění (Art)
• Year: 2022
• Volume: 70
• Issue: 4
• Pages: 354-365
• Document type: ARTICLE

Contributors

author

Milena Bartlová

• Umění, redakce, Ústav dějin umění AV ČR, v.v.i., Husova 4, 110 00 Praha 1, Czech Republic

author

Jitka Šosová

• Umění, redakce, Ústav dějin umění AV ČR, v.v.i., Husova 4, 110 00 Praha 1, Czech Republic