Search results

1

Between history and sociology - remarks on differences in perceiving "legal culture" as a subject of interest by various disciplines of jurisprudence, particularly sociology of law and the disciplines of the history of law

100%

Kociołek - Pęksa A., Pęksa W.

The Lawyer Quarterly

|

2016

|

vol. 6

|

issue 4

209-225

2

W okowach prawniczego sensus communis. O trudnościach uprawiania krytycznie zorientowanej socjologii prawa

86%

Dębska H.

Archiwum Filozofii Prawa i Filozofii Społecznej

|

2014

|

vol. 1(8)

18-28

PL

The Polish sociology of law is unfamiliar with the critical sociology of law as proposedby P. Bourdieu – one of the most acclaimed contemporary sociologists. Therefore the mainaim of the paper is to indicate the causes of this neglection. The text also points out waysin which Bourdieu’s approach can assist in describing and explaining the social functioningof the legal universe. There are several reasons for the lack of reception of Bourdieu’stheory. The lack of critical debates in the field of law is caused by the assumptions of thetheory. Its main goal is to uncover the mechanisms of domination. Bourdieu’s project givesan opportunity not only to disclose the mechanisms by which the law preserves existingsocial relations, but also to discredit its universality by showing that it favours dominantgroups and agents. As such, Bourdieu’s theory threatens the foundations of the field oflaw. Another reason for this negligence among the Polish sociologists of law is structuralin nature. Firstly, the problem lies in the location of the field of law in the field of power.Secondly, in a specific position that sociology of law holds at faculties of law: academicswho are working on that field are mostly lawyers entangled in legal thinking schemata (legaldoxa), legal sensus communis which is considered as indisputable in the field of law.

3

„Obrona przez kulturę” a rzeczywistość prawna współczesnej Polski

72%

Golak M. W.

Zeszyt Studencki Kół Naukowych Wydziału Prawa i Administracji UAM

|

2017

|

issue Numer Specjalny

25-35

PL

Artykuł dotyczy wpływu obecnej w anglosaskim systemie prawnym argumentacji obrony przez kulturę na polską aktualną rzeczywistość społeczno-prawną. Wychodząc od streszczenia kwestii, autor analizuje obecny stan prawny oraz przywołuje precedensowe przypadki z polskiej i międzynarodowej praktyki sądowej, aby przedstawić najistotniejszy element zjawiska. Głównym pytaniem, na które autor poszukuje odpowiedzi jest pytanie o to czy tytułowa argumentacja może stanowić kontratyp pozaustawowy, przesłankę złagodzenia odpowiedzialności karnej czy jeszcze coś innego. Próba odpowiedzi odwołuje się do dotąd niedocenianej w Polsce koncepcji sprawiedliwości wyrównawczej.

EN

The article is devoted to the influence of common law legal argumentation called “the Cultural Defense” on the contemporary Polish legal reality. Starting with a summary of the concept, the author analyses current Polish law and focuses on precedents from national and international cases in order to present the most essential elements of the abovementioned phenomenon. The author tries to provide an answer whether the subject in question could be qualified as a non-statutory justification, a premise for the commutation of sentence or something else. An attempt to reply to such a question recalls compensatory justice which in Poland is still underestimated.

4

Právní etnografie a "právo a etnografie". Dva přístupy k etnografickému výzkumu práva

72%

Ledvinka T.

Český lid: etnologický časopis (Český lid: Ethnological journal)

|

2021

|

vol. 108

|

issue 2

175-196

EN

Until recently, legal ethnography has been understood as an integral part of legal anthropology and its studies of law in particular societies and cultures. In some older national traditions of European legal ethnology, including the Czech tradition, it has been considered a legal rather than a social science. Recent shifts in the perception of ethnography, which is increasingly understood as an autonomous methodology or a technology of knowledge production, are an opportunity to re-think the specific position of legal ethnography. This paper therefore explores the difference between ethnography as it is understood in the anthropology of law and the new relationship of “law and ethnography” as two autonomous variables. On the basis of several recent legal-ethnographic studies, it also seeks to identify the persistent common denominators of both approaches and attempts to show their possible contribution to the traditional methodology of legal research.

CS

Právní etnografie byla až donedávna chápána jako integrální součást právní antropologie a jejích výzkumů práva uvnitř konkrétních společností a kultur. V některých starších národních tradicích evropské právní etnologie včetně české se však objevuje i její chápání jako jedné z právních spíše než sociálních věd. Nedávné posuny v pojetí etnografie, jež je stále častěji chápána jako autonomní metodologie či technologie produkce znalostí, představují možnost opětovného přehodnocení specifické pozice právní etnografie. Článek proto prozkoumává odlišnost pojetí etnografie v právní antropologii a nového vztahu „práva a etnografie“ jako dvou autonomních proměnných. Na podkladě několika nedávných právně-etnografických výzkumů hledá však také přetrvávající společné jmenovatele obou přístupů a snaží se ukázat jejich možný přínos pro tradičně pojatou metodologii právo-vědného výzkumu.

5

Právo a antropologie : distinkce, jež neskomírá

72%

Ledvinka T.

Český lid: etnologický časopis (Český lid: Ethnological journal)

|

2020

|

vol. 107

|

issue 1

3-21

EN

Anthropological and legal literatures often claim that the anthropology of law is a boundary discipline between social anthropology and legal studies. From this point of view, a sharp divide between law and culture is an indispensable prerequisite for any smooth interdisciplinary collaboration between social anthropologists and legal scholars as well as for combining ethnographic data with legal analyses. This paper, on the other hand, suggests that such joint efforts require a more sophisticated understanding of the mutual relationships between these disciplines and points to their entangled disciplinary beginnings. The social sciences, and social anthropology in particular, established their reflexive empirical methodologies and analytical systems by continually transcending the spatial and temporal boundaries of Western (legal) orthodoxy. Hence, the anthropology of law is seen as a distinctive scientific field, which views the law as an issue of the Other and whose definite theoretical and methodological attitudes are incompatible with both the ethnocentrism of conventional jurisprudence and the understanding of the Otherness in non-legal anthropology

CS

Antropologická i právní literatura často uvádí, že antropologie práva je hraniční disciplínou mezi antropologií a právem (resp. právní vědou). Jasná a jednoznačná dělící příčka je z tohoto hlediska fundamentálním předpokladem pro neproblematickou interdisciplinární spolupráci sociálních antropologů a právních vědců a pro kombinaci etnografických dat s právními analýzami. Tento článek naproti tomu připomíná, že z hlediska historického vývoje vědy je vztah sociální antropologie a západní právní ontologie, jež je vtělena do právních věd, docela jiný. Sociální vědy, a sociální antropologie zvláště, se historicky etablovaly jako reflexivní empirické obory soustavným překračováním prostorových a temporálních limitů západní právní ontologie, přičemž antropologie práva a její předchůdce, historickoprávní škola, sehrály v tomto procesu klíčovou roli. Antropologie práva jako svébytné vědecké zaměření, jež chápe právo jako problém druhého, je sourodé s antropologií a sociálními vědami, avšak nesourodé s právními vědami, byť i v nich má své historické počátky. Její specifické postavení je tak samo připomínkou historicky vzniklé nesourodosti zdánlivě příbuzných normativních a sociálních věd.

6

Eugen Ehrlich - zakladatel právní sociologie

58%

Osina P.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

|

2022

|

vol. 161

|

issue 5

411-425

EN

The aim of the article is to introduce the important Austrian lawyer and Roman law teacher Eugen Ehrlich. In the introductory part, the author deals in detail with the main events of Ehrlich’s life, in which he presents the most important stage of his work at the Franz Josef University in Czernowitz. The next part focuses on the analysis of the basic elements of Eugen Ehrlich’s sociological conception. In Fundamentals of the Sociology of Law, Ehrlich identified three types or sources of law – state law, lawyers’ law, and social law. This is followed by a passage devoted to the concept of living law and its role in the operation of law in society. Living law is a system of rules that governs life itself, even if it has not been established in law. Ehrlich’s sociology of law did not call into question the legal validity of state law if it accepted the possibility of confronting it with living law or the law of lawyers. The next part of the article analyzes the critical remarks made by another Austrian lawyer, Hans Kelsen, on Ehrlich’s theory. The last part focuses on the role of public interest in the context of law. For Ehrlich, legal norms were not inanimate constructions that existed independently of social reality. They were part of a functioning order of social communication that protects certain interests preferred by society and discriminates against those interests that society does not approve of.

CS

Cílem článku je představení významného rakouského právníka a romanisty Eugena Ehrlicha. V úvodní části se autor podrobně věnuje hlavním událostem Ehrlichova života, v rámci nichž představuje nejdůležitější etapu jeho působení na Univerzitě Františka Josefa v Černovicích. Další část je zaměřena na rozbor základních prvků sociologické koncepce Eugena Ehrlicha. V díle Základy sociologie práva Ehrlich identifikoval tři druhy či prameny práva – státní právo, právo právníků a společenské právo. Poté následuje pasáž věnovaná pojmu živé právo a jeho roli v rámci působení práva ve společnosti. Živé právo je právo, které ovládá život sám, i když nebylo v právu stanoveno. Ehrlichova sociologie práva nezpochybňovala právní platnost státního práva, pokud připustila možnost jeho konfrontace s živým právem nebo právem právníků. Další část článku analyzuje kritické připomínky, které vůči Ehrlichově teorii vznesl další rakouský právník Hans Kelsen. Poslední část se soustředí na roli společenského zájmu v kontextu práva. Pro Ehrlicha nebyly právní normy neživými konstrukcemi, které by existovaly nezávisle na sociální realitě. Byly součástí fungujícího řádu společenské komunikace, který chrání určité zájmy preferované společností a diskriminuje ty zájmy, které společnost neschvaluje.

Refine search results

2 Český lid: etnologický časopis (Český lid: Ethnological journal)

1 Archiwum Filozofii Prawa i Filozofii Społecznej

1 Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

1 The Lawyer Quarterly

1 Zeszyt Studencki Kół Naukowych Wydziału Prawa i Administracji UAM

2 Ledvinka T.

1 Dębska H.

1 Golak M. W.

1 Kociołek - Pęksa A.

1 Osina P.

1 Pęksa W.

1 2022

1 2021

1 2020

1 2017