Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: hudba 18. století

Sort By:

Limit search:

The work of Karl Kohaut in the context of central european collections

100%

Franková J.

Hudební věda (Musicology)

2019

vol. 56

issue 2

122-164

Karl Kohaut is mainly known as one of the last lutenists and composers for this instrument, which was losing its past glory during the second half of the 18th century. A detail study of his career shows his close relation as musician and civil servant to the imperial family and to count and later prince Wenzel Anton von Kaunitz-Rietberg, with whom he sojourned in Paris in 1750 to 1753. New discoveries of his musical career permit to reevaluate also his muscial output, which ranges from large vocal and instrumental works to chamber and solo instrumental pieces, including today best known lute concertos and chamber music with lute obligato. The most numerous and widespread Kohaut’s works are nevertheless his chamber and orchestral works for strings à 3 and à 4, including divertimentos, sonatas, partitas and sinfonias. Investigating the dissemination of Karl Kohaut’s musical output during his lifetime with a closer view into main collections permits not only to precise his career but also to evaluate his notoriety. The survey of collections going from church and monastic collections to different aristocratic libraries shows the geographical scope of the dissemination of Kohaut’s works as well as it allows to discover principal ways of diffusion. The role of Viennese ateliers of copyists seems to be predominant for the dissemination of Kohaut’s instrumental music. The Breitkopf’s publishing house in Leipzig, generaly considered as one of the most important diffuser of manuscript copies in Central Europe, was only little involved in the dissemination of Kohaut’s works. Only his concertato and chamber lute works were diffused by Breitkopf’s copyists and apparently with only limited coverage. Such situation is probably due also to the high virtuosity of Kohaut’s lute works and to progressive disappearing of lute at that time. The survey of Karl Kohaut’s musical output and its dissemination during his lifetime, as an insight to the ways of diffusion of works of Central-European musicians in 18th century, shows also the notoriety of Kohaut as composer, that merits to be rediscovered as well today.

Karl Kohaut je znám zejména jako jeden z posledních loutnistů a skladatelů pro tento nástroj, který ve druhé polovině 18. století postupně mizel z výsluní. Podrobné studium jeho kariéry ukazuje, že měl jako hudebník a civilní zaměstnanec úzké vazby k císařské rodině a k hraběti a později knížeti Václavu Antonínu z Kounic-Rietbergu, s nímž pobýval v letech 1750–1753 v Paříži. Nové objevy vážící se k jeho kariéře umožňují přehodnotit také jeho hudební tvorbu, jejíž rozsah sahá od velkých vokálně-instrumentálních děl až ke komorním a sólovým instrumentálním kusům, včetně jeho dnes nejznámějších koncertů pro loutnu a komorních děl s obligátní loutnou. Kohautovy nejčetnější a také nejrozšířenější byly však komorní a orchestrální skladby pro smyčce (à 3, à 4), jež zahrnují divertimenta, sonáty, partity a sinfonie. Průzkum šíření děl Karla Kohauta za jeho života spolu s bližším vhledem do hlavních sbírek umožňuje nejen zpřesnit informace o jeho kariéře, ale také zhodnotit jeho věhlas. Přehled sbírek, jež zahrnuje chrámové a klášterní sbírky i různé šlechtické knihovny ukazuje na místní rozsah šíření Kohautových děl a také umožňuje zjistit hlavní způsoby diseminace. Jako stěžejní pro instrumentální hudbu se zde ukazuje role vídeňských kopistických dílen. Naproti tomu Breitkopfovo nakladatelství v Lipsku, které je obecně považováno za jednoho z hlavních šiřitelů opisů hudebnin ve střední Evropě, mělo jen omezený podíl na šíření Kohautovy tvorby. Téměř pouze koncertantní a komorní skladby s obligátní loutnou byly šířeny Breitkopfovými kopisty, a to zřejmě s jen omezeným dosahem. Tuto situaci mohla však zapříčinit i velká interpretační náročnost Kohautových loutnových děl, stejně jako postupný odklon od tohoto nástroje v dané době. Přehled hudební tvorby Karla Kohauta a jejího dobového šíření, odkrývající způsoby šíření repertoáru středoevropských hudebníků v polovině 18. století, ukazuje také na jeho věhlas coby skladatele, který si zaslouží i novodobý zájem.

New insights into the origins and biography of the composer Antonín Reichenauer (1696-1730)

88%

Podroužek V., Hague B.

Hudební věda (Musicology)

2022

vol. 59

issue 1

3-28

There has been a lot of confusion about the birthdate and origin of the composer and organist Antonín Reichenauer. This study summarises the state of research on this important representative of Prague’s musical life in the 1720s and presents a new hypothesis about his origins. The extensive survey of the parish registers of Prague’s Lesser Town opened the path to this hypothesis with the discovery of the name of Ferdinand Julius Reichenauer, a burgher from the northern Bohemian town of Bílina. On 26 March 1696, his brother František Antonín Reichenauer was baptised in Bílina, who can with high probability be identified with the composer. This reasoning is based on the fact that the mentioned baptismal date is entirely consistent with the age of 34 years given in the record of the composer’s death in Jindřichův Hradec in 1730. The hypothesis is also compatible with Trolda’s assumption on the composer’s origins in northern or north-western Bohemia and with the abundant occurrence of Reichenauer’s works in what is now the Ústí nad Labem region. The example of Reichenauer’s contemporary Joseph Brentner shows that it was not uncommon for the composer to use only the second of his first names. In the light of the new findings, the first mention of Reichenauer’s first name Johann by Dlabač appears to be erroneous. The article’s author then considers the family background and environment from which Reichenauer probably came and summarises the findings on his Prague activities. Attention is paid to the identification of the houses in which the composer resided in the Lesser Town or the evidence of the recognition Reichenauer received as a composer in Prague during his lifetime. The question of his anagrams, which are found in the Osek music inventory and on several music sources from Antonín Görbig’s music collection, is also addressed. The copyist in whose hand these music sources are written, the young Václav Jan Paschal, probably had the composer’s autographs directly as a model, as suggested by some similarities in the notation and layout of the title pages. On this assumption, we can conclude that the anagrams of the name Reichenauer come directly from the composer.

O datu narození a původu skladatele a varhaníka Antonína Reichenauera dosud panovala řada nejasností. Studie shrnuje stav bádání o tomto významném představiteli pražského hudebního života dvacátých let 18. století a přináší novou hypotézu o jeho původu. Cestu k ní otevřel plošný výzkum malostranských matrik, při kterém bylo objeveno jméno malostranského měšťana Ferdinanda Julia Reichenauera pocházejícího ze severočeské Bíliny. 26. března 1696 byl v Bílině pokřtěn jeho bratr František Antonín Reichenauer, kterého lze s velkou dávkou pravděpodobnosti ztotožnit se jmenovaným skladatelem. Tato úvaha je založena na zmíněném křestním datu, které je zcela v souladu s věkem 34 let uvedeným v záznamu o skladatelově úmrtí v Jindřichově Hradci v roce 1730. Hypotézu podporuje také Troldův předpoklad o skladatelovu původu v severních či severozápadních Čechách i hojný výskyt Reichenauerových děl na území dnešního Ústeckého kraje. Na příkladu Reichenauerova současníka Josefa Brentnera je patrné, že nebylo výjimkou, aby skladatel používal pouze druhé ze svých křestních jmen. Ve světle nových poznatků se Dlabačem poprvé uvedené Reichenauerovo křestní jméno Johann jeví jako chybné. Autor článku dále uvažuje o rodinném zázemí a prostředí, odkud Reichenauer pravděpodobně pocházel, a shrnuje poznatky o jeho pražském působení. Pozornost je věnována identifikaci domů, ve kterých skladatel na Malé Straně pobýval, či dokladům o uznání, kterého se Reichenauerovi jako skladateli v Praze během jeho života dostalo. Řešena je také otázka jeho anagramů, které se vyskytují v oseckém inventáři a na několika hudebninách z hudební sbírky Antonína Görbiga. Kopista, jehož rukou jsou psány a jenž je identifikován jako mladý Václav Jan Paschal, měl zřejmě za předlohu přímo skladatelovy autografy, čemuž nasvědčují některé podobnosti notopisu a rozvržení titulních stran. Za tohoto předpokladu můžeme soudit, že anagramy jména Reichenauer pocházejí přímo od skladatele.

Refine search results

2 Hudební věda (Musicology)

1 Franková J.

1 Hague B.

1 Podroužek V.

1 2022

1 2019

Search results

The work of Karl Kohaut in the context of central european collections

New insights into the origins and biography of the composer Antonín Reichenauer (1696-1730)