Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 4

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  citizen complaints
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Publication available in full text mode
Content available

Možnosti automatickej transkripcie v platforme Transkribus na príklade správ o vybavovaní sťažností občanov v období komunistickej diktatúry

100%
Smida M.
Acta historica Neosoliensia Vedecký časopis pre historické vedy
|
2023
|
vol. 26
|
issue 1
125-148
EN
This thesis discusses the basic options of work in an application Transkribus, about its benefits, pitfalls and innovations that we presented in the selected sample of archival documents with the topic of citizen complaints during the governance of the Communist party in Czechoslovakia in the 1948-1989. Gradually we have documented the process of working with historical sources in Transkribus, preparation, transcription and the results. Because we focused on typewritten documents only, we compared the results with other ways and options of transcription, we evaluated their usability, which leads to interesting conclusions and results. The thesis is also supported by statistical indicators and pictorial schedules on the basis of which we have did specific conclusions. In the thesis we also present the issue of citizen complaints as a topic of historical research.
2
Content available remote

Pod dohledem VLKa: výbor lidové kontroly SSR a agenda stížností, oznámení a podnětů občanů (1971-1990)

72%
Pažout J.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2022
|
vol. 29
|
issue 1
90-129
EN
The People's Control Committee of the Slovak Socialist Republic (Výbor lidové kontroly - VLK SSR) was the highest control body in the eastern part of the Czechoslovak Federation from its establishment in 1971 until its termination in 1990. An important part of its work was monitoring the agenda of citizen complaints, statements and suggestions, which represent an important source for our understanding of society and its interactions with the state authorities and bodies during the period of Czechoslovak normalization. The People's Control Committee dealt with submissions directly addressed to them, but also kept records of submissions addressed to all Slovak ministries, other central bodies and national committees. The study outlines the Committee's competences, staffing, its legislative framework, the scope of its activities and its functioning. It follows the development of the number of submissions and their handling in detail, as well as the Committee's methodological and control activities in relation to the people's control bodies at lower levels. These activities were carried out by the staff of the Complaints Department alongside other departments of the Committee, sometimes in cooperation with other state and party institutions and also with the assets of the Complaints Department, whose members were released from their jobs to participate in the inspections. Based on contemporary analyses and summary reports on the handling of the complaints agenda, the author observes that despite the officially declared importance of this activity and repeated efforts to streamline the process, the Committee was not satisfied with the results it achieved and criticized the numerous shortcomings both in the handling of complaints and in the approach of the authorities. The author concludes by recalling the situation after the fall of the communist regime in November 1989, when the Committee had to deal with a significant increase in the number of complaints and returned to reviewing some previously rejected submissions. The Committee's activities were terminated at the end of August 1990, when it was replaced by the Ministry of Control of the Slovak Republic.
CS
Výbor lidové kontroly Slovenské socialistické republiky (VLK SSR) představoval od svého zřízení v roce 1971 do ukončení činnosti v roce 1990 nejvyšší kontrolní orgán ve východní části československé federace. Důležitou součástí jeho práce byla agenda stížností, oznámení a podnětů občanů, které představují významný pramen pro pochopení společnosti a jejích interakcí s úřady a mocenskými orgány v období československé normalizace. Výbor lidové kontroly SSR se jednak zabýval podáními tohoto typu, jež byla adresována přímo jemu, jednak evidoval tuto agendu v rámci všech slovenských ministerstev, dalších ústředních orgánů a národních výborů. Studie přibližuje kompetence, personální obsazení, legislativní rámec, náplň činnosti a fungování této instituce. Detailněji sleduje první skupinu zmíněných podání občanů, vývoj jejich počtu a nakládání s nimi, stejně jako metodickou a kontrolní činnost výboru ve vztahu k orgánům lidové kontroly na nižších stupních, slovenským ministerstvům, dalším ústředním správním orgánům a národním výborům. Tuto činnost obstarávali pracovníci stížnostního oddělení i dalších útvarů výboru, někdy za spolupráce s jinými státními i stranickými institucemi a také s aktivem stížnostního oddělení, jehož členové byli uvolňováni ze svých zaměstnání, aby se mohli podílet na prováděných kontrolách. Na základě dobových rozborů a souhrnných zpráv z vyřizování agendy stížností autor konstatuje, že přes oficiálně deklarovanou důležitost této činnosti a opakované snahy o zefektivnění celého procesu nebyl Výbor lidové kontroly SSR spokojen s dosaženými výsledky a kritizoval řadu nedostatků v zacházení se stížnostmi a v přístupu dotčených orgánů. V závěru autor přibližuje situaci po pádu komunistického režimu v listopadu 1989, kdy se výbor musel vypořádat s výrazným nárůstem počtu stížností a vrátil se k přezkoumání některých dříve zamítnutých podání. Činnost výboru byla ukončena na konci srpna 1990, kdy jej nahradilo Ministerstvo kontroly Slovenské republiky.
3
Content available remote

Pohyblivé hranice diktatury ve světle stížností občanů

51%
Vilímek T., Rameš V.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2022
|
vol. 29
|
issue 1
17-42
EN
In the introductory essay to the thematic section “Citizen Complaints in Communist Czechoslovakia”, the authors present the theoretical background of this project as well as foreign research into complaints made to official institutions in communist dictatorships (especially in the German Democratic Republic and the Soviet Union). They draw on the concept of the “shifting boundaries of dictatorships” that has emerged in German historiography since the 1990s in an attempt to clarify the embeddedness of communist rule in the interactions and interrelationships between power structures and society in the GDR and how it played out primarily in the space of the everyday. As an authentic and largely preserved source, citizen complaints provide a number of valuable impulses for the analysis of the functioning of the communist system and the problems that resonated in society, despite their considerable degree of subjectivity. In doing so, they focus on the main interpretative frameworks for interpreting this type of source as inspired by foreign research. The first framework interprets complaints and suggestions as a specific, “top-down” directed way of resolving and dampening social conflicts, which in principle did not undermine the position of the ruling party, but on the contrary supported it. As soon as this method stopped meeting the expectations raised, however, it ceased to function as a “safety valve” and may have contributed to the destabilization of the system. Another scholarly approach views grievances more as a tool for advancing personal and group interests, in which space for negotiation opened up and in which the pragmatic use of ritualized language was applied. In this context, the authors conclude that the purposeful appropriation and use of ideological discourse had an ambivalent effect on the stability of communist rule and depended mainly on how rigidly or flexibly the official institutions were able to respond. The authors find the approach of analysing shifts in the content and style of grievances particularly productive, as it attempts to reconstruct changes in communist everyday life, values, attitudes and the collective mentality of actors. The last part of the text presents the terminology and methodology used by the authors in their research project Pohyblivé hranice diktatury ve světle stížností a anonymních dopisů československých občanů v letech 1948 až 1989 [The Shifting Boundaries of Dictatorship in the Light of Complaints and Anonymous Letters from Czechoslovak Citizens between 1948 and 1989] and introduces the articles in the thematic section.
CS
V úvodní studii tematického bloku věnovaného fenoménu občanských stížností v komunistickém Československu autoři přibližují teoretická východiska tohoto projektu a seznamují se zahraničním výzkumem stížností k oficiálním institucím v komunistických diktaturách (zejména v Německé demokratické republice a Sovětském svazu). Opírají se o koncept „pohyblivých hranic diktatury“, který vznikal od devadesátých let v německé historiografii ve snaze objasnit zakotvenost komunistického panství v NDR ve vzájemných interakcích a koincidencích mocenských struktur a společnosti, odehrávajících se především v prostoru každodennosti. Stížnosti občanů představují jako autentický a masivně dochovaný pramen, jenž i přes značnou míru subjektivity poskytuje řadu cenných podnětů pro analýzu fungování komunistického systému a problémů, jež rezonovaly v tamní společnosti. Soustředí se přitom na hlavní výkladové rámce pro interpretaci tohoto typu pramene, jak je přineslo zahraniční bádání. První z nich interpretuje stížnosti a podněty jako specifický, „shora“ režírovaný způsob řešení a tlumení sociálních konfliktů, který nenarušoval panství vládnoucí strany, ale naopak je podporoval. Pokud však tento způsob dlouhodobě nenaplňoval vzbuzená očekávání, přestával fungovat jako „pojistný ventil“ a mohl přispívat naopak k destabilizaci systému. Další badatelský přístup pohlíží na stížnosti spíše jako na nástroj prosazování osobních a skupinových zájmů, v němž se otevíral prostor pro vyjednávání a uplatňovalo se pragmatické užívání ritualizovaného jazyka. V té souvislosti autoři konstatují, že účelové osvojování a využívání ideologického diskurzu mělo na stabilitu komunistického panství ambivalentní účinek a záleželo hlavně na tom, nakolik rigidně, či pružně dokázaly reagovat oficiální instituce. Za produktivní pokládají autoři zvláště přístup, který se analýzou posunů v obsahu a stylu stížností snaží rekonstruovat proměny komunistické každodennosti, hodnot, postojů a kolektivní mentality aktérů. V poslední části textu je představen aktuální, komplexně pojatý výzkumný projekt „Pohyblivé hranice diktatury ve světle stížností a anonymních dopisů československých občanů v letech 1948 až 1989“, používaná terminologie a metodologie, jakož i následující články, které z projektu vzešly.
4
Content available remote

"Vážený soudruhu prezidente": stížnosti československých občanů adresované prezidentovi republiky v letech 1970-1989

44%
Vilímek T.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2022
|
vol. 29
|
issue 1
43-89
EN
The study focuses on the hitherto neglected issue of complaints that citizens of the Czechoslovak Socialist Republic made to their President and his Office between 1970 and 1989. The author describes the activities of the Complaints Department of the Presidential Office and how the complainants' agenda evolved both quantitatively and qualitatively during the period of normalization. He presents the social, ethnic, regional and gender profile of the authors of the complaints, their motivation, common themes and the typical linguistic means the writers used. Using archival sources, he then analyses the five most numerous and important problem areas of the registered complaints, which concerned: housing and housing policy, social security, labour relations, travel abroad, education and study. He uses specific cases to illustrate the flow of communication between the complainants, the President's Office and other bodies that commented on the issues. Additionally, he highlights the chronic social problems that were mirrored in the complaints and which the authorities of the normalization era regime failed to address effectively. Between 1970 and 1989, more than 323,000 complainants, mostly pensioners and workers, wrote to Presidents Ludvík Svoboda (1895–1979, in office 1968–1975) and Gustáv Husák (1913–1991, in office 1975–1989) asking for help in matters relating to poor housing conditions and their futile wait for an apartment, low wages or pension assessments, difficulties with an employer, discrimination in permitting travel abroad and resettlement, or the non-admission of children to secondary or higher education. Most of the writers asserted their personal interest and commented on the societal issues only if it was related to it or they could benefit from them. The President's Office paid close attention to citizen complaints and in many cases its intervention did indeed help to bring about a redress. In the author's view, it certainly made sense to write to the President in this regard, even though many requests went unheeded and, in particular, complaints with political overtones remained unanswered.
CS
Studie se věnuje doposud opomíjené problematice stížností, které občané Československé socialistické republiky adresovali svému prezidentovi a Kanceláři prezidenta republiky v letech 1970 až 1989. Autor seznamuje s náplní činnosti oddělení stížností prezidentské kanceláře a s tím, jak se tato agenda v období normalizace kvantitativně i kvalitativně vyvíjela, přibližuje sociální, národnostní, regionální a genderovou skladbu pisatelů stížností, jejich motivaci, obvyklá témata a typické jazykové prostředky stížností. S využitím archivních pramenů pak analyzuje nejpočetnější a nejdůležitější problémové okruhy evidovaných podání, které se týkaly bydlení a bytové politiky, sociálního zabezpečení, pracovněprávních vztahů, cestování do zahraničí, školství a studia. Na řadě konkrétních případů ilustruje průběh komunikace mezi stěžovateli, prezidentskou kanceláří a dalšími orgány, které se k jednotlivým záležitostem vyjadřovaly, a poukazuje na chronické společenské problémy, jež se ve stížnostech zrcadlily a které úřady normalizačního režimu nedokázaly efektivně řešit. Ve sledovaném období napsaly prezidentům Ludvíku Svobodovi (1895–1979, ve funkci 1968–1975) a Gustávu Husákovi (1913–1991, ve funkci 1975–1989) více než 323 tisíce stěžovatelů, nejčastěji důchodců a dělníků, kteří žádali o pomoc například kvůli špatným bytovým poměrům a marnému čekání na přidělení bytu, nízké mzdě či vyměřenému důchodu, potížím s pracovním uplatněním či zaměstnavatelem, diskriminaci při povolování cest do zahraničí a vystěhování nebo kvůli nepřijetí dětí ke studiu na střední či vysoké škole. Většina pisatelů přitom prosazovala svůj osobní zájem a k celospolečenské situaci se vyjadřovala pouze tehdy, pokud to s ním nějak souviselo nebo jim to mohlo prospět. Prezidentská kancelář věnovala stížnostem občanů velkou pozornost a v mnoha případech její intervence skutečně pomohla zjednat nápravu. V tomto ohledu mělo podle autora rozhodně smysl psát prezidentovi, byť mnohé prosby zůstaly nevyslyšeny a zejména stížnosti s politickým podtextem i bez odpovědi.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.