Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 26

first rewind previous Page / 2 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  komunismus
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 2 next fast forward last
1
Content available remote

Tři stezky (ke) komunismu

100%
Škabraha M.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2010
|
vol. 7
|
issue 1
7-29
EN
The aim of this study is to offer a more comprehensive view of communism than is usual in the Czech public arena these days, by means of an exposition of the concept of criticism, using the example of communism itself conceived as radicalized modernity. Three forms of critique are distinguished: 1) Conversion, which refers to the values in the offi cial canon, attempting to interpret them in favour of the unprivileged; communism in this sense thinks through the promises of capitalism. 2) Subversion in the spirit of the „hermeneutics of suspicion“, which seeks the „real“ hidden motive (e.g. instinct, the will to power, class struggle) behind predominant ideas, realizing revolutionary intervention on this basis. 3) Controversy in the spirit of „refl exive modernization“, referring to the unintended consequences of modernity and politicizing private activity. Communism is presented as an example of these forms of criticism, and at the same time the latter are used to interpret its „meaning of history“.
CS
Cílem této studie je nabídnout komplexnější pohled na komunismus, než je v české veřejném prostoru obvyklé, a to skrze výklad pojmu kritika na příkladu komunismu, který se sám považoval za radikální formu modernity. Rozlišeny budou tři formy kritiky: 1) kritika konverzní, která se hlásí k hodnotám oficiálního kánonu a pokouší se je interpretovat příznivě pro vykořisťované; komunismus v tomto smyslu promlouvá skrze přísliby kapitalismu; 2) subverze v duchu „hermeneutiky podezření“, která za převládajícími myšlenkami hledá „skutečné” skryté motivace (např. instinkt, vůli k moci, třídní boj) a na tomto základě uskutečňující revoluční zásah; 3) kontroverze v duchu „reflexivní modernizace”, která se odkazuje na nezamýšlené důsledky modernity a politizace soukromého jednání. Komunismus je ukázán jako příklad těchto typů kritiky, které jsou zároveň použity k výkladu „smyslu dějin”.
2
Content available remote

Zakopaný pes komunistického režimu : Pavel Kohout a možnosti memoárománového žánru

100%
Hanuš J.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2007
|
vol. 4
|
issue 1
42-59
EN
Jiří Hanuš deals with „memoir-novels“ of a renowned Czech writer Pavel Kohout Z deníku kontrarevolucionáře and Kde je zakopán pes. The author attempted at depicting Kohout’s way of expression, his treatment of history and his unique contribution to the Czech literature and historiography. He analysed Kohout as a writer who describes first of all the thinking of socialist intellectuals who were actively involved in building the Communist regime in Czechoslovakia and who later ended up as „children devoured by their own revolution“. Kohout’s novels, no matter how dramatically they are built and no matter how much they witness their author’s strong ego, offer quite a few interesting insights that can be employed by contemporary historians when analysing the history of socialist utopias and socialist everyday life, but also the paradoxes of Communist power.
CS
Jiří Hanuš se zabývá „memoárromány“ proslulého českého spisovatele Pavla Kohouta Z deníku kontrarevolucionáře a Kde je zakopán pes. Autor se pokouší představit Kohoutův způsob vyjadřování, jeho zacházení s historií a výjimečný přínos české literatuře a historiografii. Analyzuje Kohouta jako spisovatele, jenž popisuje především myšlení socialistických intelektuálů, kteří se aktivně podíleli na budování komunistického režimu v Československu a kteří později skončili jako „děti pohlcené vlastní revolucí“. Kohoutovy romány, bez ohledu na to, jak dramaticky jsou vystavěny a jak dokládají autorovo silné ego, nabízejí mnoho zajímavých náhledů, které mohou využít historici soudobých dějin při analýzách dějin socialistických utopií a každodennosti za socialismu, ale také paradoxů komunistického režimu.
3
Content available remote

Historie ve znovuzrozené volné soutěži : česká a slovenská postkomunistická transformace a její dominantní historické příběhy

80%
Sniegoň T.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2009
|
vol. 6
|
issue 2
201-231
EN
Two of the four historical narratives presented here, the Czech nationalliberal narrative and the Slovak national-European narrative, imbue Czech and Slovak history with national and democratic meaning, by using history to legitimize future aims in these areas. The two remaining historical narratives, the Communist and the Slovak national-Catholic, with their way of using history, take an expressly confrontational stance on values called ‘politically liberal’, though in their renewed versions from the 1990s they no longer call outright for totalitarian power. All four narratives, however, work with their own nations and histories as monolithic categories, and consequently have problems answering questions that do not fi t into their conceptions of the search for their own meanings of Czech or Slovak history. In their endeavours to defi ne new post-Communist values, the main actors have failed to abandon or even to cast doubt on the ethnically determined national framework.
CS
Dva ze čtyř historických narativů, český národně-liberální a slovenský národně-evropský, sytily českou a slovenskou historii národním a demokratickým smyslem, využívajíce historii k legitimizaci budoucích cílů v těchto oblastech. Dva zbývající historické narativy, komunistický a slovenský národně-katolický, zaujímaly se svým způsobem využívání historie vysloveně konfrontační postoj vůči „politicky liberálním” hodnotám, třebaže se ve své obnovené verzi z devadesátých let dvacátého století již neodvolávaly otevřeně k totalitní moci. Všechny čtyři narativy nicméně pracují s vlastními národy a dějinami jako s monolitickými kategoriemi, a následně nezvládají odpovídat na otázky, které nezapadají do jejich konceptu významů české a slovenské historie. Ve snaze definovat nové postkomunistické hodnoty mnozí protagonisté nezvládli opustit, nebo alespoň zproblematizovat etnicky podmíněnou představu národa.
4
Content available remote

Indoktrinace členů KSČ během tzv. dnů komunistické výchovy 1948-1949: organizace, ideologické zázemí, lokální průběh

80%
Kaška V.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2008
|
vol. 5
|
issue 1
39-78
EN
This article examines a form of Party training in Czechoslovakia called DKV (Dny komunistické výchovy - Communist Education Days). This programme of mass indoctrination of Czechoslovak Communist Party members after the Communist takeover in February 1948 ran from August 1948 and to June 1949. The article is more generally focused on the reconstruction of everyday life within the local Party networks. It first considers the formal aspects of the DKV. Here, Party members attended lectures on a topic of the month, familiarizing themselves with the basic doctrines of Marxism-Leninism. The article reconstructs the running of the DKV in Brtnice (in the Jihlava region) and Břežany (in the Znojmo region), demonstrating that the demands of Party headquarters were considerably adapted to local circumstances and that the whole operation ended up being not quite as intensive as Party headquarters had planned. The two local organizations considered in the article often preferred other, more urgent activities, to the ideological equipping of its members. When indoctrination eventually did take place there was not as much of it as Party headquarters had planned, nor was it of the quality they had anticipated.
CS
Článek se zabývá typem stranického školení v Československu, který se nazýval DKV (Dny komunistické výchovy). Tento program masové indoktrinace členů KSČ probíhal po převzetí moci komunisty v únoru 1948 od srpna 1948 do června 1949. Článek se obecněji soustředí na rekonstrukci každodenního života uvnitř místního stranického aparátu. Nejprve sleduje formální aspekty DKV. Členové strany během nich navštěvovali přednášky podle měsíčních témat, seznamovali se základními doktrínami marxismu-leninismu. Článek rekonstruuje průběh DKV v Brtnici (kraj Jihlava) a Břežanech (kraj Znojmo) a ukazuje, že požadavky ústředního vedení byly značně uzpůsobeny místním podmínkám a celá operace tak zdaleka nebyla natolik intenzivní, jak ústřední vedení plánovalo. Obě místní buňky, sledované v článku, dávaly často přednost jiným, naléhavějším aktivitám, před ideologickým vyzbrojováním svých členů. A i když se indoktrinace nakonec uskutečnila, nebylo jí tolik, kolik bylo vedením požadováno, a ani kvalitou nedosahovala očekávání.
5
Content available remote

Několik úvah o české historiografii po roce 1989

61%
Górny M.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2007
|
vol. 4
|
issue 1
63-73
EN
The article presents the state of historical research in Czechoslovakia (Czech Republic) since 1989 in comparative regional perspective. The first part of the text discusses the phenomenon of relatively delayed Czech debate on the impact of communist regime on historiography. The author of the summarized article is of the opinion that that due to this chronological shift the Czech historiography enjoys more sophisticated and developed methodological debates than analogical discussions led by Polish, German and Slovak historians in early 1990s. Second part of the article is devoted to the main research topics of contemporary Czech historiography, starting from the hussite movement, through the national awakening to the problem of expulsion of the German population of Czechoslovakia in 1945. The author’s stance is that the recent critical voices towards the traditional interpretation of an immanently democratic, peaceful and unique character of the interwar Czechoslovakia are in a way more convincingly proving the democratic and professional quality of the present Czech historical science than the ‘patriotic’ defence of the national values.
CS
Článek se zabývá stavem historického bádání v Československu (České republice) po roce 1989, v komparativní regionální perspektivě. První část textu pojednává fenomén relativního opoždění české diskuse o dopadech komunistického režimu na historiografii. Autor shrnovaného článku zastává názor, že vzhledem k tomuto časovému posunu dospěla česká historiografie k daleko sofistikovanější a metodologicky propracovanější debatě než na počátku 90. let 20. století dosáhli v obdobných diskusích polští, němečtí a slovenští historici. Druhá část článku se věnuje hlavním výzkumným tématům soudobé české historiografie, počínaje husitským hnutím, přes národní obrození k problému odsunu německého obyvatelstva z Československa po roce 1945. Podle autora dokazují nedávné kritické hlasy vůči tradiční interpretaci imanentně demokratického, mírového a jedinečného charakteru meziválečného Československa přesvědčivěji demokratičnost a profesní kvality současné české historické vědy než „patriotická“ obrana národních hodnot.
6
Content available remote

Přelom epoch, mýtus zlatého věku a chvála starých dobrých časů  : k pojetí času a nostalgickým aspektů poststalinského komunismu

61%
Kolář P.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2018
|
vol. 25
|
issue 1-2
175-207
EN
In his interpretatively conceived essay, the author attempts to elaborate on existing studies of the Communist notion of time, using Czechoslovak, East German, and Polish source to examine how the Communist concept of time changed during the period of de-Stalinization. In doing so, he assumes that the critical year of 1956 cannot be viewed only as the beginning of the downfall of the Communist system, but also as the birth of a new epoch with its own specifi c concept of time. The settling of accounts with Stalinism started by Nikita Khrushchev shook the concept of “iron laws of historical evolution” and strengthened the notion of randomness and irregularity of history. This in turn reinforced the authenticity of various historical players who no longer had to act in accordance with the “great history”. In his analysis, the author distinguishes between two levels of Communist language: binding ideological texts and statements of leaders, as well as texts of party propaganda and historiography, and their modifi cations in the everyday ideological language practiced, in particular, at meetings of regional, district, and company-level part organizations. Using this material, the author presents several hypotheses concerning the notion of “post-Stalinism”, to be used as a potential starting point of new thinking about the continuity and turning points in the history of Communism. The fi rst of them is a disintegration of the notion of linear time and a strengthening of cyclic elements, which the author calls a “hybridization of time”. The second one is a restitution of the “authentic party” by a revitalization of local memory concentrated on everyday life, as represented by systematically captured memories of pre-war party members. The second hypothesis is related to the third one, namely that of the production and dissemination of nostalgic images of pre-Stalin Communist parties as an alleged original homeland of genuine comradeship. The last hypothesis of the author concerns a deceleration of history and a blurring of the notion of revolution during the post-Stalinism period.
CS
V tomto interpretativně zaměřeném eseji se autor pokouší rozpracovat dosavadní pojednání o pojetí času v komunismu, když na základě československých, polských a východoněmeckých pramenů zkoumá otázku, jak se komunistické myšlení o čase změnilo v období destalinizace. Vychází přitom z předpokladu, že přelomový rok 1956 nelze chápat jen jako počátek úpadku komunistického systému a jeho ideologie, nýbrž také jako zrod jeho nové epochy s vlastním, svébytným pojetím času. Účtování se stalinismem, jak je zahájil Nikita Chruščov, otřáslo ideou ,,železných zákonů historického vývoje'' a posílilo smysl pro nahodilost a nepravidelnost dějin. Tím se posílila autentičnost jednotlivých historických aktérů, kteří už nemuseli vždy jednat v souladu s ,,velkými dějinami''. V rozboru autor zohledňuje dvě roviny komunistického jazyka: jednak závazné ideologické texty a výroky vedoucích představitelů, jakož i texty stranické propagandy a historiografie, jednak jejich adaptaci v každodenní ideologické mluvě, jak se praktikovala zejména v jednání krajských, okresních a podnikových stranických organizací. Na základě tohoto materiálu autor předkládá několik hypotéz ohledně pojmu „poststalinismus“ jakožto možného východiska k novému přemýšlení o kontinuitě a přelomech v dějinách komunismu. Jde zaprvé o rozpad představy lineárního času a posilování prvků cykličnosti, což nazývá ,,hybridizací času''. Zadruhé se jedná o restituci ,,autentické strany'' pomocí oživení lokální paměti soustředěné na každodenní život, jak ji reprezentovaly systematicky zachycované vzpomínky předválečných členů strany. S tím souvisí (zatřetí) produkce a šíření nostalgických obrazů předstalinských komunistických stran jako údajné pravlasti opravdového soudružství. Poslední autorova hypotéza se týká zpomalení dějin a rozostření pojmu revoluce v období poststalinismu.
7
Content available remote

Výraz svoboda v perspektivě lingvistické analýzy - na příkladu materiálu z období 1948-1989:

51%
David J.
Naše řeč (Our Speech)
|
2020
|
vol. 103
|
issue 3
231-242
EN
The text deals with the semantics of the word svoboda (‘liberty’) as it is illustrated in the selected source material from the period 1948–1989, known as “the time of the absence of liberty”. The material comprises the Totalita corpus (of opinion journalism texts), the key documents of the Czechoslovak anti-Communist movement (Dva tisíce slov (‘The Two Thousand Words’; 1968), Prohlášení Charty 77 (‘Declaration of Charter 77’; 1977), Několik vět (‘A Few Sentences’; 1989), as well as the New Year speeches of Czechoslovak presidents. The analysis is aimed at the occurrence of the word svoboda in particular collocations, at the possibilities of tracking semantic changes in the expression, and mostly at whether, and in which way, the perception and presentation of liberty differ in the official texts of the Communist regime and those of the anti-Communist opposition. The analysis combines quantitative and corpus approaches with qualitative analysis.
8
Publication available in full text mode
Content available

František Drtikol — mezi teozofií a komunizací buddhismu

51%
Królak J., Ślusarczyk P.
Slovo a smysl - Word & Sense
|
2019
|
vol. 16
|
issue 31
123-131
EN
The aim of this article is to verify the thesis that František Drtikol was a ‘patriarch of Czech Buddhism’, an epithet widely used in the scholarly literature. Based on an analysis of biographical materials we find such a characterization to be considerably oversimplified. Although the photographer defined himself in these categories and was fascinated by Buddhism, he is not its representative. Rather, from a philosophical point of view, his biographies and works have an eclectic character, consisting of a conglomerate of artistic, modernist and theosophical ideas. At the same time, Drtikol’s work is an example of the integration of the two logically contradictory paradigms of Marxism and Buddhism, which is related to the larger problem of the communization of Buddhism.
9
Publication available in full text mode
Content available

Marxova ontologie smyslového

41%
Bierhanzl J.
Svět literatury – Časopis pro novodobé literatury (World of Literature – Journal for Modern Literatures)
|
2019
|
vol. 59
174-180
EN
Marx’s Economic and Philosophical Manuscripts are usually interpreted as a transitional work between different elements of Feuerbach’s and Hegel’s philosophy which are still strongly present in the work of young Marx, and between Marx’s mature historical materialism. In the present text, we will try to show (with reference to the recent discussions on “young Marx”, especially in the French context), that the Manuscripts, in fact, contain an ontology that cannot be reduce either to a mere residuum of classical German philosophy, or to a materialist conception of social life. We shall try to describe this original ontology as an ontology of the sensible, or as an ontology of the finitude of human sensibility.
10
Content available remote

Průhledy do měnících se nálad společnosti: Československý rozhlas a jeho posluchači v letech 1948-1989

41%
Tůma O.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2022
|
vol. 29
|
issue 1
130-146
EN
a2_In his final assessment, the author concludes that the listeners' letters in the form in which they survived do not provide a complete picture of public opinion in the previous regime, but rather a focused view of certain topics. In the long term, however, the letters do illustrate the changing mood of society, although rather indirectly and in cryptic terms.
CS
Studie se souhrnně zaobírá agendou dopisů, které Československému rozhlasu zasílali jeho posluchači v době komunistického režimu. Autor nejprve charakterizuje tento typ pramene a konstatuje, že jeho výpovědní hodnota je devalvována tím, že dopisy se nedochovaly a byly reprodukovány jen ve vybraných ukázkách, většinou pak o nich referovaly – s různou mírou spolehlivosti – přehledové zprávy za určité období. V celém čtyřicetiletém období autor z hlediska tématu rozlišuje a přibližuje čtyři etapy. Od února 1948 zhruba do poloviny padesátých let převládala v rozhlasovém vysílání propagandistická rétorika a v jejím duchu se většinou nesly i zaznamenané posluchačské dopisy, přestože nechyběly ani velmi kritické reakce. Poté lze do druhé poloviny šedesátých let sledovat liberalizační tendence, pestřejší programovou nabídku a otevírání společensky naléhavých témat, na což reagovaly i došlé dopisy. V krátkém, ale výjimečném období pražského jara 1968 i prvních dnech po srpnové okupaci sehrál rozhlas spolu s dalšími médii prvořadou roli a těšil se velké podpoře posluchačů, kteří poté do začátku sedmdesátých let s klesající intenzitou dávali ve svých ohlasech najevo nesouhlas s potlačováním reforem i státní suverenity. V období normalizace až do listopadu 1989 se rozhlas obratnějším způsobem vrátil k dřívější úloze „hlásné trouby“ režimu a zdá se, že velká část společnosti přestala vidět smysl v komunikaci s ním anebo ho přímo ignorovala. Tehdejší interní analýzy posluchačských dopisů jsou ovšem velmi formální a téměř přehlížejí kritické hlasy, a to i v tak vypjatých momentech, jako byly masové politické protesty na konci osmdesátých let. V závěrečném hodnocení autor shrnuje, že dopisy posluchačů rozhlasu z dochovaných materiálů neposkytují celistvý obraz o názorech veřejnosti v minulém režimu, ale spíše zaostřený pohled na určitá témata. V dlouhodobé perspektivě ovšem tyto ohlasy měnící se nálady ve společnosti ilustrují, i když někdy jen nepřímo a zašifrovaně.
11
Content available remote

Polskie badania na temat najnowszych dziejów Czech : kontynuacja i nowe tendencje

41%
Majewski P. M.
Český časopis historický (The Czech Historical Review)
|
2018
|
vol. 116
|
issue 2
486-501
EN
The article deals with the Polish historiography of the 20th-century history of the Czech Lands (Czechoslovakia). It evaluates publications from the years 2002-2017. In this period Polish historians were interested in Czech history predominantly in the context of broadly understood relations with Poland. They were strictly concentrated to special Czech issues only rarely.
12
Content available remote

Země nového štěstí?: české hledání v „kalném proudu“ (1918–1945/48)

41%
Hlaváček P.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2020
|
vol. 27
|
issue 3-4
525-537
EN
The author’s essayistic text outlines contours of spiritual streams which were looking for alternatives to Czechoslovakia’s democratic, capitalist and republican system and its orientation to the West between the establishment of Czechoslovakia in 1918 and the advent of the Communist regime in 1948. He states that there were continuous voices which regarded Masaryk’s Czechoslovakia as a mere intermezzo and an unsatisfactory answer to the “Czech question”, although the unexpected restoration of the Czech independence in the form of a state shared with Slovaks enjoyed support of a clear majority of both nations and their elites. In this respect, the author speaks about “murky waters” or a “declination discourse”, which included voices demanding a breakup with the West and a revolutionary or authoritarian solution. Attractive models included Soviet Russia (for strong radical left-wingers), Fascist Italy, Catholic orthodoxy and, last but not least, Nazi Germany (for conservative or Fascist right- -wingers). After the demise of the First Republic, the Protectorate of Bohemia and Moravia was a temporary victory for those who professed the German “New Europe”; after the liberation, the Third Republic brought closer a socialist perspective which turned into a Soviet protectorate after the Communist coup in 1948. The author presents opinions and texts of some intellectuals critical toward the liberal democratic system, among them prominent personalities including Communist journalist Julius Fučík (1903–1943), collaborationist journalist and Protectorate government minister Emanuel Moravec (1893–1945), theologist Josef Lukl Hromádka (1889–1969), politician Hubert Ripka (1895–1958), or President Edvard Beneš (1884–1948), the principal democratic guarantor of the post-war alliance with Stalin’s dictatorship.
CS
Autor v tomto esejistickém textu načrtává kontury duchovních proudů, které v době od vzniku Československa v roce 1918 do nastolení komunistického režimu v roce 1948 hledaly alternativy k jeho demokratickému, kapitalistickému a republikánskému zřízení a jeho západní orientaci. Konstatuje, že ačkoli se nečekané obnovení české samostatnosti v podobě společného státu se Slováky těšilo podpoře jasné většiny příslušníků obou těchto národů i jejich elit, neustále zaznívaly hlasy, které masarykovské Československo pokládaly na pouhé intermezzo a neuspokojivou odpověď na „českou otázku“. V tomto smyslu autor hovoří o „kalném proudu“ či „deklinačním diskurzu“, jehož součástí bylo volání po rozchodu se Západem a po revolučním či autoritářském řešení. Jako přitažlivé vzory se tu nabízelo především sovětské Rusko pro silnou radikální levici, dále fašistická Itálie, katolická ortodoxie a nakonec nacistické Německo pro konzervativní či fašistickou pravici. Po zániku první republiky Protektorát Čechy a Morava znamenal dočasné vítězství pro vyznavače německé „Nové Evropy“, po osvobození třetí republika přiblížila socialistickou perspektivu, která se po komunistickém převratu změnila v sovětský protektorát. Autor přibližuje názory a texty některých intelektuálů kritických vůči systému liberální demokracie, mezi nimiž ze známých osobností nechybějí například komunistický novinář Julius Fučík (1903–1943), kolaborantský novinář a protektorátní ministr Emanuel Moravec (1893–1945), teolog Josef Lukl Hromádka (1889–1969), politik Hubert Ripka (1895–1958) nebo prezident Edvard Beneš (1884–1948) jako hlavní demokratický garant poválečného spojenectví se Stalinovou diktaturou.
13
Content available remote

Vzpomínání na druhou světovou válku v generační perspektivě. Od narativu národního k narativu globálnímu a abstraktizovanému

41%
Švaříčková Slabáková R.
Český lid: etnologický časopis (Český lid: Ethnological journal)
|
2020
|
vol. 107
|
issue 2
189-210
EN
The aim of the article is to gain a more comprehensive insight into the Czech collective memory of the Second World War. The article suggests that vivid collective representations of the Second World War are formed by family memory as well as by generational memory. On the example of four generations, the article shows the transformation of a national narrative of persecution and resistance of the oldest generation into an abstracted and generalized narrative of the youngest generation. Attention is paid to family recollections, their importance for the creation of the war memory by older generations, and their gradual disappearance from younger generations. The article documents the change of the perspective with which the youngest generation remembers the Second World War and stresses the emotional engagement of remembering. It argues that holocaust memory is well included into the Czech collective memory but in a new form shaped by the new culture of remembering.
CS
Cílem studie je porozumět lépe české kolektivní paměti druhé světové války. Studie předpokládá, že živé kolektivní představy o druhé světové válce jsou formovány rodinnou pamětí, stejně jako pamětí generační. Na příkladu čtyř generací studie ukazuje proměnu národního narativu perzekuce a odporu nejstarší generace až k abstraktizované a generalizované podobě narativu druhé světové války v nejmladší generaci. Pozornost je věnována rodinným vzpomínkám, jejich důležitosti pro formování představy o válce u starších generací a postupnému vytrácení rodinných příběhů z pamětí generací mladších. Studie dokládá změnu perspektivy, s níž se nejmladší generace vztahuje ke druhé světové válce a podtrhuje důležitost emocionálního rámce vzpomínání příslušníků této generace. Čelné místo v představě o druhé světové válce nejmladších generací zaujímá holokaust, ovšem v podobě, jež je diktována novou kulturou vzpomínání.
14
Publication available in full text mode
Content available

Byla normalizace normální?

41%
Fidelius P.
Slovo a smysl - Word & Sense
|
2020
|
vol. 17
|
issue 35
19-25
EN
The author focuses on the semantics of the terms ‘normalisation’ and ‘consolidation’. He then expands his initial analysis to the broader historical context in order to understand how these terms came to characterize the tactics and strategies of the communists after 1948. The author emphasizes how the pretence of normalcy was a central strategy of the Communist regime from the very beginning, arguing that the revolution it carried out in February 1948 was no more than a rhetorical one – a ‘rev olution’ in scare quotes. In reality, it was a shrewdly calculated coup that combined a constitutional loophole with the threat of armed violence. Under the effective pretence that they were acting to save an endangered ‘national path to socialism’ on which the country had previously set out in 1945, the Communists were able to take power. Outwardly, everything pointed to a ‘normal’ transition of government, to which end they took great care, at least in the first months, to present President Beneš as symbolically supportive of the transition to the new order. This is also why they did not dissolve institutional structures but instead assimilated them into the National Front, including sev eral non communist parties that would subsequently help them play up the appearance of ‘normal’ constitutional democratic procedure in parliament and the government before the domestic and foreign audience. Similarly, rather than forming extraordinary courts, they simply made use of the ‘normal’ judicial machinery for repressive purposes. The question thus arises whether this masterful simulation of normality was not one of the more important factors (along with the precision targeted repression and corruption of key social groups), which, in the broader strata of society, blunted what little remained of the will to resist, in this way contributing to the stability of the regime in both the post-1948 and post-1968 contexts.
15
Content available remote

"Nedělej tečku za mým rukopisem…": ještě k případu Bieblovy sebevraždy

36%
Tůma Königsmarková J.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2022
|
vol. 29
|
issue 1
147-187
EN
This article addresses the last creative period of the poet Konstantin Biebl (1898–1951) in the late 1940s and early 1950s and explores in a broader cultural-political context, taking into consideration the poet’s specific character, the genesis of his last collection of poems entitled Bez obav [Unafraid] (1951) as well as the unexplained circumstances of his tragic death. Biebl was one of the leading representatives of the leftist art avant-garde in interwar Czechoslovakia. In the early 1940s he stopped writing. After the Communist coup in 1948 he tried to adjust to the period’s ideological-aesthetic norms applied to the new literature in the spirit of the socialist realism as reflected in the above-mentioned collection. The text focuses on the events taking place after its publication, which culminated with the poet’s suicide in November 1951. The author presents these events and the relationships between the actors in the light of previously unpublished documents from the archive collection of the poet, translator and cultural official, Jiří Taufer (1911–1986), who was one of the key figures of the cultural policy of the period and the conflicts related to it. The author sees the main value of these documents as being the focus on František Nečásek (1913–1968), the head of the culture and press department of the Office of the President of the Republic and the holder of a number of other posts, whose role in these events – possibly a very important one – has so far been somewhat overlooked. The study includes an annotated edition of texts from the period in question and the subsequent period, mostly of a personal character and unpublished, which illustrate the context of the interpreted events. The article concludes with a summary interpretation of these documents.
CS
Příspěvek se zabývá posledním tvůrčím obdobím básníka Konstantina Biebla (1898–1951) na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století a zkoumá v širších kulturněpolitických souvislostech – a také s ohledem na básníkův specifický charakter – genezi jeho poslední sbírky Bez obav (1951) i okolnosti jeho tragické a dosud nevyjasněné smrti. Biebl patřil k předním tvůrcům levicové umělecké avantgardy v meziválečném Československu, od začátku čtyřicátých let se jako básník odmlčel a po komunistickém převratu v roce 1948 se snažil vyhovět dobové ideologicko-estetické normě uplatňované na novou literaturu v duchu socialistického realismu, jak to odráží právě uvedená sbírka. V centru zájmu tohoto textu jsou zejména události, které se seběhly po jejím vydání a které vyvrcholily básníkovou sebevraždou v listopadu 1951. Autorka tyto události a vzájemné vztahy aktérů představuje ve světle dosud nepublikovaných dokumentů z archivního fondu básníka, překladatele a kulturního činitele Jiřího Taufera (1911–1986), jedné z klíčových postav tehdejší kulturní politiky a konfliktů, které se v ní odehrávaly. Jejich hlavní přínos spatřuje autorka v zaostření pozornosti na Františka Nečáska (1913–1968), přednostu kulturního a tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky a nositele řady dalších funkcí, jehož úloha v tomto dění – možná velmi důležitá – byla dosud spíše opomíjena. Samotnou studii doplňuje komentovaná edice dobových i pozdějších textů, většinou osobní povahy a dosud nepublikovaných, s názvem „Dokumentární souvislosti případu Konstantina Biebla (1940–1988)“, která dokresluje širší kontext popisovaných událostí. Souhrnnou interpretací těchto dokumentů se také uzavírá tato studie.
16
Content available remote

Interpreting the creation of Czechoslovakia between 1948 and 1989: shifts and changes in the politics of history and memory

36%
Hálek J., Štofaník J.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2022
|
vol. 29
|
issue 3
796-824
EN
The article focuses on the construction of historical narratives and the construction of memory regarding the emergence of Czechoslovakia (28 October 1918) in the second half of the twentieth century. It analyses Czech and Slovak historiography and the significance of direct and indirect political and ideological influences. It explores shifts in the official narrative from the establishment of the communist regime to its collapse through an analysis of party texts, scholarly publications and conferences. The authors pay equal attention to the Czech lands and Slovakia. They focus on the role of historians as a professional community and the importance of institutional networks and examine the positions and viewpoints of the new historical departments (within the Czechoslovak Academy of Sciences) and shifts in university education. While the existing universities were to concentrate exclusively on teaching, the newly established universities (such as the University of Political and Economic Sciences – Vysoká škola politických a hospodářských věd) were tasked from the outset with educating a new type of socialist intelligentsia that had a close relationship to the people and/or to (re)educate publicity workers and state administration employees. As for historians, the article points to their professional and publishing strategies and the changes in opinions they underwent. In the second part, the authors address the issue of commemorating the founding of Czechoslovakia in the public space. They pay special attention to the celebrations in 1948, which aspired to a nationwide character, the revival of this tradition in the 1960s, and finally the society-wide response in 1988, when the significance of the establishment of the independent Czechoslovak state was reasserted in the form of granting it the position of a national holiday, and also the symbolism associated with this date became the impetus or mass public protest against the communist regime.
CS
Studie se zaměřuje na budování historických narativů a konstrukci paměti o vzniku Československa (dne 28. října 1918) ve druhé polovině dvacátého století. Zkoumá posuny oficiální interpretace této události od doby etablování komunistického režimu až po jeho rozpad, a to prostřednictvím rozboru stranických textů a odborných publikací. Rovnocennou pozornost přitom vedle českých zemí věnuje Slovensku. Analyzuje českou a slovenskou historiografii a sleduje význam přímých i nepřímých politických a ideologických vlivů. Soustředí se především na roli historiků jako odborné komunity a na význam institucionálních sítí. Všímá si budování nových historických pracovišť (v rámci Československé akademie věd) a posunů na poli univerzitního vzdělávání. Zatímco stávající univerzity se měly zaměřit výhradně na výuku, nově zakládané vysoké školy (jako například Vysoká škola politických a hospodářských věd) měly od počátku vychovávat nový typ socialistické inteligence s blízkým vztahem k lidu a (do)vzdělávat propagační pracovníky a zaměstnance státní administrativy. Pokud jde o historiky, studie poukazuje na jejich odborné a publikační strategie i na názorové proměny, jimiž procházeli. Ve druhé části článku se autoři věnují tomu, jak se vznik Československa připomínal ve veřejném prostoru. Zachycují podobu oslav třicátého výročí v roce 1948, již v režii komunistického režimu, nahrazení svátku vzniku republiky Dnem znárodnění počátkem padesátých let a oživení původní tradice československé státnosti v šedesátých letech. Na závěr se zamýšlejí nad celospolečenskou odezvou sedmdesátého výročí v roce 1988, kdy byl význam vzniku samostatného československého státu znovu potvrzen v podobě uznání 28. října jako státního svátku, ale také se symbolika spjatá s tímto datem stala impulzem k masovému veřejnému protestu proti komunistickému režimu.
17
Content available remote

“Tripe soup for all women!” Transgression of gender boundaries as part of female identity in communist and contemporary Bulgaria

36%
Shkodrova A.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2021
|
vol. 28
|
issue 3
648-675
EN
There is growing interest into how cultural frameworks produce stereotypes of "masculine" and "feminine" foods. The patterns and dynamics of this process have been discussed mainly from a socio-cultural perspective, but the research thus far has failed to create a conceptual framework to explain both the persistence in the association of some foods with a specific gender and shifts in others. Based on a case study of attitudes in communist and post-communist Bulgaria towards tripe-soup - a dish with great potential to be perceived as manly - this article suggests that it is useful to consider food gendering as composed of several levels of codification. One of them is the perception about what constitutes masculinity and femininity in general, and this transpires to be the most conservative and consistent across periods and cultural frameworks. The second level of codification is the attribution to foods of certain traits, which are then associated with the content of masculinity and/or femininity. The associations made on this level are sometimes able to shift, depending on the cultural framework, but they can also form stable compounds, such as the association between meat and masculinity. The third level of codification is the inclination of the sexes to transgress the borders set by the first two levels in the process of building their gender identity. As gender is not something that one is, but something that one does, individuals assume their gender roles depending upon circumstances, and it is possible that this level of "codification" is a level of constant enactments, the most volatile of the three. This article investigates how tripe soup was constructed as "masculine" and how these discourses have been challenged. It argues that the process reflects shifts in the acceptability of women's association with "masculinity", rather than changes in the perceptions of what constitutes "the feminine" or "the masculine".
CS
Způsob, jakým kulturní rámce vytvářejí stereotypy o „mužských“ a „ženských“ jídlech, je v současnosti velmi přitažlivým tématem. Dosud byly vzorce a dynamika těchto procesů zkoumány především ze sociokulturní perspektivy a chyběl konceptuální rámec objasňující, proč u některých jídel asociace s konkrétním pohlavím přetrvávají, zatímco u jiných dochází k posunům. Na příkladu studia postojů zaujímaných k dršťkové polévce – pokrmu s vysokým potenciálem být vnímán jako ryze mužský – v komunistickém i postkomunistickém Bulharsku autorka ukazuje, že genderovou stereotypizaci jídla ( food gendering) je potřebné vnímat na několika úrovních kodifikace. V prvé řadě jde o vnímání toho, co utváří maskulinitu a feminitu obecně. Toto vnímání se ukazuje jako nejkonzervativnější a nejméně proměnlivé napříč dobou a kulturními rámci. Na druhé úrovni kodifikace jsou jídlům přiřazovány určité vlastnosti, jež jsou pak spojovány s mužským a/nebo ženským obsahem. Takto utvářená spojení se mohou v závislosti na kulturním rámci měnit, existují ale i ustálená spojení, jako například mezi masem a mužstvím. Třetí úrovní kodifikace je sklon obou pohlaví překračovat v procesu budování své genderové identity hranice jim vytyčené na předchozích dvou úrovních. Jelikož gender není to, co člověk je, ale co dělá, jedinci přijímají své genderové role v závislosti na okolnostech. Je tedy možné, že na třetí úrovni „kodifikace“ aktéři nepřetržitě „hrají role“, a tato úroveň se pak také vyznačuje největší proměnlivostí. Autorka zkoumá, jak se historicky utvářelo vnímání dršťkové polévky jako „mužského pokrmu“ a jak byly tyto diskurzy zpochybňovány. Tento proces přitom podle ní odráží spíše proměny ve vnímání toho, nakolik je „mužské“ přijatelné ve spojení s ženami, než posun ve vnímání toho, co je považováno za „ženské“ či „mužské“ samo o sobě.
18
Content available remote

Konceptuální labyrinty: kolik pojetí totalitarismu znáš, tolikrát jsi revizionistou?

36%
Buben R., Štefek M.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2021
|
vol. 28
|
issue 2
353-389
EN
The article offers an insight into the intellectual history of theories of totalitarianism and in an innovative way approaches the conflict between the proponents of different concepts of totalitarianism and the so-called revisionists. It seeks to provide a brief overview of the very complicated and, on both sides, very diverse debates and disputes. The authors deal with intellectual, societal and political sources of the theories of totalitarianism and offer their periodization in two waves and in important national contexts (Germany, Italy, France, and the United States). They also point out that more often than not the term "totalitarianism" is the only aspect that links the completely different traditions. The authors identify this striking incoherence in the different academic and non-academic genres, in the unclear relation between the theory and the empirical referents (that is, different political regimes, systems, movements, etc.), or in methodological statuses and approaches to conceptualization of totalitarianism (the relation between the term, the academic concept/empirical type/ideal type and the theory). They explain the rises and falls of the popularity of the concepts of totalitarianism, with special emphasis on some debates that have recently appeared in the Central European academic milieu. As the authors of this text claim, the renewed interest in totalitarianism is owed in part to the "new revisionism" whose representatives oppose the vaguely defined (or undefined) totalitarianism theories. The authors consider this dispute, apparent mainly in the recent debates on the communist past, a misunderstanding and point out two fundamental problems. Firstly, the argument is often led with the vaguely defined concept of totalitarianism which is often confused with the "perspective from above". Secondly, the new revisionists often refute the theories of totalitarianism using, paradoxically, arguments that rather confirm than dispute these theories. The article shows that the gap between the different theorists of totalitarianism was actually much wider than the gap which is opening between the "new revisionists" and the "totalitarians".
CS
Předkládaný článek přináší vhled do intelektuálních dějin teorií totalitarismu a v návaznosti na toto historické pojednání novým způsobem pojímá konflikt mezi proponenty různých pojetí totalitarismu a takzvanými revizionisty. Text se snaží o přehledné shrnutí velmi nepřehledných a na obou stranách velmi různorodých debat a sporů. Autoři se zabývají intelektuálními, společenskými a politickými zdroji teorií totalitarismu a nabízejí jejich periodizaci ve dvou vlnách a v důležitých národních kontextech (Německo, Itálie, Francie, Spojené státy). Současně poukazují na fakt, že slovo "totalitarismus" je často tím jediným, co představitele velmi nesourodé tradice spojuje. Autoři tuto nesourodost nacházejí v různých akademických i neakademických žánrech, ve vztahu teorie a empirických referentů (tedy určitých politických režimů, systémů, hnutí apod.) nebo v metodologických statusech a způsobech konceptualizací totalitarismu (vztah mezi pojmem, akademickým konceptem/empirickým typem/ideálním typem a teorií). Vysvětleny jsou aspekty "vzestupů a pádů" popularity teorií totalitarismu, se speciálním důrazem na některé debaty, jež se zejména ve středoevropském akademickém prostředí objevily v nedávné době. Autoři tvrdí, že k opětovnému zájmu o totalitarismus přispívá takzvaný nový revizionismus, jehož představitelé se stavějí do opozice vůči vágně definovaným (či zcela nedefinovaným) teoriím totalitarismu. Tento spor, patrný zejména v nedávných diskusích o komunistické minulosti, autoři článku považují za nedorozumění a poukazují na dva základní problémy: Polemika se často vede s vágně definovaným pojetím totalitarismu, které je nezřídka zaměňováno za "perspektivu shora". Zadruhé, představitelé takzvaného nového revizionismu se často snaží odmítat teorie totalitarismu argumenty, které je paradoxně potvrzují. Článek ukazuje, že příkopy mezi jednotlivými teoretiky totalitarismu byly mnohem hlubší, než se rozevírají mezi "novými revizionisty" a "totalitáři".
19
Content available remote

Rok 1989 jako začátek konce Jugoslávie - slovinská perspektiva: slovinské veřejné mínění a povaha federace

36%
Gašparič J., Medková B.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2021
|
vol. 28
|
issue 1
70-98
EN
The author examines the attitude of Slovenians to the Socialist Federative Republic of Yugoslavia since the late 1960s until the declaration of the independent Republic of Slovenia in 1991. He asks himself a question whether socialist Yugoslavia was indeed a state which Slovenians perceived as theirs, just like they had done in the case of the pre-war Kingdom of Yugoslavia, and he observes how their identification with that state was changing over time, the reasons of the changes, and whether the loss of their loyalty caused the disintegration of the Yugoslav federation. He is looking for answers in public opinion polls which had been continually taking place in Slovenia since 1968 and conducted in a relatively fair manner, without political interventions, which is indeed a rarity in the context of socialist countries. Using their results, the author concludes that Slovenians viewed themselves as a natural part of the Yugoslav community until the late 1980s. This opinion was shared by a majority of Slovenia’s population, although many of them were not satisfied with Slovenia’s position in Yugoslavia, or their living standard at times of economic crises. It was only in 1989 that the opinion that Yugoslavia as a “country of many advantages” had run out of its potential and no longer offered good prospects for future prevailed among Slovenians. However, their attitudes reacting to accelerating changes both at home and abroad did not cause the disintegration of the common state. After 1991, Slovenians completely (and sometimes uncritically) identified themselves with independent Slovenia, and mostly (although rather declaratively) also with values of parliamentary democracy. The author’s exposition is preceded by an analysis of published sources on the disintegration of Yugoslavia and based on an extensive set of empirical data from public opinion polls in the form of tables.
20
Content available remote

Pohyblivé hranice diktatury ve světle stížností občanů

36%
Vilímek T., Rameš V.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2022
|
vol. 29
|
issue 1
17-42
EN
In the introductory essay to the thematic section “Citizen Complaints in Communist Czechoslovakia”, the authors present the theoretical background of this project as well as foreign research into complaints made to official institutions in communist dictatorships (especially in the German Democratic Republic and the Soviet Union). They draw on the concept of the “shifting boundaries of dictatorships” that has emerged in German historiography since the 1990s in an attempt to clarify the embeddedness of communist rule in the interactions and interrelationships between power structures and society in the GDR and how it played out primarily in the space of the everyday. As an authentic and largely preserved source, citizen complaints provide a number of valuable impulses for the analysis of the functioning of the communist system and the problems that resonated in society, despite their considerable degree of subjectivity. In doing so, they focus on the main interpretative frameworks for interpreting this type of source as inspired by foreign research. The first framework interprets complaints and suggestions as a specific, “top-down” directed way of resolving and dampening social conflicts, which in principle did not undermine the position of the ruling party, but on the contrary supported it. As soon as this method stopped meeting the expectations raised, however, it ceased to function as a “safety valve” and may have contributed to the destabilization of the system. Another scholarly approach views grievances more as a tool for advancing personal and group interests, in which space for negotiation opened up and in which the pragmatic use of ritualized language was applied. In this context, the authors conclude that the purposeful appropriation and use of ideological discourse had an ambivalent effect on the stability of communist rule and depended mainly on how rigidly or flexibly the official institutions were able to respond. The authors find the approach of analysing shifts in the content and style of grievances particularly productive, as it attempts to reconstruct changes in communist everyday life, values, attitudes and the collective mentality of actors. The last part of the text presents the terminology and methodology used by the authors in their research project Pohyblivé hranice diktatury ve světle stížností a anonymních dopisů československých občanů v letech 1948 až 1989 [The Shifting Boundaries of Dictatorship in the Light of Complaints and Anonymous Letters from Czechoslovak Citizens between 1948 and 1989] and introduces the articles in the thematic section.
CS
V úvodní studii tematického bloku věnovaného fenoménu občanských stížností v komunistickém Československu autoři přibližují teoretická východiska tohoto projektu a seznamují se zahraničním výzkumem stížností k oficiálním institucím v komunistických diktaturách (zejména v Německé demokratické republice a Sovětském svazu). Opírají se o koncept „pohyblivých hranic diktatury“, který vznikal od devadesátých let v německé historiografii ve snaze objasnit zakotvenost komunistického panství v NDR ve vzájemných interakcích a koincidencích mocenských struktur a společnosti, odehrávajících se především v prostoru každodennosti. Stížnosti občanů představují jako autentický a masivně dochovaný pramen, jenž i přes značnou míru subjektivity poskytuje řadu cenných podnětů pro analýzu fungování komunistického systému a problémů, jež rezonovaly v tamní společnosti. Soustředí se přitom na hlavní výkladové rámce pro interpretaci tohoto typu pramene, jak je přineslo zahraniční bádání. První z nich interpretuje stížnosti a podněty jako specifický, „shora“ režírovaný způsob řešení a tlumení sociálních konfliktů, který nenarušoval panství vládnoucí strany, ale naopak je podporoval. Pokud však tento způsob dlouhodobě nenaplňoval vzbuzená očekávání, přestával fungovat jako „pojistný ventil“ a mohl přispívat naopak k destabilizaci systému. Další badatelský přístup pohlíží na stížnosti spíše jako na nástroj prosazování osobních a skupinových zájmů, v němž se otevíral prostor pro vyjednávání a uplatňovalo se pragmatické užívání ritualizovaného jazyka. V té souvislosti autoři konstatují, že účelové osvojování a využívání ideologického diskurzu mělo na stabilitu komunistického panství ambivalentní účinek a záleželo hlavně na tom, nakolik rigidně, či pružně dokázaly reagovat oficiální instituce. Za produktivní pokládají autoři zvláště přístup, který se analýzou posunů v obsahu a stylu stížností snaží rekonstruovat proměny komunistické každodennosti, hodnot, postojů a kolektivní mentality aktérů. V poslední části textu je představen aktuální, komplexně pojatý výzkumný projekt „Pohyblivé hranice diktatury ve světle stížností a anonymních dopisů československých občanů v letech 1948 až 1989“, používaná terminologie a metodologie, jakož i následující články, které z projektu vzešly.
first rewind previous Page / 2 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.