Search results

1

Průvodce a jeho dvojenec

100%

Šebek J.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2014

|

vol. 62

|

issue 1

90-99

2

Od radikálních reprezentací k tělesnému stávání se : Feministická filosofie Genevieve Lloydové, Elizabeth Groszové a Moiry Gatensové

100%

Colebrooková C.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2014

|

vol. 62

|

issue 4

600-618

3

Veleslavínská čeština a veleslavínská doba

100%

Koupil O.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2018

|

vol. 66

|

issue 2

263-280

EN

This article examines the meaning and origins of what are nowadays common terms - "veleslavínská čeština" (Weleslawinian Czech) and "veleslavínská doba" (Weleslawinian Period) - in philological literature between the death of the Prague printer Daniel Adam of Veleslavín (1599) and the texts of Josef Jungmann in the 19th century. Moreover, the study considers the work of Daniel Adam of Veleslavín as a language authority in this period (I). Text testimonia (in Latin, German and Czech) document the development of the idea from Balbín´s work Bohemia docta and the adoption of formulations and views among N. A. Voigt, F. F. Procházka and J. Dobrovský. Weleslawina ceased to be effective as an all-round language authority after the orthography dispute between J. Nejedlý and J. Jungmann. In many of the texts under review the name "Weleslawina" was only a symbolic representation of the entire epoch (II). The conclusion puts forward several options for the philological examination of the language of texts associated (even loosely) with Daniel Adam of Veleslavín (III).

4

Obrat k matérii a afektu. A jeho problémy

100%

Matonoha J.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2014

|

vol. 62

|

issue 4

592-599

5

Rozpaky a zklamaná očekávání : o třech nových publikacích české medievistiky

100%

Jiroušková L.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2014

|

vol. 62

|

issue 1

65-89

EN

The serie of reviews of Czech medieval studies publications. Pavel Brodský: Krása českých iluminovaných rukopisů. Praha, Academia 2012. 366 s. Kristiánova legenda. Praha, Vyšehrad 2012. 171 s. František Šmahel - Lenka Bobková (edd.): Lucemburkové. Česká koruna uprostřed Evropy. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2012. 929 s.

CS

Recenzní studie ke knihám Krása českých iluminovaných rukopisů; Kristiánova legenda. Život a umučení svatého Václava a jeho báby Ludmily; Lucemburkové. Česká Koruna uprostřed Evropy.

6

Symbióza historie, teorie a textologie

100%

Tureček D.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2014

|

vol. 62

|

issue 1

99-102

7

Vícejazyčnost v literatuře : Subjektivní kritéria pro volbu literárního jazyka

100%

Kremnitz G.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2014

|

vol. 62

|

issue 6

807-813

8

Historia literaria v kulturách vědění

100%

Řezníková L.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2018

|

vol. 66

|

issue 2

293-297

9

Georg Kremnitz a jeho monografie o intertextové vícejazyčnosti

100%

Petrbok V.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2014

|

vol. 62

|

issue 6

801-806

10

Obraz Salome v české literatuře druhé poloviny 19. století

89%

Šinclová S.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2014

|

vol. 62

|

issue 4

549-571

EN

This study focuses on the ways the biblical story of John the Baptist´s beheading took on a new signifikance during the latter half of the 19th century. The focus of interest was the figure of Salome, the daugther of Herodias, whose dance in front of the tetrarch Herod brought about John´s death. Within the context of these works of world literature we shall follow the changes in the image of Salome in Czech literature, as our attention focuses on works representing various artistic schools. By examining works by such canonical authors as Jaroslav Vrchlický, Jiří Karásek ze Lvovic, Karel Hlaváček and Julius Zeyer, as well as less well-known writers, we shall attempt to present the various approaches to the biblical story, bearing in mind the realization of individual characters, the selection of the story segment that is stressed in the work, and the characteristic perspective whose use may affect the interpretation of the story and the figure of the dancer herself. By means of Algirdas Julien Greimas´s pair of actants (i.e. subject and object) we can distinguish the role played by Salome in individual narratives. We shall attempt to specify the basic trio of forms – Salome in the role of object, subject and absent within the narrative – in order to be able to depict the primary realizations of the character of Herodias´s daughter that are possible in art. Within the context of these distinctions, Salome emerges not only as a mute intermediary for her mother or a femme fatale, but also in less frequent forms in which the extent of the mother´s influence on her dancing daughter is of substantial importance, as is Salome´s realization in the form of a fille fatale, who does not even need the notorious dance to achieve her fatefulness and her influence on the tetrarch Herod.

CS

Předkládaná studie se zabývá aktualizacemi biblického příběhu stětí Jana Křtitele v druhé polovině 19. století. V centru zájmu stojí zejména postava Salome, dcery Herodias, která svým tancem před tetrarchou Herodem docílila Janovy smrti. Na pozadí děl světové literatury budeme sledovat proměny obrazu Salome v české literatuře, přičemž se naše pozornost zaměří na díla zastupující různé umělecké směry. Skrze zkoumání děl kanonických autorů, například Jaroslava Vrchlického, Jiřího Karáska ze Lvovic, Karla Hlaváčka či Julia Zeyera, stejně jako spisovatelů méně známých, se pokusíme přiblížit různé přístupy k biblickému příběhu s ohledem na realizaci jednotlivých postav, výběr úseku příběhu, jenž je v díle akcentovaný, či na příznačnou perspektivu, jejíž užití může ovlivnit interpretaci příběhu i postavy samotné tanečnice. Skrze dvojici aktantů (subjekt – objekt) Algirdase Juliena Greimase rozlišíme roli, již Salome v jednotlivých narativech obsazuje. Základní trojici podob – Salome v roli objektu, subjektu a absentující v narativu – se pokusíme dále specifikovat, abychom byli schopni postihnout základní možné realizace postavy dcery Herodias v umění. Na pozadí této distinkce se nám Salome představí nejen jako němý prostředek matky, či jako femme fatale, ale i v podobách méně častých, v nichž je podstatná míra vlivu matky na tančící dceru, či realizací Salome v podobě fille fatale, jež k své osudovosti a vlivu na tetrarchu Heroda nepotřebuje ani inkriminovaný tanec.

11

Abjektivní aspekty básnické řeči Jiřího Ortena a Kamila Bednáře

88%

Brdek Z.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2014

|

vol. 62

|

issue 1

46-64

EN

The present essay deals with the poetic discourse of Jiří Orten and Kamil Bednář round the turn of the 1930s and 1940s, when the group of young literati that both of them belonged to enjoyed public attention - particularly in connection with the discussion over the upcoming poetic generation. Artistic texts by both poets show a number of similarities, but then again quite a few differences. Rhetorical analysis and interpretation inspired by Julie Kristeva’s concept of the abject and abjection, based on the supposition that the human subject is unstable, and on the need to continually reconstruct it, points to one of the key differences between these two authors. The poetic subject in both of them often removes the barrier between the external world and himself, thus merging in with his environment. However, only in the case of Orten does this movement lead to the destruction of the subject, balanced by an opposite, self-preserving gesture of rejection, ousting or limitation, as Bednář considers a certain desubjectivization in the poetic process to be a desirable condition for authenticity in artistic creativity.

CS

Předkládaná esej se zabývá básnickými diskurzy Jiřího Ortena a Kamila Bednáře okolo přelomu 30. a 40. let 20. století, kdy se skupina mladých literátů, k níž se oba řadili, těšila veřejné pozornosti - zejména v souvislosti s diskuzí o nastupující básnické generaci. Umělecké texty obou básníků vykazují řadu podobností, ale na druhé straně také nemálo odlišností. Rétorická analýza a interpretace inspirované koncepcí abjektu, resp. abjekce Julie Kristevy, která vychází z předpokladu nestabilnosti lidského subjektu a jeho nutnosti neustálého znovubudování, poukazuje na jeden z klíčových rozdílů mezi zmiňovanými autory. Básnický subjekt obou často odstraňuje bariéru mezi vnějším světem a sebou samým, čímž splývá se svým okolím. Pouze u Ortena je však tento pohyb vedoucí k zániku subjektu vyvažován protichůdným, sebezáchovným gestem odvrhnutí, vytěsnění či vymezení se; Bednář totiž považuje určitou desubjektivizaci v procesu básnění za žádoucí podmínku autenticity umělecké tvorby.

12

Text-obydlí – unikát ve spektru české poezie?

75%

Polách Balonová M.

Bohemistyka

|

2021

|

issue 2

EN

The The study Text-obydlí – unikát ve sprektru české poezie (The text-dwelling – rarity in spectrum of czech poetry) deals with Miloslav Topinka’s second poetry collection, whose first edition (1970) was destroyed and its re-edition was not published util 1991. In his second collection the poet uses experimental procedures (construction of text as a living space, words transformation into rats etc.) that make the collection Krysí hnízdo a unique work that stands out from general tendencies of Czech poetry of the 20th and 21st centuries.study Text-obydlí – unikát ve sprektru české poezie (The text-dwelling – rarity in spectrum of czech poetry) deals with Miloslav Topinka’s second poetry collection, whose first edition (1970) was destroyed and its re-edition was not published util 1991. In his second collection the poet uses experimental procedures (construction of text as a living space, words transformation into rats etc.) that make the collection Krysí hnízdo a unique work that stands out from general tendencies of Czech poetry of the 20th and 21st centuries.

CS

Studie Text-obydlí – unikát ve spektru české poezie se zabývá druhou sbírkou Miloslava Topinky, jejíž první vydání v letech 1970 bylo zničeno a reedice se sbírka dočkala až roku 1991. Ve své druhotině již básník naplno využívá experimentální postupy (vystavění textu jako obytného prostoru, proměna slov v krysy aj.), díky čemuž se sbírka Krysí hnízdo stává jedinečnou a vymyká se obecným tendencím české poezie 20. století a 21. století.

13

Býti ismuistou! : Juvenilní básnická tvorba Vladimíra Macury = Being an ismist! : Vladimír Macura´s poetic juvenilia

75%

Janoušek P.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2013

|

vol. 61

|

issue 6

854-882

EN

This study deals with Vladimír Macura, who went down in the history of Czech literature as a literary scholar and prose writer, i.e. primarily as the author of the book monograph Znamení zrodu (Signs of birth), which fundamentally transformed Czech perceptions of the National Revival, and as the creator of a number of prose works, particularly the tetralogy of historical novels Ten, který bude (He Who Will Be). However, material housed at the Museum of the Czech Literature shows that Macura was literarily active from his early childhood and became involved in Czech literature from the time of his secondary school studies in Ostrava, not only as a talented poet, but also as the co-founder of a completely original artistic school called Ismism. Hence the aim of this study is to document his early work from the first half of the 1960s and to indicate just where Macura is already "himself" at that time and also which features in his later literary activities are rooted in his human and pychological dispositions, which does nor fundamentally change.

CS

Studie je věnována Vladimíru Macurovi, který se zapsal do paměti české literatury jako literární vědec a prozaik, tedy především jako autor knižní monografie Znamení zrodu, která zásadním způsobem proměnila české vnímání národního obrození, a jako tvůrce řady próz, zejména románové historické tetralogie Ten, který bude. Materiály uložené v PNP však dokládají, že Macura literárně tvořil již od raného dětství a do české literatury zasáhl už ve věku svých ostravských středoškolských studií, a to nejenom jako talentovaný básník, ale také jako spoluzakladatel zcela původního uměleckého směru, nazvaného ismuismus. Cílem studie tak je tuto jeho ranou tvorbu z první poloviny šedesátých let dokumentovat a představit a také naznačit, v čem je Macura již v této době „sám sebou“ a tedy také, které rysy jeho pozdější literární činnosti koření v jeho lidském a psychologickém naturelu, který se s věkem zásadně nemění.

14

Mariánská topologie a Ornythologie

75%

Smyčková K.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2018

|

vol. 66

|

issue 3

335-358

EN

Jan Ignác Dlouhoveský (1638-1701) is the author of some forty works, mostly prayer books, the most important of which is the cycle, Ornythologia Mariana, dedicated to the Palladium of the Czech lands in Stará Boleslav. The cycle was evidently never completed. It was meant to comprise seven books containing the history of the Palladium, prayers, songs and other texts. Only the first and second volumes, Ager benedictionis (1670) and Zdoro-Slaviček (1671), have been preserved along with the title page of the third volume, Hrdlička (1673). In each book, pilgrims were guided by a symbolic bird - a lark, a (defiant) nightingale and a turtle-dove, and it was to be a dove, a swan, a swallow an a hen in subsequent works. This study focuses on the composition of the surviving books and the entire planned cycle, particularly on the literary creation of the “Marian Bohemia” space. The entire cycle is based on the central metaphor of a “blessed field“ (Agar benedictionis), on which birds sing. Each of these represents a particular kind of space and timeframe (e.g. a type of landscape or a season of the year), their task being basically to subordinate all human time and space to the Staré Boleslav Virgin Mary and to present Bohemia as a holy Marian land. By cleverly developing the basic metaphor and emphasizing the natural and numerical symbolism, Dlouhoveský espouses what is known as conceptual poetics, with which he creates the mythical space of “Marian Bohemia”, in which verticality plays an important role (linking heaven and earth, history and Czech holy relics). This is a dynamic space, primarily thanks to the emphasis on the time element: pilgrimages. Another important feature of “Marian Bohemia” is its centralization. It is not defined by borders, but just by a central point - Stará Boleslav.

15

Dobrá česká kniha : kulturní rada a autoregulační tendence v českém literárním prostoru v letech 1938 a 1939

75%

Piorecká K.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2018

|

vol. 66

|

issue 2

214-262

EN

This study observes the process whereby the Czech cultural scene was redefined during the first few months of the Protectorate of Bohemia and Moravia. In an attempt to protect Czech culture and to preserve the autonomy of Czech institutions as proclaimed by the German occupiers, society deliberately undertook centralization and self-regulatory measures. The National Partnership (Národní souručenství), which 97% of the male population joined during spring 1939, was initiated as a part of its internal policy by the Cultural Council, which had had programmatic continuity since November 1938. Under the „new conditions“ it was meant to become the autonomous, proactive working and advisory centre for the National Partnership´s cultural and educational work. Although it had taken part in the organization of such spontaneous demonstrations as the second burial of Karel Hynek Mácha, it was soon arranging a number of promotional events in an attempt to centralize, control and regulate the cultural scene. In its cultural and political discourse it highlighted the topoi of the good Czech book, which became a symbol of resistance and a means for preserving national identity. The most successful promotional event used by the Cultural Council to take control of the entire spectrum of artistic and cultural life whithin the Protectorate was the December Czech Book Month organized in towns and rural areas. The preparations were strictly centralized and controlled, and it was only possible to exhibit books previously listed by the Cultural Council. „A good Czech book“ became a cult object, on the basis of which Protectorate society was newly defined, legitimizing it in the face of overbearing German culture and bolstering its resistance. The event also resulted in economic assistance to the graphic and book industries, while redefining the Czech literary scene and the totalitarization of Czech society.

16

Druhý Čep

75%

Kubíček T.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2014

|

vol. 62

|

issue 1

35-45

EN

This study deals with the characteristic features of Čep’s style and their functions at the moment the author retreats into the anonymity of writing and distorts their primary form. The study is based on the detective story, one part of which Jan Čep writes at the behest of the publisher Bedřich Fučík as part of his promotional activities. An analysis of the author’s narrative techniques shows how Čep simultaneously abandons and confirms the formal and idea-based element of his writing, as anonymity enables him to confrontationally hone several of his views regarding the criticism of pragmatism and liberalism at that time. At the same time ongoing analysis of his positions and motives indicates that the apparent playfulness of the text conceals within itself a different form of irreconcilable position and a confirmation of Čep’s conception of the aesthetic purpose of a literary text, a conception which determines Čep’s position among the authors of modern literature.

CS

Studie se zabývá charakteristickými rysy Čepova stylu a jejich funkcí v okamžiku, kdy autor ustoupí do anonymity psaní a deformuje jejich primární podobu. Východiskem studie je detektivní příběh, jehož jednu část Jan Čep píše na objednávku nakladatele Bedřicha Fučíka v rámci jeho propagačních aktivit. Rozborem narativních technik autor studie ukazuje, jak Čep opouští i potvrzuje současně formální a myšlenkovou podobu svého psaní, jak mu anonymita umožňuje konfliktně vyhrotit některé z jeho postojů, které souvisejí s dobovou kritikou pragmatismu a liberalismu. Postupnou analýzou postupů a motivů se zároveň ukazuje, že zdánlivá hravost textu v sobě ukrývá jinou podobu nesmiřitelného postoje a stvrzení Čepova pojetí estetické určení literárního textu, pojetí, které určuje Čepovu pozici mezi autory moderní literatury.

17

Český literární kyberpunk a otázka žánru

75%

Kotásek M.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2018

|

vol. 66

|

issue 3

395-422

EN

This article attempts to outline the “genre field“ of cyberpunk. It is argued that several aspects have to be taken into consideration when the field is being mapped out. In the specific case of Czech cyberpunk it is the way science fiction in general is conceived in society (both by fans and academic discourse), the level of knowledge as far as its Anglo-American counterparts are concerned, the position of computer technology within society, the publishing opportunities, and the pressure from other sub-genres of the fantastic. All this and more amounts to what the article labels as “subgenre” and concludes that, at least in the case of science fiction, a genre involves not only a reservoir of aesthetic and plot devices, but above all it is to be viewed as a culturally specific sedimentation of a historically specific cultural situation.

18

Prolegomena k parnasismu

71%

Haman A.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2014

|

vol. 62

|

issue 2

215-237

CS

a2_Proti ní stavěli tvarový řád a myšlenkovou propracovanost uměleckých děl, jejich estetickou ukázněnost. V našich podmínkách zaujaly tyto stylové rysy pozornost některých mladších básníků i prozaiků, kteří počali ve své tvorbě klást důraz na momenty estetické, projevující se ve snaze o vytříbenost uměleckého tvaru a o myšlenkové prohloubení a rozšíření umělecké obraznosti. Jakkoliv se jejich tvorba lišila (například co do přístupu k tématice - odtud tradiční rozlišení „národovců“ a kosmopolitů“), dají se u nich nalézt společné rysy, které jsou pro ně příznačné (důraz na estetický přístup k látce a tvaru) a nabízejí možnost zahrnout je pod společný pojem parnasismus. Z literárně historického hlediska označuje specifickou přechodovou etapu, která otvírala cestu k nástupu moderny - k symbolismu, dekadenci a secesi. Pojmu „parnasismus“ užíval v české dobové kritice zejména F.X.Šalda. Postupem doby se ztrátou smyslu pro specifické estetizující hledisko nabyl pejorativního významu; rozuměl se jím formálně umělkovaný stylový artismus , který se stal synonymem zastaralosti. Bývá neoprávněně ztotožňován s novoromantismem.

19

Národ nezná odpuštění : expatriace Karla Sabiny v srpnu 1872

63%

Charypar M.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2014

|

vol. 62

|

issue 2

184-214

EN

This study follows in detail the circumstances surrounding the “national judgement” of Karel Sabina, who was revealed in 1872 to be a Prague police informer and thus compelled by Czech patriotic and political circles to emigrate from Bohemia and to halt his official activities as a writer. This is partly based on the publication of police and court documents acquired by Petr Kovařík (2010), which provide evidence of the circumstances behind the investigation of Sabina's case and his unsuccessful defence before a court, which never sat for a main hearing. However, the study's main subject of interest is the numerous articles in Czech and Austrian (particularly Prague and Viennese) newspapers, which turned the Sabina affair into a political scandal, unleashing a massive campaign primarily targeting the Czech anti-imperial opposition, represented in particular by Julius Grégr and Jan Stanislav Skrejšovský. The study compares the official level of Sabina's case with the public level, commenting on the numerous statements in the newspapers on the case and adding previous knowledge on many new details, such as Sabina's loss of employment as the editor in charge of the Slovan journal just a day after the “national judgement', his month-long stay in prison in 1873 for a press misdemeanour by Slovan when Sabina was editor and so forth. It also offers several possible interpretations of the entire case, which can be viewed at the legal, moral, political, cultural and private levels, or can also be seen as an unfortunate coincidence.

CS

Studie sleduje detailním způsobem okolnosti tzv. „národního soudu“ nad Karlem Sabinou, který byl v létě 1872 odhalen jako konfident pražské policie a na základě toho přinucen českými vlastenecko-politickými kruhy k emigraci z Čech a k zastavení své oficiální činnosti jako spisovatele. Vychází částečně z edice policejních a soudních dokumentů pořízené Petrem Kovaříkem (2010), jež dokládají okolnosti vyšetřování Sabinova případu i jeho neúspěšné obhajoby před soudem, který nikdy nedospěl k hlavnímu přelíčení. Hlavním předmětem zájmu studie se však stávají četné články v českých a rakouských (především pražských a vídeňských) novinách, které ze Sabinovy aféry vytvořily politický skandál a rozpoutaly masivní kampaň, jejímž hlavním obžalovaným se stala česká proticísařská opozice, reprezentovaná zvláště Juliem Grégrem a Janem Stanislavem Skrejšovským. Studie konfrontuje úřední rovinu Sabinovy kauzy s veřejnou, komentuje četná vyjádření novin k této kauze a doplňuje dosavadní poznání o mnoho nových detailů, jako je např. ztráta Sabinova zaměstnání jako zodpovědného redaktora časopisu Slovan pouhý den po „národním soudu“, jeho odpykaný jednoměsíční trest žaláře v r. 1873 za tiskový delikt Slovana z doby Sabinovy redakce, atd. Nabízí také několik možných interpretací celého případu, který lze vnímat na rovině právní, morální, politické, kulturní, soukromé i jako nešťastnou souhru okolností.

20

Karel Havlíček a Josef Václav Frič ve střetu o Ladu Niólu

63%

JANÁČKOVÁ J.

Bohemistyka

|

2020

|

issue 3

303-318

EN

The article interprets Uprímné mínení o almanachu Lada Nióla, written by Karl Havlícek in Brixen on December 23 and 24, 1854, in which Havlícek rejected the romantic tendencies of almanac initiated by J. V. Fric in the spirit of literary realism. The author describes how Havlícek’s criticism concerned individual authors and the contribution of the almanac. Uprímné mínení... by Havlícek could not join the discussion that began after the publication of Lady Nióla in newspapers and magazines. Only a narrow circle of literary actors from the 1950s could meet him privately. The author states that Fric himself distorted Havlícek’s criticism of his almanac when he reported it in his later memoirs (Pametí), thus contributing to the fact that Uprímné mínení o almanachu Lada Nióla was not yet considered in the history of Czech literary criticism in the place that Havlícek deserves

CS

Článek vykládá Upřímné mínění o almanachu Lada Nióla, sepsané Karlem Havlíčkem v Brixenu ve dnech 23. a 24. 12. 1854, jako významný literárně kritický text, ve kterém Havlíček odmítl romantické tendence almanachu iniciovaného J. V. Fričem v duchu intencí literárního realismu. Přibližuje, jak se Havlíčkova kritika - stylizovaná částečně jako osobní list, částečně jako náčrt recenzního posudku - vyrovnávala s jednotlivými přispěvateli a příspěvky almanachu. Do relativně bohaté veřejné diskuse, která po vydání Lady Nióly následovala v novinách a časopisech, Havlíčkovo Upřímné mínění... vzhledem k cenzurní situaci svého autora vstoupit nemohlo, soukromě se s ním mohl seznámit jen úzký okruh aktérů pražského literárního dění 50. let 19. století. Článek v závěru konstatuje, že sám Frič Havlíčkovu kritiku svého almanachu zkreslil, když o ní informoval ve svých pozdějších Pamětech, a přispěl tak k tomu, že Upřímné mínění... nebylo dosud zařazeno v dějinách české literární kritiky na místo, které si Havlíčkův kritický výkon zasluhuje.

Refine search results

Průvodce a jeho dvojenec

Od radikálních reprezentací k tělesnému stávání se : Feministická filosofie Genevieve Lloydové, Elizabeth Groszové a Moiry Gatensové

Veleslavínská čeština a veleslavínská doba

Obrat k matérii a afektu. A jeho problémy

Rozpaky a zklamaná očekávání : o třech nových publikacích české medievistiky

Symbióza historie, teorie a textologie

Vícejazyčnost v literatuře : Subjektivní kritéria pro volbu literárního jazyka

Historia literaria v kulturách vědění

Georg Kremnitz a jeho monografie o intertextové vícejazyčnosti

Obraz Salome v české literatuře druhé poloviny 19. století

Abjektivní aspekty básnické řeči Jiřího Ortena a Kamila Bednáře

Text-obydlí – unikát ve spektru české poezie?

Býti ismuistou! : Juvenilní básnická tvorba Vladimíra Macury = Being an ismist! : Vladimír Macura´s poetic juvenilia

Mariánská topologie a Ornythologie

Dobrá česká kniha : kulturní rada a autoregulační tendence v českém literárním prostoru v letech 1938 a 1939

Druhý Čep

Český literární kyberpunk a otázka žánru

Prolegomena k parnasismu

Národ nezná odpuštění : expatriace Karla Sabiny v srpnu 1872

Karel Havlíček a Josef Václav Frič ve střetu o Ladu Niólu