Vladivoj Kotyza: epifanie okamžiku světa

• Authors: Petr Jindra

Title variants

EN

Vladivoj Kotyza: epiphany of a moment in the world

• Languages of publication: CS

Abstracts

CS

Článek se zabývá uměleckou tvorbou Vladivoje Kotyzy (nar. 1943), který patřil ve druhé polovině šedesátých let k několika autorům své generace rozvíjejícím v návaznosti na proud imaginativního umění, směr označovaný jako fantastický realismus. Zatímco raná etapa Kotyzova díla byla reflektována v katalogových textech nedávných výstav, pozoruhodný vývoj tvorby solitérního autora v dalších desetiletích odborně zpracován nebyl. Již v obrazech z období fantastického realismu se projevovala Kotyzova fenomenologická citlivost, která jej přivedla k specifickému vnímání přírodních a městských scenérií na způsob utkvělé epifanie skutečnosti, jejíž mechanismus je založen na metafyzické neutralizaci tří korelátů Kotyzova obrazového jazyka: předmětu v podobě „reliktu“ , času znehybnělého v magickém okamžiku poledne a prostoru nahlíženého jako všepojímající hloubka. V posledních deseti letech otevírá tvorba umělce odlišný problém. Tvoří ji rozsáhlá řada kreseb, jejichž intencí je živé, prézentní zobrazení přírodního fenoménu. Kotyzova kresebná formule je pevně založena na renesančním zobrazení reálného světa. Kreslířské záznamy připomínají svou analytickou a současně živou povahou studie Albrechta Dürera a Leonarda da Vinci, kteří své úsilí o zobrazení singulární přírodní skutečnosti rozvíjeli na pozadí nominalistické metafyziky pozdního středověku, respektive znovuobjeveného epikurejského atomismu z Lucretiova spisu De rerum natura, který ovlivnil vrcholně renesanční umění v Itálii, ale také Cézannovo výtvarné pojetí přírody. Tyto souvislosti zasazují Kotyzovo dílo do historických vztahů, ve kterých ale nejde ani tak o otázku vlivu, jako spíše o samotnou problematiku živého, nikoli reprezentujícího, nýbrž prezentujícího zobrazení přírody. Článek popisuje kreslířovu metodu a snaží se interpretovat jeho úsilí o živé zobrazení přírody z hlediska fenomenologie apercepce a tvůrčího aktu s paralelními odkazy k Lucretiovu atomismu jako určité filosofické a básnické metafoře prézentní epifanie konkrétního okamžiku světa. Ta je základní intencí, již si různorodá, dlouhodobě promýšlená ikonografie Kotyzova díla uchovala až po současné přírodní kresby.

EN

This study focuses on the artwork of Vladivoj Kotyza (b. 1943), who was one of the few artists of his generation to develop the trend known as Fantastic Realism This trend emerged in the late 1960s as an offshoot of imaginative art. While early phase of Kotyza’s work has been discussed in recent catalogue texts, the remarkable development of this solitary artist in the following decades has gone unnoticed by art historians. Kotyza’s phenomenological sensibility was already evident in his Fantastic Realist paintings, which led him to a specific perception of natural and urban landscapes. He saw reality as a fixed epiphany, the mechanism of which stemmed from the metaphysical neutralization of three correlates of Kotyza’s pictorial language: the object as ‘remnant,’ time frozen in the magical moment of midday, and space perceived as an all-consuming depth. In the last decade Kotyza has been preoccupied with a different problem. His work in this period comprises an extensive series of drawings that attempt to depict natural phenomena in their living, present form. Kotyza’s drawing formula is firmly rooted in the Renaissance depiction of the actual world. His drawings resemble in their analytical yet vivid nature the studies of Albrecht Dürer and Leonardo da Vinci, who sought to depict the singular natural reality based on the nominalist metaphysics of the late Middle Ages, or rather the then rediscovered epicurean atomism of Lucretius‘ De rerum natura, which influenced High Renaissance art in Italy. But Kotyza’s work from this period also recalls Cézanne and his vision of nature. These references place Kotyza’s drawings in their historical context of relationships in which particular influences are less important than the actual, living depiction of the natural world: an image that presents rather than represents. The text describes Kotyza’s method and interprets his quest for a living representation of nature through the phenomenology of apperception and the creative act, using Lucretius‘ atomism as a philosophical and poetic metaphor of epiphany as the here-and-now experience of a concrete moment in the world. This epiphany represents the fundamental intention that pervades Kotyza’s diverse and thoughtful iconography to the most recent nature-themed drawings.

Keywords

EN

art; Vladivoj Kotyza; epiphany

Discipline

• ARTS_&_ARCHITECTURE: ARTS & ARCHITECTURE

• Publisher: Institute of Art History, Czech Academy of Sciences
• Journal: Umění (Art)
• Year: 2023
• Volume: 71
• Issue: 2
• Pages: 153-172
• Document type: ARTICLE

Contributors

author

Petr Jindra

• Umění, redakce, Ústav dějin umění AV ČR, v.v.i., Husova 4, 110 00 Praha 1, Czech Republic