Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 3

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  falibilismus
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

"Tím hůře pro skutečnost." Cynický rozměr Hegelovy dialektiky

100%
Kolman V.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2021
|
vol. 69
|
issue 4
639-654
EN
The Open Society and Its Enemies, extended beyond the narrow confines of the specialist genre. The praise of war as a means of strengthening the state or the admiration of “world historical” personalities such as Caesar or Napoleon – all encapsulated in the shocking statement: what is real is rational – are read as a clear exaltation of the status quo, that Prussian state in which history found its culmination and Hegel his coveted position of power. The statement “So much the worse for reality,” with which Hegel allegedly answered a criticism of his dissertation on planetary orbits, extends this cynical moment to his theoretical philosophy as well. In the article, I will first touch on why this topic is, right from the start, factually wrong; in the next part, I will focus on the conceptual side of the problem. My thesis is that Hegel‘s cynicism is real, but its function is primarily didactic, manifesting a complicated logical structure of our speech concerning that which “is.”
CS
Cynismus Hegelovy filosofie je téma, které již dávno, rozhodně od Popperovy Otevřené společnosti, přesahuje úzké hranice odborného žánru. Chvála války jako prostředku utužování státu či obdiv k „světodějným“ osobnostem typu Caesara či Napoleona, to vše shrnuté v šokujícím tvrzení: co je skutečné, je rozumné, jsou čteny jako jasné vyzdvihování statu quo, tedy pruského státu, v němž našly dějiny své vyvrcholení a Hegel kýženou mocenskou pozici. Výrok „Tím hůře pro skutečnost“, který údajně Hegel pronesl v reakci na kritiku své disertace o planetárních drahách, rozšiřuje tento cynický moment i na jeho teoretickou filosofii. V článku nejprve zmíním, proč je tato představa už věcně chybná, v další části se pak zaměřím na pojmovou stránku problému. Má teze je, že Hegelův cynismus je sice reálný, jeho funkce je ale primárně didaktická, manifestující komplikovanou logickou strukturu naší řeči o tom, co „je“.
2
Content available remote

Bitva o absolutní : opomíjený kontext stále živého pragmatism

80%
Vrabeľ O.
Teorie vědy (Theory of Science)
|
2016
|
vol. 38
|
issue 2
221-244
EN
This paper provides basic insight into The Battle of the Absolute as the dispute between William James and Josiah Royce is called. This intellectual struggle in which Charles S. Peirce and John Dewey significantly interfered, is one of the important factors affecting the opinions of American pragmatists. The paper focuses on the period between years 1899 and 1902, when the Battle of the Absolute was the most escalated and philosophically fruitful. Presented conclusions are particularly relevant in the relation to the current renaissance of American pragmatists's conceptions in contemporary cognitive science or philosophy of science.
CS
Příspěvek zprostředkovává základní vhled do bitvy o absolutní, jak bývá často označována polemika mezi Josiahem Roycem a Williamem Jamesem. Toto intelektuální zápolení, do něhož významně zasahovali Charles S. Peirce nebo John Dewey, je jedním z důležitých faktorů ovlivňujících podobu názorů amerických pragmatiků. Příspěvek se soustřeďuje především na období mezi lety 1899 a 1902, kdy je bitva o absolutní nejvyostřenější a filosoficky nejplodnější. Představené závěry jsou důležité především ve vztahu k probíhající renesanci názorů pragmaticky smýšlejících autorů v současných kognitivních vědách či filosofii vědy.
3
Content available remote

Stoletý solitér Hans Albert v kontextu evropské filosofie (nejen) 20. století

80%
Paitlová J.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2021
|
vol. 69
|
issue 3
425-444
EN
On the occasion of the hundredth birthday of an important proponent of critical rationalism, Hans Albert, this article maps the key moments of his intellectual development and above all outlines his relationship to selected philosophical currents of (not only) the twentieth century. Albert’s philosophical “breakthrough” occurred in the 1960s in an open dispute with the Frankfurt School. He then published his Traktat über kritische Vernunft (Treatise on Critical Reason), which stands out especially because of its surprising observations about the context of seemingly unconnected concepts in various problem areas. Albert thus finds, for example, a common property between scholastic and modern approaches to justifying knowledge (see the problem of justifying knowledge) and a similar inclination on the part of both neo-positivism and existentialism to create a conflict between objective knowledge and subjective decision (see the problem of value-neutrality), as well as finding an effort to create autonomous areas in analytical metaethics and philosophical hermeneutics (see the problem of the relativization of truth). The aim of this article is to explain these apparent incommensurabilities, especially through the prism of Albert’s Traktat über kritische Vernunft that will soon be published in the Czech translation.
CS
U příležitosti stých narozenin významného představitele kritického racionalismu, Hanse Alberta, mapuje tato stať klíčové momenty jeho intelektuálního vývoje, a především nastiňuje jeho vztah k vybraným filosofickým proudům (nejen) dvacátého století. Albertův filosofický „průlom“ nastal v šedesátých letech minulého století v otevřeném sporu s Frankfurtskou školou. Poté vydal svůj Traktat über kritische Vernunft, který vyniká zejména překvapivými postřehy ohledně souvislostí zdánlivě nespojitých koncepcí v různých problémových oblastech. Tak Albert například nachází společný rys mezi scholastickými a novověkými přístupy ke zdůvodnění poznání (viz problém zdůvodnění poznání) nebo podobný sklon novopozitivismu a existencialismu vytvářet rozpor mezi objektivním poznáním a subjektivním rozhodnutím (viz problém hodnotové neutrality) či snahu o vytvoření autonomních oblastí u analytické metaetiky či filosofické hermeneutiky (viz problém relativizace pravdy). Cílem této stati je vysvětlení těchto zdánlivých nesouměřitelností zejména prizmatem Albertova Traktat über kritische Vernunft, který se brzy dočká i českého vydání.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.