Search results

1

Prominentní, povolení, nežádoucí, zakázaní: seznamy a evidence českých spisovatelů jako nástroj proměny struktury literárního pole za protektorátu

100%

Piorecká K.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2021

|

vol. 28

|

issue 2

469-498

EN

a2_However, using some examples, the author also shows how the self-defence strategy of Czech culture was reflected in biographical portraits of authors prepared by anonymous ministerial functionaries, in which, for example, the former leftist orientation of prominent literary figures was downplayed and their indifference to politics and the significance of their work for the nation were highlighted. The annex to the article is an extract from the vast list of authors, printings of their works and their royalties, which was put together on the basis of the systematized data in the previously mentioned "Evidence of Writers and Poets".

CS

Touto sondou do kulturní politiky v Protektorátu Čechy a Morava autorka demonstruje důležitost úředních seznamů, evidencí a kartoték českých spisovatelů při vytváření komplexního systému regulace české literatury a kultury v letech 1939 až 1945. Přibližuje administrativní změny v tehdejším řízení české kultury, jehož kompetence se postupně soustředily v Ministerstvu lidové osvěty pod vedením Emanuela Moravce (1893-1945) a v Úřadě říšského protektora. Seznamy a evidence vznikající v těchto institucích se přitom staly základním nástrojem tohoto centralizovaného řízení. Ruku v ruce s tím šla snaha o prosazení nové hodnotové orientace české literatury a kultury prostřednictvím oficiální propagandy a umělecké kritiky. Ač kritéria kladená na literaturu nebyla jasně formulovaná, seznamy a evidence měly posloužit k dosažení kýžených změn a k preferenci určitých autorů a děl, respektive k jejich upozadění či vyloučení z kulturního provozu. Na jejich základě bylo možné přijmout řadu opatření vedoucích k přímé regulaci literárního pole. Seznamy autorů určovaly, kteří z nich budou zahrnuti do školní četby, kdo se bude moci účastnit veřejných vystoupení i kdo se vyhne totálnímu nasazení a zda vůbec bude moci publikovat. V tomto kontextu autorka podrobněji upozorňuje na rozsáhlou kartotéku "Evidence spisovatelů a básníků", která je uložená ve fondu Ministerstvo lidové osvěty v Národním archivu v Praze a jejíž potenciál jako pramene pro další bádání nejen na poli literární historie, ale i protektorátní kultury, kulturní politiky a každodennosti, dosud není využitý. Úředníci jmenovaného ministerstva v ní a přidružených seznamech shromažďovali standardizovaná biografická data i údaje o dílech jednotlivých osobností literárního pole (nejen beletristech a básnících či dramaticích, ale i kriticích, nakladatelích, publicistech, překladatelích, autorech odborných prací). Kartotéka poskytovala také cenné informace ekonomického charakteru (výše nákladu, profit nakladatelství, přehled autorských honorářů), díky nimž bylo možné nejen ovlivňovat autory, ale i regulovat a plánovat celý literární provoz. Autorka však zároveň na několika příkladech ukazuje, jak se v hodnotících biografických medailonech autorů sepisovaných anonymními ministerskými úředníky promítala sebeobranná strategie české kultury, bagatelizující kupříkladu dřívější levicovou orientaci předních literárních osobností a zdůrazňující jejich nepolitičnost a hodnotu díla pro národ. Přílohu článku tvoří výtah z obsáhlého tabulkového soupisu autorů, nákladů jejich děl a autorských honorářů sestavený na základě systemizovaných údajů ve zmíněné "Evidenci spisovatelů a básníků".

2

„in der Geschichte des tschechischen Buches ein beispielloser moralischer Erfolg“.

80%

Kasten T.

Slovo a smysl - Word & Sense

|

2015

|

vol. 12

|

issue 24

126-154

EN

The 1918 founding of the independent Czechoslovak Republic completely changed the political and social framework of the mutual Czech-German literary transfer. In lieu of the multi-national state of the Habsburg monarchy, the discursive and institutional field of the mediating of Czech literature to the German readership was delineated by the issue of ethnic minorities, as a new instrument of foreign cultural policy. Against this historical background, the paper follows the genesis of the German translation of Jaroslav Durych’s Bloudění, brought out in 1933 as Friedland by Piper Publishing in Munich, and maps the particular mediating processes and networks and the thus incited debates regarding the direction of Czechoslovak foreign policy.

CS

Založením první československé republiky se česko-německý literární transfer ocitl v naprosto novém politickém a společenském kontextu. Diskurzivním a institucionálním rámcem prostředkování české literatury německému čtenářstvu již nebyl mnohonárodnostní stát habsburské monarchie, tvořila jej problematika menšin jako tehdy nový nástroj zahraniční kulturní politiky. Na tomto historickém pozadí je v předloženém článku sledován vznik německého překladu románu Jaroslava Durycha Bloudění, který roku 1933 vyšel pod názvem Friedland v mnichovském nakladatelství Piper. V té souvislosti jsou analyzovány konkrétní procesy zprostředkování a zprostředkovatelské sítě a také s nimi související diskuze o směřování československé zahraniční kulturní politiky.

3

O nový divadelní řád : Poznámky k diskusi o divadelním zákonu v českém tisku 1945–1948

80%

Vodička L.

Theatralia: Revue současného myšlení o divadelní kultuře (Theatralia: The revue of contemporary thought on theatre culture)

|

2017

|

vol. 20

|

issue 1

9-20

EN

The study presents the escalation of ideologically and politically loaded discussions in both popular and professional press that preceded the passing of new theatre bill in the Czechoslovakia, 1945–48. The author analyses the arguments of the respective politicians, theatre professionals, theatre critics and journalists relating them to current socio-political contexts, i. e. the 1945 liberation of the country from Nazi occupation, elections of 1946, and the governmental crisis in February 1948. The attention is paid to the specificity of the individual media and their employment in communicating ideologies, stressing the fact that almost all of the papers were merely spreading the propaganda of the Communist Party.

CS

Studie pojednává o tom, jakým způsobem byla vedena dobová, ideologicky a politicky velmi vyhrocená diskuse v běžném i odborném tisku nad přijetím divadelního zákona v letech 1945–1948. Příspěvek se zabývá analýzou argumentů jednotlivých dobových aktérů a publicistů, vesměs divadelních tvůrců či kritiků a dává je do souvislostí s dobovým společenským a politickým vývojem, od osvobození v květnu 1945, přes všeobecné volby 1946, až k únorové vládní krizi v roce 1948. Všímá si rovněž specifik médií a mediálního provozu, jenž byl zcela podřízen stranickému klíči.

4

"Nedělej tečku za mým rukopisem…": ještě k případu Bieblovy sebevraždy

71%

Tůma Königsmarková J.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2022

|

vol. 29

|

issue 1

147-187

EN

This article addresses the last creative period of the poet Konstantin Biebl (1898–1951) in the late 1940s and early 1950s and explores in a broader cultural-political context, taking into consideration the poet’s specific character, the genesis of his last collection of poems entitled Bez obav [Unafraid] (1951) as well as the unexplained circumstances of his tragic death. Biebl was one of the leading representatives of the leftist art avant-garde in interwar Czechoslovakia. In the early 1940s he stopped writing. After the Communist coup in 1948 he tried to adjust to the period’s ideological-aesthetic norms applied to the new literature in the spirit of the socialist realism as reflected in the above-mentioned collection. The text focuses on the events taking place after its publication, which culminated with the poet’s suicide in November 1951. The author presents these events and the relationships between the actors in the light of previously unpublished documents from the archive collection of the poet, translator and cultural official, Jiří Taufer (1911–1986), who was one of the key figures of the cultural policy of the period and the conflicts related to it. The author sees the main value of these documents as being the focus on František Nečásek (1913–1968), the head of the culture and press department of the Office of the President of the Republic and the holder of a number of other posts, whose role in these events – possibly a very important one – has so far been somewhat overlooked. The study includes an annotated edition of texts from the period in question and the subsequent period, mostly of a personal character and unpublished, which illustrate the context of the interpreted events. The article concludes with a summary interpretation of these documents.

CS

Příspěvek se zabývá posledním tvůrčím obdobím básníka Konstantina Biebla (1898–1951) na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století a zkoumá v širších kulturněpolitických souvislostech – a také s ohledem na básníkův specifický charakter – genezi jeho poslední sbírky Bez obav (1951) i okolnosti jeho tragické a dosud nevyjasněné smrti. Biebl patřil k předním tvůrcům levicové umělecké avantgardy v meziválečném Československu, od začátku čtyřicátých let se jako básník odmlčel a po komunistickém převratu v roce 1948 se snažil vyhovět dobové ideologicko-estetické normě uplatňované na novou literaturu v duchu socialistického realismu, jak to odráží právě uvedená sbírka. V centru zájmu tohoto textu jsou zejména události, které se seběhly po jejím vydání a které vyvrcholily básníkovou sebevraždou v listopadu 1951. Autorka tyto události a vzájemné vztahy aktérů představuje ve světle dosud nepublikovaných dokumentů z archivního fondu básníka, překladatele a kulturního činitele Jiřího Taufera (1911–1986), jedné z klíčových postav tehdejší kulturní politiky a konfliktů, které se v ní odehrávaly. Jejich hlavní přínos spatřuje autorka v zaostření pozornosti na Františka Nečáska (1913–1968), přednostu kulturního a tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky a nositele řady dalších funkcí, jehož úloha v tomto dění – možná velmi důležitá – byla dosud spíše opomíjena. Samotnou studii doplňuje komentovaná edice dobových i pozdějších textů, většinou osobní povahy a dosud nepublikovaných, s názvem „Dokumentární souvislosti případu Konstantina Biebla (1940–1988)“, která dokresluje širší kontext popisovaných událostí. Souhrnnou interpretací těchto dokumentů se také uzavírá tato studie.

5

Politika překladu. Nad korespondencí Jana Zábrany s Antonínem Přidalem

71%

Glanc T.

Slovo a smysl - Word & Sense

|

2020

|

vol. 17

|

issue 2

165-176

EN

This article deals with various aspects of the ‘politics of translation’ in connection with the book When the Cage Keeps Falling (subtitle The Mutual Correspondence of Antonín Přidal and Jan Zábrana, 1963–1984). The political dimension concerns translation in the narrowest sense of the word, but also the choice of text and its reception in the cultural feld, communication with the publisher, number of copies and distribution, as well as (during the period of normalization) translation under foreign names, cancellation of contracts, and the relationship between the book market and samizdat. With this aim, the author works through various examples of Zábrana’s translations from Russian in the broader context of political phenomena and strategies. These examples, in the fnal analysis, appear exceptional insofar as Russian literature was the subject of increased ideological interest during the period under review.

6

Z mého života: když má film právo na všechny postavy dějin

71%

Kupková M.

Slovo a smysl - Word & Sense

|

2015

|

vol. 12

|

issue 24

155-170

EN

Biographical film is a genre that acquired specific importance within the Czech film industry at the beginning of 1950s. It combined local particularity of Czech film culture, spontaneous and politically controlled inclination towards the revivalist tradition, authoritarianism of Zdeněk Nejedlý, the cultural ideologist, as much as Soviet cultural influence. The article focuses on a specific example of such type of film production, a film called Z mého života (From my life, Václav Krška, 1955) about Bedřich Smetana, a significant Czech composer of the 19th century. The initial research aim is to cover various factors that influenced the final style of the film. The text examines its connections to outer social and historical discourse, and proceeds from a summary of development in contemporary biographical film production, to changes within the cult of Bedřich Smetana during the first half of the 20th century, to the ideological nature of the given film. The article studies the way these long-term and current factors influenced the style and narrative of the film. Through one of the direct participants — Jiří Mařánek as the author of subject matter and script — it also reconstructs rival interests of power of both generational, professional and political character. This focus mediates partial but authentic insight into the nature and processes within Czech culture in its post-February stage. The research is based primarily on archive documents of film production, Jiří Mařánekʼs personal resources and media reception of the period.

Refine search results

3 Slovo a smysl - Word & Sense

2 Soudobé dějiny (Contemporary History)

1 Theatralia: Revue současného myšlení o divadelní kultuře (Theatralia: The revue of contemporary thought on theatre culture)

1 Glanc T.

1 Kasten T.

1 Kupková M.

1 Piorecká K.

1 Tůma Königsmarková J.

1 Vodička L.

1 2022

1 2021

1 2020

1 2017

2 2015

Prominentní, povolení, nežádoucí, zakázaní: seznamy a evidence českých spisovatelů jako nástroj proměny struktury literárního pole za protektorátu

„in der Geschichte des tschechischen Buches ein beispielloser moralischer Erfolg“.

O nový divadelní řád : Poznámky k diskusi o divadelním zákonu v českém tisku 1945–1948

"Nedělej tečku za mým rukopisem…": ještě k případu Bieblovy sebevraždy

Politika překladu. Nad korespondencí Jana Zábrany s Antonínem Přidalem

Z mého života: když má film právo na všechny postavy dějin