Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: Germáni

Sort By:

Limit search:

Keltové a Germáni i keltové a germáni. O psaní velkých písmen v názvech etnik a umělých myšlenkových konstruktů

100%

Salač V.

Naše řeč (Our Speech)

2023

vol. 106

issue 3

185-191

Demonyms (words expressing affiliation to an ethnic group, nation, state, city, etc.) need to be capitalized in the Czech language. However, research in various disciplines in recent decades has shown that some names that have been clearly understood as designations of the affiliation to a nation or an ethnic group do not correspond to the current understanding of these terms. Such designations include the words Keltové (Celts) and Germáni (ancient Germans), which in fact represent constructs artificially created by ancient Greek and Roman authors to denote large groups of barbarians regardless of what these barbarians called themselves, how they identified themselves, what languages they spoke, etc. If we regard the Celts or the ancient Germans as artificial constructs rather than ethnic groups, however, they need to be written with small initial letters according to the rules of the Czech orthography – keltové and germáni.

O metodě v právní vědě u Montesquieua : příklad XXVIII. knihy Ducha zákonů

80%

Fořtová H.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

2019

vol. 158

issue 11

997-1009

The paper discusses book XXVIII of the Spirit of the Laws devoted to the practice of judicial combat, which replaced judicial procedure in the course of the development of Frank monarchy. Our aim is to use this case to explain Montesquieu’s understanding of the “method in jurisprudence”. Throughout his book, the author stresses that his aim is not to “interpret” the laws” but rather to “reflect upon” them and to make the reader understand the laws in all possible relations. The last part of the volume (Books XXVII–XXXI) largely examines the laws from a historical perspective. Montesquieu acknowledges the unreasonableness and injustice of the judicial combat as a way of settling disputes (the stronger and more skilful one was in the right) nevertheless he defends its existence because this practice maintained the society thanks to a set of fixed rules and thus prevented the outburst of violence. This custom itself was not reasonable but the way of handling it was. This, however, does not mean that anything could be justified. Montesquieu demonstrates that the rules concerning the judicial combat respected the free spirit of the Franks and were based on the principal of honour which guaranteed the required realm of freedom in the French monarchy. While in England, liberty was maintained by constitutional arrangement, in France it was safeguarded by manners. Liberty is the leading criterion in judging individual laws; that is why despotism must be rejected. While it may provide social stability, it violates the nature of man as free being.

Text se zabývá XXVIII. knihou Ducha zákonů věnovanou praktice soudního souboje, která v jistém stupni vývoje francké monarchie nahrazovala soudní proceduru. Cílem je na tomto příkladu pochopit autorovo pojetí „metody v právní vědě“. Montesquieu napříč celou knihou zdůrazňuje, že jeho cílem není „výklad“ zákonů, ale jejich „promýšlení“, cílem je naučit čtenáře chápat zákony ve všech možných vztazích, porozumět příčinám jejich vzniku i jejich působnosti. Závěrečná část Ducha zákonů (knihy XXVII–XXXI) je z velké části věnovaná předvedení zákonů v historické perspektivě. Montesquieu uznává nerozumnost a nespravedlnost soudního souboje jako způsobu řešení sporu mezi Germány (o tom, kdo byl v právu, rozhodovala síla a obratnost), jeho existenci však hájí, neboť tato praktika svázala společnost pevnými pravidly, čímž zabránila nekontrolovatelnému šíření násilí. Rozumnost nebyla v podstatě tohoto zvyku, ale v jeho provedení. To ovšem neznamená, že by bylo možné ospravedlnit cokoli. Montesquieu ukazuje, že germánská nařízení o souboji respektovala svobodného ducha Germánů, v jejich jádru stála čest, která ve Francii zajišťuje nezbytný prostor svobody. Na rozdíl od Anglie, kde je svoboda výsledkem ústavního uspořádání, spočívá svoboda ve Francii na mravech. Svoboda je kritériem, kterým je třeba se řídit při posuzování jednotlivých zákonů; odmítnout je tak nutné despocii: ta sice může zajistit stabilitu, potlačuje však přirozenost člověka jako svobodné bytosti.

Refine search results

1 Naše řeč (Our Speech)

1 Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

1 Fořtová H.

1 Salač V.

1 2023

1 2019

Search results

Keltové a Germáni i keltové a germáni. O psaní velkých písmen v názvech etnik a umělých myšlenkových konstruktů

O metodě v právní vědě u Montesquieua : příklad XXVIII. knihy Ducha zákonů