Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: existential phenomenology

Sort By:

Limit search:

Death Awaits Me: An Existential Phenomenology of Suicide

100%

French M.

Eidos. A Journal for Philosophy of Culture

2020

vol. 4

issue 2

70-89

This paper provides a phenomenology of the suicidal process. It begins with an examination of the self and the breaks that occur within the world that the suicidal individual endures. This includes an examination of suicidal hopelessness, termed in this paper as ontological petrification. It follows with the role in which hope plays in the suicidal. The paper then turns to carrying out the action of suicide, including a discussion of the suicide note and the developing form of the suicide note as found in live-streams on social media. The paper concludes by describing the completion of the suicidal process, and the persistence of the suicidal drive in the suicidal individual. The paper makes use of suicide notes, video suicide notes, and stories of suicides.

Hegelův aforismus a temný kout vlastního já ve světle existenciální fenomenologie

58%

Švec O.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

2020

vol. 68

issue 1

47-66

How can we achieve a unified sense of the self through a manifold of its manifestations if our selfhood is – unlike the wholeness of a sock – its own accomplishment and cannot be “mended” in any post hoc constructed unity? This issue will allow me to highlight several convergent themes between Hegel and existential phenomenology, starting with an emphasis on the experienced lack of unity as imminent motivation for making explicit the nature of our self-relation. Contrary to Husserl, the self-relation does not get its clarity through transcendental reflection on the stream of experience, but rather through self-understanding stemming from one’s worldly dealings. However, new contradictions will arise in this ontological reinterpretation of self-questioning: to produce oneself through objectification appears both as a necessary condition and as a fundamental obstacle for doing justice to the unity of our lives as wholes. In the end, Heideggerian emphasis on one´s own “ability-to-be” will be rejected through the reappropriation of a Hegelian perspective, according to which self-consciousness repeatedly achieves its precarious unity by both accepting and critically revising its objectification in the public sphere.

Jak dosáhnout celistvého uchopení vlastního já, má-li na rozdíl od ponožky povahu něčeho, co je třeba vykonávat, co je z principu nehotové a co nelze zaštupovat žádnou dodatečně konstruovanou jednotou? Tato otázka bude příležitostí k odhalení několika společných motivů Hegelovy filosofie a existenciálně laděné fenomenologie, počínaje důrazem na zakoušenou absenci jednoty jako bezprostřední pohnutky k projasnění sebe-vztahu. Tuto jednotu na rozdíl od Husserla nehodláme situovat do transcendentálně reflektovaného proudu vědomí, ale do porozumění sobě samému na základě aktivit vykonávaných ve sdíleném prostoru světa. I zde se však vynoří nové rozpory, spojené s nevyhnutelným sebe-zvěcněním jakožto současné podmínky i překážky ztěžující dosažení celistvého bytí sebou. Namísto Heideggerova důrazu na nezastupitelnost vlastního „moci být“ se v závěru znovu prosadí hegelovská perspektiva, z níž sebevědomí neustále rekonstituuje svou vždy prekérní jednotu tím, že přijímá i kriticky reviduje své zvěcnění ve veřejné sféře jako podmínku svého bytí sebou.

Wie soll man eine ganzheitliche Erfassung des eigenen Ich erzielen, wenn dieses – im Unterschied zu einer Socke – vom Wesen her etwas ist, was auszuführen ist, was vom Prinzip her unfertig ist und was nicht durch eine nachträglich konstruierte Einheit gestopft werden kann? Diese Frage bietet die Gelegenheit zur Aufdeckung gemeinsamer Motive in Hegels Philosophie und in der existentiellen Phänomenologie, angefangen mit der Betonung der erfahrenen Abwesenheit von Einheit als unmittelbarer Motivation zur Klärung der Selbst-Beziehung. Diese Einheit verorten wir im Unterschied zu Husserl nicht im transzendental-reflektierten Bewusstseinsstrom, sondern darin, dass wir auf Grundlage von Aktivitäten im gemeinsamen Raum der Welt zum Verstehen unseres Selbst gelangen. Auch hier treten freilich neue Widersprüche auf, die mit der unvermeidbaren Selbst-Versachlichung zusammenhängen, die sowohl Bedingung als auch Hindernis der Erzielung eines ganzheitlichen Selbst-Seins darstellt. Anstelle von Heideggers Betonung der Unersetzlichkeit des eigenen „Sein-Könnens“ setzt sich am Schluss die Hegelsche Perspektive durch, in der das Selbstbewusstsein seine stets prekäre Einheit dadurch rekonstituiert, dass es seine Versachlichung in der öffentlichen Sphäre als Bedingung für sein Selbst-Sein akzeptiert und kritisch revidiert.

Refine search results

1 Eidos. A Journal for Philosophy of Culture

1 Filosofický časopis (Philosophical Journal)

1 French M.

1 Švec O.

2 2020

Search results

Death Awaits Me: An Existential Phenomenology of Suicide

Hegelův aforismus a temný kout vlastního já ve světle existenciální fenomenologie