Results found: 1

Search results

Sort By:

Limit search:

Víra v nevyhnutelnost : Karel Teige a geneze minimálního obydlí

100%

Nemeš T.

Umění (Art)

2013

vol. LXI

issue 3

268-273

In order to understand what motivated Karel Teige to dismiss the Baba residential exhibition colony it is necessary to examine the evolution of his opinions on housing. In the second half of the 1920s Teige began to study the issue of modern housing. His outlook was first influenced by the theories of Le Corbusier, and later he came to identify with the ideas of radical left-wing architects. In 1929 he went to Bauhaus at the invitation of its director Hannes Meyer and there gave a series of lectures on architecture. After returning home he published two papers, ‘On the Sociology of Architecture’ and ‘Architecture and the Class Struggle’, in which he argued that the right way of overcoming the existing housing shortage was not by making smaller copies of the flats of the bourgeoisie. Teige believed that the employment of women in industry would lead to the breakdown of the proletarian family. Housing needs could then be addressed by accommodating people in individual ‘cells’ for sleeping in, while the other functions of the household could be seen to in a collective area. In the summer of 1930 he wrote ‘The Minimum Dwelling and the Collective House’ for the third CIAM congress in Brussels. The housing of the future began to assume concrete form. The plan was to group sleeping cells into residential ‘hives’, each of which would contain collective facilities, including children’s homes, thus forming a genuine ‘residential factory’. In 1932 Teige published the book The Minimum Dwelling, in which he summed up his findings on the issue of working-class housing. That same year he completed his manuscript for the book The Work of Jaromír Krejcar, and one of the things he addressed in it was the family home, which he declared to be an obsolete phenomenon. He applied this same critical outlook in his assessment of the Baba residential model housing colony.

Pro porozumění důvodům, které vedly Karla Teiga k odmítnutí výstavní kolonie Baba, je nutné prozkoumat, jak se jeho názory na bydlení vyvíjely. V druhé polovině dvacátých let 20. století se Teige začíná zabývat otázkou moderního bydlení. Jeho pohled je zprvu ovlivněn teoriemi Le Corbusiera. Později se ztotožňuje s myšlenkami radikálně levicových architektů. Na pozvání ředitele Hannese Meyera odjíždí na konci roku 1929 do Bauhausu, kde pronese sérii přednášek o architektuře. Po svém návratu publikuje dvě stati: K sociologii architektury a Architektura a třídní boj. V nich konstatuje, že pro odstranění bytové nouze není vhodné používat zmenšené kopie měšťanských bytů. Teige předpokládá, že zapojením ženy do výroby se rozpadne proletářská rodina. Bydlení bude řešeno formou individuálních spacích buněk pro jednotlivce, ostatní funkce domácnosti budou kolektivizovány. V létě 1930 pro potřeby třetího kongresu CIAM v Bruselu vzniká text Minimální byt a kolektivní dům. Bydlení budoucnosti dostává konkrétnější podobu. Spací buňky budou seskupeny do obytných úlů. Každý úl bude doplněn rozsáhlým kolektivním zařízením, včetně dětských domovů. Vznikne tak skutečná továrna na bydlení. V roce 1932 Teige vydává knihu Nejmenší byt, ve které shrnuje své poznatky v otázce proletářského obydlí. Ve stejném roce dokončuje rukopis knihy Práce Jaromíra Krejcara. Teige se zde mimo jiné věnuje i rodinnému domu, o kterém prohlašuje, že je v současnosti již zcela odbytou věcí. Stejně kritický pohled uplatňuje i při hodnocení výstavní osady Baba.

Refine search results

1 Umění (Art)

1 Nemeš T.

1 2013

Search results

Víra v nevyhnutelnost : Karel Teige a geneze minimálního obydlí