Search results

1

Fibichova písňová tvorba na texty Johanna Wolfganga von Goetha

100%

Cupáková Kubečková B.

Hudební věda (Musicology)

|

2019

|

vol. 56

|

issue 3

318-339

EN

The poetry of Johann Wolfgang von Goethe attracted countless European composers all through the long 19th century. While the influence of his poems on the output of composers outside this country has been copiously explored by present-day musicologists, the impact of his work on Czech music, on a scale reaching beyond the widely known settings by Václav Jan Tomášek, is yet to be fully assessed. Still largely uncharted in this respect are the vocal compositions of Zdeněk Fibich to Goethe’s texts, including fifteen songs for solo voice, three duets, two choral works, and incidental music for a drama. Of these, the ten surviving solo songs from the composer’s student years (1869–1871) were first published in 2018. There, the song An den Mond, along with a series of songs to texts from the novel Wilhelm Meisters Lehrjahre, document Fibich’s evolution from purely strophic songs to early attempts at through-composed vocal compositions. The present study’s introductory part deals with the song tradition in the Czech lands set in a broader cultural and political context. The ubiquity of German-language songs, equally neglected by the scholarly literature of then and now, is demonstrated here by a list of composers who produced settings of Goethe’s texts. The following part of this text is focused on Fibich’s relationship to literature and music, with special regard to his settings of Goethe’s verse. Towards the end of his studies and on the cusp of his mature compositional work, Fibich wrote a collection of songs using texts from the novel Wilhelm Meisters Lehrjahre. This quasi-cycle is notable for several features occurring there for the first time in Fibich’s career. Namely, this was the first time he chose to use in a composition a series of thematically interlinked texts, a decision marking his passage from strophic to through-composed treatment. At the same time, his setting of the harpist’s song, Was hör’ ich draußen vor dem Tor?, already features elements of the balladic approach he would go on to develop in subsequent years. In its final section, this study points to so far untackled specific and general aspects offering themselves for further research, including Fibich’s further German-language song output, notably his songs to texts by Heinrich Heine, and analysis comparing these works with the composer’s Czech songs. A deeper insight into Fibich’s song output would contribute to a more comprehensive assessment of the abundant song production in the Czech lands during the second half of the 19th century.

CS

Poezie Johanna Wolfganga von Goetha lákala nesčetné množství evropských skladatelů napříč celým dlouhým 19. stoletím. Zatímco vliv jeho poezie na kompoziční tvorbu zahraničních skladatelů je předmětem zájmu současných muzikologů, širší výzkum v českých zemích, přesahující proslulá zhudebnění Václava Jana Tomáška, na svůj výzkum teprve čeká. Dosud málo známá zůstává vokální tvorba Zdeňka Fibicha na Goethovy texty čítající patnáct jednohlasých písní, tři duety, dvě sborové skladby a hudbu k dramatu. Deset dochovaných jednohlasých písní ze studentských let 1869–1871 bylo poprvé publikováno v roce 2018. An den Mond spolu se souborem písní na texty z románu Wilhelm Meisters Lehrjahre mapují Fibichovu tvorbu na cestě od ryze strofických písní až k prvním pokusům o prokomponované vokální skladby. Úvodní odstavce této práce se zaměřují na písňovou tradici v českých zemích z hlediska kulturně-politického kontextu. Všudypřítomnost německojazyčné písně, přehlížené dobovou i současnou literaturou, je demonstrovaná výčtem skladatelů komponujících na Goethovy texty. Druhá část práce se zabývá Fibichovým vztahem k literatuře a hudbě a především jeho zhudebněními Goethových textů. V závěru studentských let a na prahu zralého skladatelského života Fibich komponuje soubor písní čerpajících literární předlohu z románu Wilhelm Meisters Lehrjahre. Tento quasi-cyklus v sobě ukrývá hned několik prvenství. Vůbec poprvé si Fibich pro svou kompozici vybral řadu tematicky provázaných textů, na jejichž podkladě se odpoutal od strofičnosti a přechází k prokomponovanosti. Zároveň ve zhudebnění harfeníkovy písně Was hör’ ich draußen vor dem Tor? můžeme sledovat prvky baladičnosti, jež rozvíjel v následujících letech. Závěr studie poukazuje na dosud nezpracovaná dílčí i komplexní témata k dalšímu výzkumu: zpracování Fibichovy německojazyčné písňové tvorby, zejména písní na texty Heinricha Heineho a jejich komparativní analýzu se skladatelovými českými písněmi. Hlubší vhled do Fibichovy písňové tvorby by napomohl k ucelenějšímu pohledu na hojnou písňovou produkci 2. poloviny 19. století v Českých zemích.

2

Zdeněk Fibich (1850–1900) and his Songs to Goethe: Forgotten Settings?

84%

Kubečková B.

Kwartalnik Młodych Muzykologów UJ

|

2017

|

issue 3(34)

51-73

EN

Johann Wolfgang von Goethe (1749–1832) is considered as one of the most influential cultural figures of his age. His literary work attracted composers throughout the 19th century and beyond. Goethe himself appreciated musical settings of his literary works, as, in his opinion, lyrical poetry without music did not seem complete. One of the numerous composers who tackled Goethe’s words was Zdeněk Fibich (1850–1900), a Bohemian composer whose name is strongly associated with the genres of opera and melodrama. However, only little is known about his primary compositional attempts in the area of songs. Inspired by settings of Schubert and Schumann the composer was addressed by German poets such as Rückert, Heine, Eichendorff and Goethe. Moreover, song settings to both German and Czech literary models were emerging throughout Fibich’s life. Similarly to Schubert, Fibich’s first Lieder are dated back to his teen hood. Gefunden, Fibich’s first musical encounter with Goethe, was written as early as 1865. In my paper, I have examined nine settings to Wilhelm Meister Lehrjahren, which originated between 16 and 21 April 1871. Numerous reasons led me to examine these particular songs. Firstly, Fibich’s Goethe settings have been neglected by musicologists as well as performers. None of eleven vocal pieces have been published or recorded to date. Secondly, there is need for a comparative study of these songs with other settings to Goethe. My research addresses the lacuna in the 19th century song studies while asking the following questions: Do the songs have much to offer in comparison to songs by Schubert, Schumann, Wolf and others? What stands behind the omission of the songs? This paper is a starting point in uncovering the significance of forgotten Fibich’s Goethe settings.

PL

Johann Wolfgang von Goethe (1749-1832) jest uważany za jedną z najbardziej wpływowych postaci kultury swego czasu, a jego dorobek literacki inspirował wielu kompozytorów dziewiętnastowiecznych i późniejszych. Sam Goethe cenił muzyczne opracowania swoich dzieł, gdyż jego zdaniem poezja bez muzyki nie wydawała się kompletna. Jednym z wielu kompozytorów, którzy inspirowali się wierszami Goethego, był Zdeněk Fibich (1850 1900), czeski kompozytor, którego nazwisko mocno związane jest z gatunkami opery i melodramatu. Niewiele jednak wiadomo o jego pierwszych próbach kompozytorskich w dziedzinie pieśni. Zainspirowany opracowaniami Schuberta i Schumanna kompozytor cenił takich niemieckich poetów, jak Rückert, Heine, Eichendorff i Goethe. Ponadto podczas całego życia Fibich sięgał po teksty poetów niemieckich i czeskich. Podobnie jak w przypadku Schuberta, pierwsze Lieder Fibicha pochodzą z czasów, kiedy Kompozytor był nastolatkiem. Gefunden, jego pierwsze muzyczne opracowanie tekstu Goethego, powstało już w 1865 roku. W niniejszym artykule przestudiowałem dziewięć opracowań tekstu Wilhelm Meister Lehrjahren, które powstały między 16 a 21 kwietnia 1871 roku. Do zbadania tych konkretnych pieśni skłoniły mnie liczne powody. Po pierwsze, utwory Fibicha do tekstów Goethego były długo zaniedbywane zarówno przez muzykologów, jak i wykonawców – dotychczas żaden z jedenastu utworów wokalnych nie został wydany ani zarejestrowany. Po drugie, potrzebne jest przeprowadzenie porównawczych studiów zestawiających te pieśni z innymi opracowaniami tekstów Goethego. Moje badania mają na celu wypełnić lukę, jaka powstała w badaniach nad gatunkiem pieśni w XIX wieku oraz odpowiedzieć na zaistniałe pytania: Jak pieśni Fibicha wypadają w porównaniu z pieśniami Schuberta, Schumanna, Wolfa i innych? Dlaczego dotychczas nie zostały przebadane? Ten artykuł został zamierzony jako punkt wyjścia dla ustalenia znaczenia zapomnianych pieśni Fibicha do tekstów Goethego.

3

Ve stínu Smetanovy Libuše: Fibichův Blaník a Národní divadlo

67%

Kopecký J., Ottlová M., Vomáčka I.

Hudební věda (Musicology)

|

2021

|

vol. 58

|

issue 1

76-119

EN

The character of the output of Czech composers between the 1860s and 90s was determined to a considerable degree by competitions for new operas. The first such competition, announced by Count Harrach, was won by Smetana’s The Brandenburgers in Bohemia; another contest was linked with the planned opening of the National Theatre; the third one already aimed at augmenting the National Theatre’s repertoire (it was won by Zdeněk Fibich with The Bride of Messina, 1884); and the last in this series of competitions fell within the context of the Bohemo-Slavic Ethnographic Exhibition (1895). The present study concentrates on the second of these opera competitions, which was entered by three serious operas: namely, Smetana’s Libuše, Bendl’s Montenegrins, and Fibich’s Blaník. Though the main prize went predictably to Libuše, Bendl and Fibich ended up with both financial rewards and recommendations for their operas to be staged, which led to their subsequent acclaimed productions. Fibich’s Blaník is described here as a distinctive example of aspirations to follow up the endeavour initiated by Bedřich Smetana. There, the comparison of Libuše and Blaník makes possible to reveal the original approaches present in Smetana’s opera, while at the same time confronting the actual work with expectations harboured by the general public. Where, at the stage of sketching Libuše, Smetana had already arrived at a clearly defined form of musical dra- ma, Fibich accepted the conditions set by his librettist, Eliška Krásnohorská and proceeded to adjust his grand opera concept to Wagnerian principles. The subsequent history of Fibich’s opera have even inspired a hypothesis about the sustained approximation of the composer’s initial concept to the model format of Smetana’s Libuše. Accordingly, detailed analysis is supplemented here by insights into the opera’s reception, and work with manuscript sources. The existing knowledge of a broader context is complemented here by additional information about the previously insufficiently explained attitude of Antonín Dvořák who – as seems to be corroborated by newly accessible sources – worked on his Dimitrij in the close vicinity of Libuše and Blaník, and yet decided to compete with these operas straight away in the National Theatre’s repertoire, without any prior confrontation.

CS

Tvorbu českých skladatelů od šedesátých let po devadesátá léta 19. století do značné míry určovaly soutěže na opery. První operní konkurz vyhlásil hrabě Harrach a vyhrála ho Smetanova opera Braniboři v Čechách, další konkurz byl spjatý s plánovaným otevřením Národního divadla, třetí soutěž již měla doplnit repertoár Národního divadla (vyhrál Z. Fibich s operou Nevěsta messinská, 1884), poslední soutěž spadá do období Národopisné výstavy českoslovanské (1895). Studie se zaměřuje na druhý operní konkurz, do kterého byly přihlášeny tři vážné opery: Smetanova Libuše, Bendlovi Černohorci a Fibichův Blaník. Ačkoliv hlavní cenu vyhrála, podle očekávání, Libuše, dostalo se Bendlovi a Fibichovi jak finančního ocenění, tak byly jejich opery doporučeny k provozování a posléze i s úspěchem přijaty. Fibichova opera Blaník je pojednána jako výrazný příklad pokračování ve snahách Bedřicha Smetany. Konfrontace Libuše a Blaníku umožňuje odkrývat originální řešení ve Smetanově díle a zároveň upozorňovat na očekávání ze strany publika. Jestliže Smetana prošel ve fázi skicování Libuše k jasnému hudebně dramatickému tvaru, Fibich přijal podmínky své libretistky Elišky Krásnohorské a postupně velkooperní koncepci upravoval podle zásad wagnerianismu. Další osudy Fibichova díla dokonce zakládají hypotézu o neustálém přibližování původní koncepce k ideálu Smetanovy Libuše. Zevrubná analýza je proto doplněna vhledem do recepce díla a prací s rukopisnými prameny. Širší kontext doplňuje doposud neuspokojivě vysvětlené jednání Antonína Dvořáka, který – jak se zdá díky nově přístupným pramenům – tvořil svého Dimitrije v těsné blízkosti Libuše a Blaníku, avšak rozhodl se těmto operám konkurovat přímo v repertoáru Národního divadla.

Refine search results

2 Hudební věda (Musicology)

1 Kwartalnik Młodych Muzykologów UJ

1 Cupáková Kubečková B.

1 Kopecký J.

1 Kubečková B.

1 Ottlová M.

1 Vomáčka I.

1 2021

1 2019

1 2017

Fibichova písňová tvorba na texty Johanna Wolfganga von Goetha

Zdeněk Fibich (1850–1900) and his Songs to Goethe: Forgotten Settings?

Ve stínu Smetanovy Libuše: Fibichův Blaník a Národní divadlo