Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 14

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  Evropská unie
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Publication available in full text mode
Content available

NÁRŮST MUSLIMSKÉ MIGRACE A DOPADY NA NĚMECKO S DŮRAZEM NA ZAMĚSTNANOST

100%
MIHULKOVÁ T., MOCEK O.
Kultura Bezpieczeństwa. Nauka – Praktyka – Refleksje
|
2017
|
vol. 28(28)
175-199
PL
Tato práce řeší problematiku migrace na úrovni Německé Spolkové republiky. Popisuje migrační proudy, které proudily a nadále proudí na toto území a v neposlední řadě se zaměřuje na dopady vycházející z politik Evropské unie a následné dopady na německou ekonomiku. Poslední část zahrnuje vlastní výpočet předpokládaného budoucího vývoje migračních toků do roku 2020 a nastiňuje scénář možného vývoje. Analýza migračních toků je založena na datech o imigraci a emigraci a prognóza budoucího vývoje je vypočtena s pomocí trendové funkce.
2
Content available remote

Systém investičního soudu : překotný rozchod Evropské unie s investiční arbitráží

84%
Svoboda O.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2019
|
vol. 158
|
issue 4
390-405
EN
Investment dispute settlement system based on investment arbitration and known as investor- state dispute settlement (ISDS) has been a subject of substantial criticism, particularly in the context of regional trade and investment negotiations. After the public consultation and inter-institutional discussions, the European Union decided in 2015 in the context of the Transatlantic Trade and Investment Partnership negotiations with the United States, to replace ISDS in its treaties by a new approach to investment dispute settlement known as investment court system (ICS). According to the European Union the new dispute settlement mechanism is a necessary reaction to the public’s lack of trust towards ISDS and subjects to democratic principles and public scrutiny. This article at first attempts to explain the transformation of EU’s position. It then focuses on three issues of ICS functioning which draw the most attention: impartiality and independency of arbitrators, predictability and consistency in decision-making and enforcement of awards. The overall evaluation of ICS and its positioning into broader efforts to reform international investment law are reached by analysing these issues.
CS
Systém řešení investičních sporů založený na investiční arbitráži známé jako řešení sporů investor– stát (ISDS) je předmětem značné kritiky, zvláště v kontextu regionálních obchodních a investičních vyjednávání. V roce 2015 se Evropská unie po veřejné konzultaci a diskusi unijních institucí v kontextu vyjednávání o Transatlantickém obchodním a investičním partnerstvím (TTIP) se Spojenými státy rozhodla mechanismus ISDS ve svých dohodách nahradit novým přístupem k řešení investičních sporů pojmenovaným systém investičního soudu (ICS). Podle Evropské komise je tento nový způsob řešení sporů nezbytnou odpovědí na nedůvěru, která panuje vůči ISDS, a odpovídá nárokům kladeným demokratickými zásadami a veřejným dohledem. Článek se proto nejdříve pokusí vysvětlit změnu postoje EU a následně se zaměří na tři oblasti fungování ICS, které poutají nejvíce pozornosti: nestrannost a nezávislost rozhodců, předvídatelnost a konzistenci rozhodování a výkon rozhodnutí. Jejich analýzou se dospěje k celkovému hodnocení ICS a jeho zasazení do širších snah o reformu mezinárodního investičního práva.
3
Content available remote

Imunita člena Evropského parlamentu ve světle právní povahy jeho mandátu:

84%
Duchek O.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2020
|
vol. 159
|
issue 12
927-941
EN
Since 2017 there have been criminal proceedings underway against Catalan separatist who have since been sentenced. Taking into consideration that a vast majority of the sentenced separatist served as high-ranking officials in constitutional bodies or in bodies of international organizations, the proceeding gave cause to various legally controversial questions. One of the affairs, that merit due attention, is the election of arrested MEPs-elect. The following text analyses the opinion of Advocate General and Judgment of the Court of Justice of the European Union in the case C-502/19 in which the Court had to decide whether a MEPelect enjoys immunity according to the Protocol on the Privileges and Immunities of the European Communities. The precise moment in which MEPs gain their mandate was also subject to evaluation. The text also aims to shed light on the reactions of affected Spanish state bodies and EU institutions. Some of the arguments that the Court of Justice and Advocate General uttered in order to build a theoretical framework for their decisions are being scrutinized in this essay. In particular, the approach to the mandate of members of the European Parliament in the jurisprudence of the Court of Justice. The jurisprudence of the Court of Justice on permissibility of constitutive conditions laid down by member states required to gain the mandate of MEP is also examined.
CS
Ve Španělském království probíhá od roku 2017 trestní řízení s dnes již odsouzenými katalánskými separatisty. Vzhledem k tomu, že většina odsouzených zastávala vysoké funkce ve státních ústavních orgánech i v orgánech mezinárodních organizací, celý proces zavdal důvod pro zodpovězení celé řady právně nejednoznačných otázek. Jednou z událostí, která si zaslouží pozornost, je i zvolení v té době ve vazbě držených kandidátů do Evropského parlamentu. Článek rozebírá stanovisko generálního advokáta a rozsudek velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ve věci C-502/19, ve které Soudní dvůr rozhodoval o tom, zda zvolený člen Evropského parlamentu, který v tomto orgánu zatím nezasedl, požívá, či nepožívá imunity dle Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie. Předmětem zkoumání soudu tedy bylo mimo jiné určení přesného momentu, ve kterém mandát, potažmo s ním spojená imunita vzniká. Text dále přibližuje následné reakce orgánů Španělského království a unijních orgánů, kterých se rozhodnutí bezprostředně dotýká. V článku jsou též podrobena kritice některá ideová východiska, ze kterých v projednávané věci vycházel Soudní dvůr Evropské Unie, a to zejména teoretické pojetí mandátu člena Evropského parlamentu v judikatuře SDEU. V článku je také zkoumán náhled judikatury Soudního dvora na přípustnost konstitutivních podmínek stanovených právním řádem členského státu pro samotný vznik mandátu člena Evropského parlamentu.
4
Content available remote

Právní aspekty investiční politiky Evropské unie

84%
Müller D., Svoboda O.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2018
|
vol. 157
|
issue 3
221-235
EN
The purpose of this article is to analyze the main features and development of the newly created European Union (EU) investment policy, giving particular attention to its key concerns. First, the article introduces the shift of competences from the Member States to the EU, following the entry into force of the Lisbon Treaty. This new playing field, based upon the inclusion of foreign direct investment within the framework of common commercial policy, is compared to the previous situation and legal framework. Consequently, the article identifies and analyzes three essential concerns associated with the EU investment policy. First, it follows the uncertain legal statute and nature of Member States´ bilateral investment treaties after the transfer of power to the EU. The high level of uncertainty required drafting and swift adoption of the particular EU regulation, which laid down the foundation for the conformity of these bilateral agreements with the EU law. Second, the anticipated setting of European investment policy is discussed, based on the initial Commission Communication, as well as on its current practice, including the basic standards of treatment and selection of negotiating partners. So far, the EU has commenced negotiations with a number of third countries, while negotiations are already concluded with Canada, Singapore and Vietnam. The final part concerns the draft of mechanism for the division of respondents and financial responsibility between Member States and the EU for future investor-state dispute settlements, using European regulation.
CS
Článek se zabývá nastavením a vývojem stále relativně nové investiční politiky Evropské unie (EU), se zaměřením na její nejvíce diskutované aspekty. V úvodu je nejprve představena změna kompetencí EU, kterou přinesl vstup Lisabonské smlouvy v platnost, a nový stav, ve kterém se přímé zahraniční investice staly součástí obchodní politiky jako výlučné pravomoci EU, je porovnán s předcházející situací. Článek dále rozebírá tři hlavní okruhy problémů. Prvním z nich je právní statut a povaha bilaterálních dohod o ochraně a podpoře investic jednotlivých členských států po přenosu pravomocí, kdy bylo třeba zvláštní úpravou v rámci evropského práva garantovat jejich další platnost. Druhé téma se týká nového mechanismu nastavení mezinárodní odpovědnosti za závazky z porušení budoucích evropských dohod, respektive právní úpravy rozdělení této odpovědnosti mezi členské státy a Evropskou unii prostřednictvím evropského nařízení. Třetí okruh zkoumaných otázek tvoří budoucí nastavení evropské investiční politiky tak, jak jej původně navrhla Evropská komise, a tak, jak vypadá jeho realizace dosud, včetně smluvních standardů a smluvních partnerů. Evropská komise od roku 2011 zahájila jednání s řadou třetích zemí, přičemž dokončena jsou již vyjednávání s Kanadou, Singapurem a Vietnamem. Celý text tak poskytuje komplexní přehled této nové a velmi živé obchodně-politické agendy.
5
Content available remote

Individuálně cílené mezinárodní sankce v rukou Soudního dvora Evropské unie

84%
Trávníčková Z.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2020
|
vol. 159
|
issue 1
53-68
EN
The first judgment of the European Court of Justice in Kadi case was handed down in September 2008. It provoked not only academic discussions on the relation between international and EU law and on the rights of individuals restricted by international financial sanctions, but also inspired hundreds of other individuals and entities listed on EU sanctions lists to initiate their own proceedings before the General Court (Court of the First Instance). Dozens of them have even decided to appeal against unsatisfying first instance decisions to the Court of Justice (European Court of Justice). This article analyses the group of appeals in so called delisting cases, consisting of 41 episodes. Episodes are classified into six groups depending on the appellants (sanctioned persons or EU organs) and the course and the result of the appeal proceedings. The basic statistical analysis of these groups leads to conclusions, that UN sanctions are challenged more often than autonomous EU sanctions, that the activity of entities and individuals is balanced (in relative numbers), that the Court of Justice confirms the decision of the first instance court in prevailing majority of 72 % appeals, which means that appellants are successful only in 28 % of cases. On the other hand, the action for annulment and the later appeal lead to delisting in 31 % of cases. Comparison of the time between lodging the appeal and delivering the judgment shows, that the length of the appeal proceedings is getting shorter.
CS
Rozsudek Evropského soudního dvora ve věci Kadi, vynesený v září 2008, inicioval odborné diskuse o vztahu mezinárodního a evropského práva i o lidských právech osob dotčených mezinárodními finančními sankcemi. Současně inspiroval stovky právnických osob a jednotlivců zapsaných na sankční seznamy, aby se žalobou na neplatnost u Tribunálu (Soudu prvního stupně) domáhali vyškrtnutí ze sankčních seznamů. Desítky z nich pak dále motivoval k tomu, aby se po neúspěchu v prvoinstančním řízení pokusili docílit vyškrtnutí v kasačním řízení u Soudního dvora (Evropského soudního dvora). Tento článek studuje skupinu 41 kasačních řízení v tzv. delistingových záležitostech. Jednotlivé epizody jsou rozděleny do šesti skupin podle toho, kdo podal kasační opravný prostředek (dotčená osoba nebo orgán EU), jak řízení probíhalo a jak bylo rozhodnuto. Základní statistická analýza těchto šesti skupin vede k poznatku, že sankce EU vycházející ze sankčních rezolucí OSN jsou napadány častěji než autonomní sankce EU, že aktivita jednotek a jednotlivců je v relativním měřítku srovnatelná, že Soudní dvůr v převážné většině 72 % případů kasační opravný prostředek zamítne (čímž potvrdí rozhodnutí prvoinstančního soudu) a tomu odpovídá i 28% úspěšnost odvolatelů. Na druhé straně absolvování soudního řízení včetně kasačního řízení vede k vyškrtnutí ze sankčních seznamů v 31 % případů. Srovnání doby, která uplyne mezi podáním kasačního opravného prostředku a vynesením rozsudku Soudního dvora ukazuje, že se doba trvání kasačního řízení zkracuje.
6
Content available remote

Historie veřejných zakázek na území Evropské unie se zaměřením na české země a jejich nejdůležitější mezníky

84%
Minaříková P.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2022
|
vol. 161
|
issue 7
687-696
EN
Public procurement is an integral part of today’s society. Public procurement spends considerable public money on day-to-day operations, which may involve ordinary citizens, small businesses or large multinationals, not only from a financial point of view, but also especially from a political point of view. In this paper, I deal with the history of public procurement from the very beginning to the current regulation. I address not only the existence of the first public contract, but also the subsequent development of legal regulation. The main part of this paper is the development of legal regulation at the level of the European Community and subsequently in the European Union and vice versa the development of legislation in the Czech lands, even before the Czech Republic’s membership in the European Union. My contribution concludes with an analysis of current legislation.
CS
Veřejné zakázky jsou nedílnou součástí dnešní společnosti. Prostřednictvím veřejných zakázek se vynakládají značné veřejné prostředky pro zajištění každodenního fungování, přičemž se může jednat o existenci běžných občanů, malých podnikatelů či velkých nadnárodních společností. Veřejné zakázky jsou součástí dnešní doby nejen z pohledu finančního, ale zejména z pohledu politického. V tomto příspěvku se zabývám historií veřejných zakázek od samého prvopočátku až po současnou úpravu; řeším nejenom existenci první veřejné zakázky, ale i následný vývoj právní regulace. Stěžejní částí tohoto příspěvku je vývoj právní regulace na úrovni evropského společenství a následně na půdě Evropské unie, a naopak vývoj právní úpravy v českých zemích, a to i před vznikem členství České republiky v Evropské unii. Můj příspěvek je zakončen analýzou aktuální právní úpravy.
7
Content available remote

(Ne)výhody posílené spolupráce jako formy pro zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce

84%
Kořínek Š.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2020
|
vol. 159
|
issue 4
358-369
EN
The contribution deals with the problematics of enhanced cooperation and its consequences to the European Public Prosecutor’s Office. Enhanced cooperation as one of the tools of European politics is being heavily used nowadays. The European Public Prosecutor’s Office was established on the basis of the regulation (EU) 2017/1939 of 12 October 2017 implementing enhanced cooperation on the establishment of the European Public Prosecutor’s Office. Relating to this facts, it’s suitable to think about potential advantages or disadvantages of the form of enhanced cooperation for member states, especially towards usability on the European Public Prosecutor’s Office. The contribution is divided into five parts, including introduction and conclusion. The second section is dedicated to introducing enhanced cooperation in general. The third part relates to disadvantages that could become undesirable consequences of enhanced cooperation. On the other hand, the fourth section focuses on advantages of enhanced cooperation. At the end, there is a summary of possible starting-points of enhanced cooperation, in particular towards the European Public Prosecutor’s Office.
CS
Tento příspěvek se zaobírá problematikou posílené spolupráce a její konsekvencí k Úřadu evropského veřejného žalobce. Posílená spolupráce jako jeden z nástrojů evropské politiky je dnes hojně využívána. Úřad evropského veřejného žalobce byl zaveden na základě nařízení 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. V souvislosti s tím je tak vhodné se zamyslet nad potenciálními výhodami či nevýhodami této formy spolupráce pro členské státy, zejména vůči využitelnosti pro Úřad evropského veřejného žalobce. Příspěvek je rozdělen do pěti částí, včetně úvodu a závěru. První část je věnována představení posílené spolupráce v obecné rovině. Druhá pasáž představuje nevýhody, které mohou být nežádoucím důsledkem formy posílené spolupráce. Třetí oddíl se naopak zaměřuje na výhody, které mohou vyplynout z posílené spolupráce. Na závěr neabsentuje celkové shrnutí možných východisek posílené spolupráce, zejména vůči potenciálu Úřadu evropského veřejného žalobce.
8

České územní plánování v kontextu Evropské unie

84%
Maňas J., Maier K.
Urbanismus a územní rozvoj
|
2024
|
issue 2
10-19
EN
This article examines the dynamics and development of legislation in this area from the perspective of current challenges. Particular attention is paid to the capacity of spatial planning to integrate sectoral policies, to adapt to changing social and political conditions, and to involve citizens in the decision-making process. The article also includes studies conducted within the European Union focusing on spatial planning, with an emphasis on the situation in the Czech Republic. The results of these studies are placed in the context of the development of Czech legislation, providing deeper insight into the current state and prospects of spatial planning in the Czech Republic. Too narrow focus of spatial planning primarily on the physical environment arrangement limits its capacity to address current global challenges and the EU policies that reflect them. This limitation could be mitigated by its more effective linking and coordinating with regional policy. However, the new Building Act does not seem to achieve this objective included in the 2030 Strategic Framework. The conclusions of the article offer a comprehensive view of both the current state and the perspectives of spatial planning in the Czech Republic in the context of European standards and trends. It discusses possible directions for further development of legislation and how these changes may affect the spatial planning practice and the environment in the Czech Republic as a whole. Overall, the article makes an important contribution to the discussion on spatial planning in the context of a modern and dynamic social environment.
CS
Tento článek zkoumá dynamiku a vývoj právních předpisů v této oblasti s ohledem na aktuální výzvy. Zvláštní pozornost je věnována schopnosti územního plánování integrovat sektorální politiky, přizpůsobit se měnícím se sociálním a politickým podmínkám a zapojit občany do procesu rozhodování. Článek zahrnuje rovněž studie prováděné v rámci Evropské unie, které se zaměřují na územní plánování, s důrazem na situaci v České republice. Výsledky těchto studií jsou začleněny do kontextu vývoje právních předpisů v zemi, což poskytuje hlubší vhled do současného stavu a budoucích perspektiv územního plánování u nás. Úzké vymezení územního plánování především na uspořádání fyzického prostředí omezuje jeho kapacitu reagovat na aktuální globální výzvy a na politiky EU, které je reflektují. Toto omezení by bylo možno zmírnit jeho účinnějším propojením a koordinací s regionální politikou. Nový stavební zákon ale k tomuto cíli obsaženému ve Strategickém rámci ČR 2030 nesměřuje. Závěry článku nabízejí ucelený pohled na současný stav a perspektivy územního plánování v České republice v kontextu evropských standardů a trendů. Diskutuje se o možných směrech dalšího vývoje právních předpisů a o tom, jak mohou tyto změny ovlivnit praxi územního plánování a prostředí v České republice jako celku. Celkově článek přináší důležitý příspěvek k diskusi o územním plánování v rámci moderního a dynamického společenského prostředí.
9
Content available remote

K problematice donucovacích opatření (sankcí či protiopatření) podle mezinárodního práva

67%
Šturma P.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2023
|
vol. 162
|
issue 7
593-609
EN
The issue of “sanctions” applied by States and some international organizations (mainly the EU), which are not directly injured entities, is one of the most complex issues in the theory and practice of contemporary international law, not only because of their frequency and scope in the last two decades. It came into the spotlight again because of the very extensive and gradually supplemented restrictive measures taken by the EU against Russia, firstly after the annexation of Crimea in 2014, but mainly in response to the aggression against Ukraine from February 2022. These restrictive measures, often also called “sanctions”, represent an extensive set of measures, with additions and exceptions, which have different content, but also different legal nature. These are diplomatic measures, restrictions of an economic and financial nature, traffic restrictions, both general sanctions (against the State) and measures targeted at individual state organs and private individuals who are considered connected to the Russian government and supporting its aggressive policy. The measures in question are not Security Council sanctions under Chapter VII. of UN Charter, but the unilateral measures of some States and the EU. Therefore, the legality of such measures must be assessed from the point of view of international law. Some of the measures have their content that is not intrinsically unlawful (retorsions), or have legal basis in treaty-based exceptions and clauses on essential security interests. For others, we can find their justification based on the rules of general international law, as a countermeasure. This institute is the modern equivalent of traditional peaceful reprisals, the current regulation of which can be found in the articles on State responsibility (ARSIWA) adopted by the International Law Commission. Therefore, it is necessary to respect the substantive and procedural conditions of the legality of countermeasures contained therein.
CS
Problematika „sankcí“ uplatňovaných státy a některými mezinárodními organizacemi (především EU), které nejsou přímo poškozenými subjekty, patří k nejsložitějším otázkám v teorii a praxi soudobého mezinárodního práva, a to nejen kvůli jejich frekvenci a rozsahu v posledních dvou dekádách. Do centra pozornosti se znovu dostala z důvodu velmi rozsáhlých a postupně doplňovaných omezujících opatření zavedených EU proti Rusku nejprve po anexi Krymu v roce 2014, ale především v reakci na agresi proti Ukrajině od února 2022. Tato donucovací opatření, nazývaná často též „sankce“, představují rozsáhlý soubor opatření, s doplňky a výjimkami, jež mají různý obsah, ale také různou právní povahu. Jedná se o diplomatická opatření, restrikce ekonomické a finanční povahy, dopravní omezení, a to jak sankce plošné (proti státu), tak cílené na jednotlivé státní orgány a na soukromé osoby, které jsou považovány za propojené s ruskou vládou a podporující její agresivní politiku. Nejde zde o sankce Rady bezpečnosti podle kapitoly VII. Charty OSN, ale o jednostranná opatření některých států a EU. Proto musí být legalita opatření posuzována z hlediska mezinárodního práva. Část opatření je svým obsahem právně nezakázaná (retorze) nebo legální na základě smluvně zakotvených výjimek a doložek o ochraně bezpečnostních zájmů. U ostatních pak můžeme najít jejich ospravedlnění na základě pravidel obecného mezinárodního práva, a to jako protiopatření. Tento institut je moderním ekvivalentem tradičních mírových represálií, jehož současnou úpravu najdeme v rámci kodifikačních článků o odpovědnosti států, přijatých Komisí pro mezinárodní právo. Proto je třeba respektovat tam obsažené hmotněprávní a procesní podmínky legality protiopatření.
10
Publication available in full text mode
Content available

US relations with Eastern Europe Realities and perspectives

67%
Lakatos A.
Dvacáté století - The Twentieth Century
|
2015
|
vol. 7
|
issue 1
10-23
EN
This paper refers on several issues related to American relations with several states from Central and Eastern Europe. The evolution of these are analyzed in great lines during the twentieth century, followed by a most consisting analysis regarding evolutions of recent events, from the end of Cold War. There are presented the evolution of these relations, from general and specific (the case of each state in part) point of view, major stimulants and lacks of their evolution, and are projected several perspectives which can influence the future evolution of these. In conclusion, are presented the main arguments of possible future changes and developments in this field, in the larger context of worldwide existing realities.
CS
Studie pojednává o událostech týkajících se amerických vztahů s vybranými zeměmi střední a východní Evropy. Vývoj šířeji analyzovaných vztahů v průběhu 20. století následují analýzy soustředící se zejména na vývoj nedávných událostí od konce studené války. Vývoj vztahů je zde prezentován od obecného pohledu až ke konkrétním událostem (případy z jednotlivých států), studie také analyzuje hlavní podněty a nedostatky vývoje, rovněž předkládá několik perspektiv, které mohou ovlivnit budoucí vývoj těchto vztahů. Autor na závěr předkládá hlavní důvody možných budoucích změn a pro rozvoj v této oblasti v širším kontextu současných světových událostí.
11
Content available remote

Právo být zapomenut jako reakce na vývoj informačních technologií

67%
Mach M.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2021
|
vol. 160
|
issue 7
597-609
EN
The right to be forgotten arose in response to the development of societies and information technologies. However, before the EU regulation, legal regulations already existed in some European countries. The European Union is limited in its effective implementation of the right to be forgotten by non-member states. Given the impossibility of territorial limitation, I address the question of the benefits of enshrining the right to be forgotten in the Union law and not in the legal systems of individual Member States. It is also necessary to mention different approaches to the right to erasure or the right to be forgotten, as in some legal systems, primarily outside the European Union, the right to be informed prevails over the right to erasure or the right to be forgotten. Together with the historical development and the current situation, I will focus on the current problems arising from the development of information technology, to which we will need to respond in the future and the right to be forgotten awaits future development. However, legal regulation by non-EU countries will also be an important factor here.
CS
Právo být zapomenut vzniklo jako reakce na vývoj společností a informačních technologií. Ovšem již před unijní úpravou existovaly v některých evropských zemích právní regulace. V příspěvku se proto zabývám vývojem práva být zapomenut v členských i nečlenských státech EU a snažím se potvrdit, či vyvrátit hypotézu, že byť lze Evropské unii přisuzovat vedoucí roli v ochraně osobních dat svých občanů, vzhledem k internetovému prostředí, které nelze omezit hranicemi států, je Evropská unie v efektivním provádění práva být zapomenut limitována nečlenskými státy. Vzhledem k nemožnosti teritoriálního omezení pak řeším otázku přínosu zakotvení práva být zapomenut v unijním právu, a nikoliv v právních řádech jednotlivých členských států. K tomu je potřeba uvést i odlišné přístupy k právu na výmaz či právu být zapomenut, jelikož v některých právních řádech, primárně mimo Evropskou unii, převažuje právo veřejnosti být informován nad právem na výmaz, či právem být zapomenut. Společně s historickým vývojem a nynější situací se zaměřím na aktuální problémy vzniklé vývojem informačních technologií, na které bude třeba v budoucnu reagovat a právo být zapomenut tak čeká vývoj i v budoucnu. Důležitým faktorem zde ovšem bude i právní regulace ze stran nečlenských států EU.
12
Content available remote

Nahrazování směrnic nařízeními : (důvody, skutečnost, možnosti)

67%
Křepelka F.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2017
|
vol. 156
|
issue 3
213-234
EN
Besides the founding treaties, regulations and directives are the principal documents of the law of the European Union. Terminology is misleading. They form genuine legislation of the European Union adopted by the European Parliament and the Council. Therefore, the failure of the Treaty establishing a Constitution for Europe renaming regulations to European laws and directives to European framework laws is regrettable.Regulations are addressed directly to individuals.Directives are addressed to the member states. They shall amend and enact their statutes and other laws within prescribed period of time. This paper emphasises the burdens and risks related to directives and their application.Ministries, cabinets and parliaments must make a great effort when transposing the directives.Directives shall be considered while related national law is interpreted.Direct application is envisaged in some cases of missing or botched implementation.Regulations are more feasible, despite they also need to be accompanied with national laws specifying procedures, sanctions and institutions. Indeed, the European Union has replaced several directives with regulations. Therefore, examples are listed. Eventual extensive replacement of directives with regulations is considered, but obstacles to this transformation of law of the European Union are admitted. At the moment, there is no considerable support for such transformation. Necessary debate is at the beginning.
CS
Vedle zřizovacích smluv představují právo Evropské unie nařízení a směrnice. Označení je zavádějící, jedná se o skutečnou legislativu Evropské unie vytvářenou Evropským parlamentem a Radou. V tomto ohledu lze litovat neúspěchu Smlouvy o Ústavě pro Evropu, která měla přejmenovat nařízení na evropské zákony a směrnice na evropské rámcové zákony.Nařízení zakládají oprávnění a povinnosti jednotlivcům. Směrnice jsou určené členským státům, které mají ve stanovené lhůtě upravit či vytvořit své zákony či další předpisy. Článek vyzdvihuje zátěž spojenou se směrnicemi a úskalí doprovázející jejich uplatnění.Ministerstva, vlády a parlamenty členských států musejí věnovat značné úsilí jejich provedení. Potřebné je zohledňování směrnic při výkladu souvisejícího práva členských států. Připustilo se jejich uplatnění v některých situacích při opožděném či vadném provedení. Vhodnější jsou tak nařízení, jakkoli též potřebují doprovodné právo členských států určující procedury, sankce a instituce. Evropská unie začala směrnice nařízeními skutečně nahrazovat. Uvádějí se tak příklady takového nahrazení. Zvažují se možnosti rozsáhlejšího nahrazení směrnic nařízeními a překážky takové proměně práva Evropské unie. Lze připustit, že nyní taková proměna práva Evropské unie postrádá podporu. Debata je teprve na počátku.
13
Publication available in full text mode
Content available

Serbia’s economy in the context of EU integration

67%
Zemniczky N., Csüllög G., Császár Z. M.
Dvacáté století - The Twentieth Century
|
2015
|
vol. 7
|
issue 2
31-42
EN
Serbia’s EU accession is made more difficult basically by such various historical and structural factors which have an effect on its international relations and its level of economic development. These problems differ from those problems of Balkan countries which are not yet members in many respects. To be able to interpret the situation affecting the country’s accession, it is worth examining four important areas. These are the following: the historical legacy, the basic problems of the Yugoslav economic area, the narrowing of this economic area, and the specific economic data and relations based on these.
CS
Srbský přístup k Evropské unii je ztížen v samém základu různými historickými a strukturálními faktory, které ovlivňují mezinárodní vztahy a úroveň jejich ekonomického vývoje. Tyto překážky se však odlišují od problémů dalších balkánských zemí, jež stále nejsou členy z mnoha důvodů. Abychom mohli interpretovat situaci ovlivňující státní přístup, měli bychom analyzovat čtyři důležité oblasti. Jsou to: historický odkaz, základní problémy jugoslávské ekonomické oblasti, zúžení této ekonomické oblasti a specifická ekonomická fakta a vztahy, jež ovlivňují.
14
Content available remote

Der Europäische Fiskalpakt - Des Kaisers neue Kleider?

67%
Ludwig D.
Littera Scripta
|
2012
|
vol. 1
49-60
DE
Dieser Beitrag beschäftigt sich mit dem Europäischen Fiskalpakt vom 31. 1. 2012. Er beschreibt das Zustandekommen und die Ziele des Vertrags (Begrenzung der Neuverschuldung bzw. des Abbaus von Staatsschulden der Unterzeichnerstaaten), sowie die Reaktionen aus Wirtschaft, Wissenschaft und Politik. Die wichtigsten Bestimmungen des Originaltextes werden analysiert. Er setzt sich weiters kritisch mit den Sanktions- und Umsetzungsmöglichkeiten auseinander, auch in Hinsicht auf die Nichteinhaltung der sogenannten Maastricht-Kriterien, also dem bereits bestehenden Europäischen Stabilitäts- und Wachstumspakt, sowie mit der Übernahme in nationales Recht. Die Sanktionsmöglichkeiten des Pakts erscheinen zum derzeitigen Zeitpunkt unbestimmt und realitätsfern formuliert, so dass kaum von einer wirkungsvollen Umsetzung ausgegangen werden kann.
CS
Příspěvek se zabývá Evropským fiskálním paktem z 31. 1. 2012. Popisuje realizaci a cíle smlouvy (vymezení podmínek pro nové zadlužování, popř. snížení zadlužování států, které pakt podepsaly) a rovněž reakce z hospodářských, vědeckých a politických kruhů. Jsou analyzována nejdůležitější ustanovení originální verze smlouvy. Článek se dále kriticky zabývá sankcemi a možnostmi realizace smlouvy a to i s ohledem na nedodržení tzv. Maastrichtských kritérií, tedy stávajícím Paktem stability a růstu a také implementací paktu do národní legislativy. Možnosti sankcí, které pakt obsahuje, se v současné době jeví formulovány nejasně a vzdálené realitě, takže účinná implementace paktu je sotva reálná.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.