Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: Czechoslovak society

Sort By:

Limit search:

Pohyblivé hranice diktatury ve světle stížností občanů

100%

Vilímek T., Rameš V.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

2022

vol. 29

issue 1

17-42

In the introductory essay to the thematic section “Citizen Complaints in Communist Czechoslovakia”, the authors present the theoretical background of this project as well as foreign research into complaints made to official institutions in communist dictatorships (especially in the German Democratic Republic and the Soviet Union). They draw on the concept of the “shifting boundaries of dictatorships” that has emerged in German historiography since the 1990s in an attempt to clarify the embeddedness of communist rule in the interactions and interrelationships between power structures and society in the GDR and how it played out primarily in the space of the everyday. As an authentic and largely preserved source, citizen complaints provide a number of valuable impulses for the analysis of the functioning of the communist system and the problems that resonated in society, despite their considerable degree of subjectivity. In doing so, they focus on the main interpretative frameworks for interpreting this type of source as inspired by foreign research. The first framework interprets complaints and suggestions as a specific, “top-down” directed way of resolving and dampening social conflicts, which in principle did not undermine the position of the ruling party, but on the contrary supported it. As soon as this method stopped meeting the expectations raised, however, it ceased to function as a “safety valve” and may have contributed to the destabilization of the system. Another scholarly approach views grievances more as a tool for advancing personal and group interests, in which space for negotiation opened up and in which the pragmatic use of ritualized language was applied. In this context, the authors conclude that the purposeful appropriation and use of ideological discourse had an ambivalent effect on the stability of communist rule and depended mainly on how rigidly or flexibly the official institutions were able to respond. The authors find the approach of analysing shifts in the content and style of grievances particularly productive, as it attempts to reconstruct changes in communist everyday life, values, attitudes and the collective mentality of actors. The last part of the text presents the terminology and methodology used by the authors in their research project Pohyblivé hranice diktatury ve světle stížností a anonymních dopisů československých občanů v letech 1948 až 1989 [The Shifting Boundaries of Dictatorship in the Light of Complaints and Anonymous Letters from Czechoslovak Citizens between 1948 and 1989] and introduces the articles in the thematic section.

V úvodní studii tematického bloku věnovaného fenoménu občanských stížností v komunistickém Československu autoři přibližují teoretická východiska tohoto projektu a seznamují se zahraničním výzkumem stížností k oficiálním institucím v komunistických diktaturách (zejména v Německé demokratické republice a Sovětském svazu). Opírají se o koncept „pohyblivých hranic diktatury“, který vznikal od devadesátých let v německé historiografii ve snaze objasnit zakotvenost komunistického panství v NDR ve vzájemných interakcích a koincidencích mocenských struktur a společnosti, odehrávajících se především v prostoru každodennosti. Stížnosti občanů představují jako autentický a masivně dochovaný pramen, jenž i přes značnou míru subjektivity poskytuje řadu cenných podnětů pro analýzu fungování komunistického systému a problémů, jež rezonovaly v tamní společnosti. Soustředí se přitom na hlavní výkladové rámce pro interpretaci tohoto typu pramene, jak je přineslo zahraniční bádání. První z nich interpretuje stížnosti a podněty jako specifický, „shora“ režírovaný způsob řešení a tlumení sociálních konfliktů, který nenarušoval panství vládnoucí strany, ale naopak je podporoval. Pokud však tento způsob dlouhodobě nenaplňoval vzbuzená očekávání, přestával fungovat jako „pojistný ventil“ a mohl přispívat naopak k destabilizaci systému. Další badatelský přístup pohlíží na stížnosti spíše jako na nástroj prosazování osobních a skupinových zájmů, v němž se otevíral prostor pro vyjednávání a uplatňovalo se pragmatické užívání ritualizovaného jazyka. V té souvislosti autoři konstatují, že účelové osvojování a využívání ideologického diskurzu mělo na stabilitu komunistického panství ambivalentní účinek a záleželo hlavně na tom, nakolik rigidně, či pružně dokázaly reagovat oficiální instituce. Za produktivní pokládají autoři zvláště přístup, který se analýzou posunů v obsahu a stylu stížností snaží rekonstruovat proměny komunistické každodennosti, hodnot, postojů a kolektivní mentality aktérů. V poslední části textu je představen aktuální, komplexně pojatý výzkumný projekt „Pohyblivé hranice diktatury ve světle stížností a anonymních dopisů československých občanů v letech 1948 až 1989“, používaná terminologie a metodologie, jakož i následující články, které z projektu vzešly.

"Vážený soudruhu prezidente": stížnosti československých občanů adresované prezidentovi republiky v letech 1970-1989

86%

Vilímek T.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

2022

vol. 29

issue 1

43-89

The study focuses on the hitherto neglected issue of complaints that citizens of the Czechoslovak Socialist Republic made to their President and his Office between 1970 and 1989. The author describes the activities of the Complaints Department of the Presidential Office and how the complainants' agenda evolved both quantitatively and qualitatively during the period of normalization. He presents the social, ethnic, regional and gender profile of the authors of the complaints, their motivation, common themes and the typical linguistic means the writers used. Using archival sources, he then analyses the five most numerous and important problem areas of the registered complaints, which concerned: housing and housing policy, social security, labour relations, travel abroad, education and study. He uses specific cases to illustrate the flow of communication between the complainants, the President's Office and other bodies that commented on the issues. Additionally, he highlights the chronic social problems that were mirrored in the complaints and which the authorities of the normalization era regime failed to address effectively. Between 1970 and 1989, more than 323,000 complainants, mostly pensioners and workers, wrote to Presidents Ludvík Svoboda (1895–1979, in office 1968–1975) and Gustáv Husák (1913–1991, in office 1975–1989) asking for help in matters relating to poor housing conditions and their futile wait for an apartment, low wages or pension assessments, difficulties with an employer, discrimination in permitting travel abroad and resettlement, or the non-admission of children to secondary or higher education. Most of the writers asserted their personal interest and commented on the societal issues only if it was related to it or they could benefit from them. The President's Office paid close attention to citizen complaints and in many cases its intervention did indeed help to bring about a redress. In the author's view, it certainly made sense to write to the President in this regard, even though many requests went unheeded and, in particular, complaints with political overtones remained unanswered.

Studie se věnuje doposud opomíjené problematice stížností, které občané Československé socialistické republiky adresovali svému prezidentovi a Kanceláři prezidenta republiky v letech 1970 až 1989. Autor seznamuje s náplní činnosti oddělení stížností prezidentské kanceláře a s tím, jak se tato agenda v období normalizace kvantitativně i kvalitativně vyvíjela, přibližuje sociální, národnostní, regionální a genderovou skladbu pisatelů stížností, jejich motivaci, obvyklá témata a typické jazykové prostředky stížností. S využitím archivních pramenů pak analyzuje nejpočetnější a nejdůležitější problémové okruhy evidovaných podání, které se týkaly bydlení a bytové politiky, sociálního zabezpečení, pracovněprávních vztahů, cestování do zahraničí, školství a studia. Na řadě konkrétních případů ilustruje průběh komunikace mezi stěžovateli, prezidentskou kanceláří a dalšími orgány, které se k jednotlivým záležitostem vyjadřovaly, a poukazuje na chronické společenské problémy, jež se ve stížnostech zrcadlily a které úřady normalizačního režimu nedokázaly efektivně řešit. Ve sledovaném období napsaly prezidentům Ludvíku Svobodovi (1895–1979, ve funkci 1968–1975) a Gustávu Husákovi (1913–1991, ve funkci 1975–1989) více než 323 tisíce stěžovatelů, nejčastěji důchodců a dělníků, kteří žádali o pomoc například kvůli špatným bytovým poměrům a marnému čekání na přidělení bytu, nízké mzdě či vyměřenému důchodu, potížím s pracovním uplatněním či zaměstnavatelem, diskriminaci při povolování cest do zahraničí a vystěhování nebo kvůli nepřijetí dětí ke studiu na střední či vysoké škole. Většina pisatelů přitom prosazovala svůj osobní zájem a k celospolečenské situaci se vyjadřovala pouze tehdy, pokud to s ním nějak souviselo nebo jim to mohlo prospět. Prezidentská kancelář věnovala stížnostem občanů velkou pozornost a v mnoha případech její intervence skutečně pomohla zjednat nápravu. V tomto ohledu mělo podle autora rozhodně smysl psát prezidentovi, byť mnohé prosby zůstaly nevyslyšeny a zejména stížnosti s politickým podtextem i bez odpovědi.

Refine search results

2 Soudobé dějiny (Contemporary History)

2 Vilímek T.

1 Rameš V.

2 2022

Search results

Pohyblivé hranice diktatury ve světle stížností občanů

"Vážený soudruhu prezidente": stížnosti československých občanů adresované prezidentovi republiky v letech 1970-1989