Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 8

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  odpovědnost
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Criminal liability of legal persons under international law - retrospection and current status:

100%
Mareček L.
The Lawyer Quarterly
|
2020
|
vol. 10
|
issue 4
413-425
EN
Based on historical analysis of the development of international criminal law, it could be concluded, that there was no notion of the criminal liability of legal persons on the international level, despite the fact, that international criminal tribunals were dealing with such issue - author focuses namely on the Nuremberg Tribunal’s criminal organisations, the Yugoslavian Tribunal’s joint criminal enterprise and the jurisdiction of the International Criminal Court. This was changed by decisions of the Special Tribunal for Lebanon, which sentenced a legal person for the first time in the international criminal justice history. This decision was reflected also in the work of the International Law Commission, namely in the Draft Articles on Crimes against Humanity. The International Law Commission deals with the liability of legal persons for crimes against humanity and formulates, that it is up to the states if they will establish civil, administrative or criminal liability for their acts.
2
Content available remote

Odpovědnost za újmu a kvalita zdravotní péče s přihlédnutím k zahraniční zkušenosti

100%
Adamová H.
Časopis zdravotnického práva a bioetiky (Journal of Medical Law and Bioethics)
|
2023
|
vol. 13
|
issue 1
1-20
EN
In one of its recent decisions, the Constitutional Court came up with the thesis that an expansive interpretation of the conditions for claiming compensation for injuries suffered during the provision of health care services is generally beneficial for improving the quality of care provided. Foreign experience, supported by a number of different studies, shows in particular that doctorsʼ fears of litigation can lead to the development of defensive medicine, i.e. the choice of procedures which are not so much justified by clinical judgement as by fears that in any subsequent litigation the doctor in question will be accused of incorrect practice and blamed for the complications arising. In particular, this approach risks placing an unnecessary burden on patients through these procedures and the complications that may arise from them, as well as draining a significant amount of capacity and resources from healthcare and, as a result, worsening access to healthcare as a whole. The debate in a number of countries is how to prevent the development of defensive medicine, or whether to adopt an alternative approach to the concept of accountability in health care provision in the light of this phenomenon. There are also indications that, in order to maintain the long-term functionality and stability of the healthcare system, it is necessary to reflect societal changes (e.g. demographic changes) affecting the functioning of the healthcare system and to consider the general approach to medicine and perceptions of doctors in the requirements for healthcare provision. The above points argue for the conclusion that the quality of health care should not be clearly linked to an extensive interpretation of the conditions for incurring liability for the harm suffered, but rather to a judicious setting of requirements for the way in which health care is provided and the compensation for any harm that may occur in doing so. Although the topic deserves a broader examination also within the Czech national environment, foreign experience encourages the conclusion that a strict concept of liability in healthcare does not necessarily contribute to improving the quality of healthcare as such.
CS
Ústavní soud v jednom ze svých nedávných rozhodnutí přišel s tezí, že extenzivní výklad podmínek pro uplatnění nároku na náhradu újmy utrpěné při poskytování zdravotních služeb obecně prospívá zvýšení kvality poskytované péče. Zahraniční zkušenosti podpořené řadou různých výzkumů poukazují především na to, že obavy lékařů ze soudních sporů mohou vést k rozvoji defenzivní medicíny, tedy volbě postupů, jež nejsou opodstatněny ani tak klinickým úsudkem o jejich vhodnosti, ale spíše obavami z toho, že v případném následném soudním sporu bude danému lékaři vytčen nesprávný postup a přičteny k tíži vzniklé komplikace. Tento přístup s sebou nese především riziko zbytečné zátěže pacientů těmito postupy a případných komplikací od nich se odvíjejících, jakož i odčerpání významné části kapacity a prostředků na zdravotní péči, a ve svém důsledku zhoršení dostupnosti zdravotní péče jako takové. Předmětem debaty v řadě států je, jak rozvoji defenzivní medicíny zamezit, případně zda i s ohledem na tento jev zvolit alternativní přístup k pojímání odpovědnosti při poskytování zdravotní péče. Rovněž tak se objevují poukazy na to, že v zájmu zachování dlouhodobé funkčnosti a stability zdravotnického systému je v požadavcích kladených na poskytování zdravotní péče nezbytné reflektovat celospolečenské změny (např. demografické) ovlivňující fungování zdravotnického systému a uvážit obecný přístup k medicíně a vnímání lékařů. Uvedené momenty hovoří pro závěr, že kvalita zdravotní péče by neměla být jednoznačně spojována s extenzivním výkladem podmínek vzniku odpovědnosti za vzniklou újmu, ale spíše uvážlivým nastavením požadavků na způsob poskytování zdravotní péče a kompenzaci případných újem, k nimž přitom může dojít. Jakkoliv si daná tematika zaslouží širší zkoumání i v rámci českého vnitrostátního prostředí, vybízí zahraniční zkušenost k závěru, že přísné pojetí odpovědnosti ve zdravotnictví nutně neprospívá zvyšování kvality zdravotní péče jako takové.
3
Content available remote

Změna některých výchozích sociálních paradigmat a její reflexe v právní úpravě pracovněprávních vztahů a sociálního zabezpečení.Habilitační přednáška:

84%
Morávek J.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2021
|
vol. 160
|
issue 2
136-141
EN
The article focuses on changing trends in the dependent work is legislated, especially on the increased demand for home working during the COVID-19 pandemic. The author points out the shortcomings of the current legislation (organization of work, safety and health at work, liability, compensation for the use of the employee’s own resources, etc.) and adds considerations about possible future directions. In this context, the author also considers other necessary changes in the legal regulation of labour relations and social security, which will bring the current legal regulation closer to the reality of the 21st century.
CS
Jednadvacáté století bude, alespoň to tak prozatím vypadá, stoletím moderních technologií. Moderní technologie prostupují společností a v řadě případů modifikují, nebo umožňují a urychlují modifikaci některých ustálených schémat lidských činností, včetně způsobu výkonu práce. Spolu s tím se z různých důvodů mění některá další základní společenská paradigmata, například formy partnerského soužití. Právní řád na tyto změny ve výchozích momentech uspořádání společnosti reaguje v řadě případů příliš pomalu. Předložený text poukazuje na některé z těchto problematických momentů a naznačuje směry možného řešení.
4
Content available remote

Sdílená odpovědnost v proceduře náhradního mateřství

84%
Konečná H., Svatoš R.
Časopis zdravotnického práva a bioetiky (Journal of Medical Law and Bioethics)
|
2018
|
vol. 8
|
issue 3
54-67
EN
Surrogacy is (yet) the most risky assisted reproduction procedure. However, while health risks are the same as for routine assisted reproduction procedures, psychosocial, ethical and legal problems are much bigger. In order to reduce the probability of problems, the Section of Assisted Reproduction of the ČGPS ČLS prepared recommendations on who is acceptable as a surrogate mother and under what circumstances. She should have a recommendation from a lawyer, a psychologist, a psychologist, a gynecologist, a general practitioner, or another specialist. Our text is an analysis of whether the large number of experts sharing responsibility for the procedure will guarantee risk reduction. A phenomenon known as the "bystander effect" serves as a model.
CS
Náhradní mateřství je (zatím) nejrizikovější procedurou asistované reprodukce. Zatímco ovšem zdravotní rizika jsou stejná jako u běžných procedur asistované reprodukce, psychosociální, etická a právní jsou výrazně vyšší. Aby snížila pravděpodobnost problémů, vypracovala Sekce asistované reprodukce ČGPS ČLS doporučení, koho a za jakých okolností akceptovat jako náhradní matku; k její osobě by se měl vyjádřit právník, psycholog, gynekolog, praktický lékař, případně další specialista. Náš text je analýzou, zda je velký počet odborníků sdílejících odpovědnost za proceduru zárukou snížení rizik. Jako model nám slouží jev známý pod názvem „efekt přihlížejícího“.
5
Publication available in full text mode
Content available

Hovorové spisovné projevy v mluvených médiích

67%
ŠTÌPÁN J.
Bohemistyka
|
2017
|
issue 2
126-143
EN
The article deals theoretically with colloquial standard discourses in media. It adduces examples of colloquial standard means on the individual levels of the language system. The production of colloquial standard texts, in which naturalness together with responsibility of the speaker play an important role, is generally described. This production is characterised in a complicated situation of spoken media. „Good speech models”, necessary after restoration of social elites after 1989, are important in media for the broad strata of population and should become a subject of linguistic research more often.
CS
Článek se zabývá hovorovými spisovnými projevy v médiích teoreticky. Uvádí příklady hovorových spisovných prostředků na jednotlivých rovinách jazykového systému. Obecně se popisuje produkce hovorových spisovných textů, kdy se protíná přirozenost a odpovědnost mluvčího. Konkrétně se charakterizuje tato produkce v složité komunikační situaci mluvených médií. „Dobré řečové vzory”, které jsou potřebné s obnovením společenských elit po roce 1989, jsou v médiích důležité pro nejširší vrstvy obyvatelstva a měly by být častěji než dnes předmětem lingvistického výzkumu.
6
Content available remote

Informovaný souhlas – historická analýza vztahu lékaře a pacienta

67%
Doležal A.
Časopis zdravotnického práva a bioetiky (Journal of Medical Law and Bioethics)
|
2016
|
vol. 6
|
issue 3
52-71
EN
Informed consent is the fundamental ethical and legal doctrine that protects the patient's rights. Philosophers and lawyers have created an enormous literature addressing the themes of personal autonomy, self-determination, and informed consent. Firstly, this article makes a historical research based on some empirical studies, searching for historical sources of doctor – patient relationship. Informed consent is a little bit hybrid concept which speaks both to physicians´ disclosure obligations and patients´ willingness to undergo a particular treatment. Both elements and their historical background shall be analysed in this article. The brief history of doctor-patient communication seems to be based on paternalistic approach. Throughout the ages physicians believed that they should make treatment decisions for their patients. This conviction inheres in the Hippocratic Oath. The patient is not mentioned as a person whose ability and judgment deserve consideration, at least in the antique and medieval ages. We can find slide different opinions on communication between doctor and patient in modern era. Two recently framed and competitive historical analyses illustrate the difficulty of amassing historical evidence about informed consent and its historical justifications. The two theses have been ably defended by historian Martin S. Pernick and psychiatrist Jay Katz. Katz speaks about “the silent world of doctor and patient”, which persists at least till the second half of 20th century. By contrast, Pernick concludes, after a thorough examination of a wide variety of nineteenth-century sources, that "truth-telling” and “consent-seeking” have long been part of an indigenous medical tradition, based on medical theories that taught that knowledge and autonomy had demonstrably beneficial effects on most patients' health.
CS
Informovaný souhlas je fundamentální etická i právní doktrína, která má ochraňovat práva pacienta. Filosofové a právníci vytvořili množství odborné literatury, která se zabývá otázkou autonomie, sebe-určení v kontextu informovaného souhlasu. Primárním cílem tohoto článku je provést historickou analýzu, vycházející z empirických studií, přičemž předmětem zkoumání budou historické prameny popisující vztah mezi pacientem a lékaře. Při tomto historickém zkoumání je třeba mít stále na vědomí, že informovaný souhlas je hybridní koncept – skládá se totiž z prvku lékařovy povinnosti sdělovat informace pacientovi a z pacientovy vůle podstoupit léčbu. V tomto článku se pokusím analyzovat oba tyto koncepty. Historická analýza pak poodkrývá, že vztah lékaře a pacienta byl založen na „paternalistickém“ konceptu, doktoři chtěli činit dobro pro své pacienty, aniž by se jich ptali na názor a přenášeli na ně rozhodovací pravomoc. Historie medicínské etiky se odvíjela od Hippokratovské přísahy. V starověké i středověké medicíně není pacient přizván do procesu rozhodování o jeho léčbě. V moderní éře by tomu mělo být jinak. Má však jít o radikální změnu? V článku jsou zkoumany dvě odlišné interpretace vztahu lékaře a pacienta v historickém kontextu, teze obhajovaná Martinem Pernickem a druhá zastávaná psychiatrem Jay Katzem. Katz mluví o „tichém světu lékaře a pacienta“, který přetrvával minimálně do druhé poloviny 20. století. Pernick nesouhlasí. Podle ně koncepty pravdomluvnosti vůči pacientovi, s čímž souvisí i snaha dosáhnout souhlasu pacienta s navrženou léčbou, jsou přítomny již minimálně v 18. století. Článek srovnává obě teze a vyvozuje etické závěry.
7
Content available remote

Deliktní odpovědnost na prahu éry strojů aneb k některým předpokladům vzniku povinnosti nahradit újmu způsobenou provozem autonomních vozidel

51%
Matejka J., Fialová E., Žolnerčíková V., Krausová A.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2021
|
vol. 160
|
issue 5
313-333
EN
Czech tort law provides sufficient starting points for compensation for pecuniary and non-pecuniary damage to the protected property. The obligation to compensate for such damage is imposed for any legally relevant harmful result (typically a threat or risk), regardless of whether the harmful result was caused by fault (subjective liability) or without fault (objective liability). The key aspects of this relationship are a certain “control of risk” so that the possible consequences of this risk are always borne by the subject that has the capability to control this risk, in particular to control or at least minimize the risk. The article focuses mainly on the application of these general and related principles to the new technological phenomenon of today, which are autonomous systems, especially autonomous vehicles. The article deals with particular types of liability of key actors who, due to their nature or position, are capable to control these risks in a qualified manner, whether it is the control in terms of legal, procedural or technological nature of these systems. The subject of the article is, in addition to the general assumptions of the origin of this liability and related reflections at the level of EU law, considerations about the liability of the producer, importer, operators (including a driver), as well as the liability for the physical infrastructure (road owner) and the indispensable data infrastructure. These considerations do not leave out the critical evaluation of the related strategic documents, national or European, including partial considerations related to the testing operation of these systems.
CS
České deliktní právo poskytuje dostatečná východiska k náhradě majetkové i nemajetkové újmy na relevantním chráněném statku. Povinnost k náhradě takové újmy se tak ukládá za jakýkoliv právně relevantní škodlivý výsledek (typicky ohrožení či riziko), a to zcela bez ohledu na to, zda k němu došlo zaviněním (subjektivní odpovědnost), nebo bez zavinění (objektivní odpovědnost). Klíčovým aspektem tohoto vztahu je určitá „kontrola rizika“ tak, aby možné následky tohoto rizika nesl vždy ten odpovědnostní subjekt, který má optimální možnost toto riziko kontrolovat, tj. zejména ho ovládat či alespoň minimalizovat. Předmětem tohoto článku je především aplikace těchto obecných a souvisejících východisek na nový technologický fenomén současnosti, jejž představují autonomní systémy, zejména pak autonomní vozidla. Článek se zabývá jednotlivými druhy odpovědnosti u většiny klíčových aktérů, jež jsou vzhledem ke své povaze či postavení způsobilí kvalifikovaně kontrolovat tato rizika, ať již jde o kontrolu ve smyslu právním, procesním či na základě technologické podstaty fungování těchto systémů. Předmětem článku tak jsou, kromě obecných předpokladů vzniku této odpovědnosti a souvisejících reflexí na úrovní práva EU, úvahy o odpovědnosti výrobce, respektive dovozce, provozovatelů (včetně řidiče), jakož i odpovědnosti za fyzickou (vlastník komunikace) a nezbytnou datovou infrastrukturu. Stranou těchto úvah nezůstává ani kritické hodnocení souvisejících strategických dokumentů, ať již národních či evropských, včetně dílčích úvah spojených s testovacím provozem těchto systémů.
8
Content available remote

Kauzalita a rozsah odpovědnosti

51%
Janeček V.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2016
|
vol. 155
|
issue 11
959-981
EN
The new Czech Civil code (CC) traditionally does not define causation and leaves this task to the judiciary and legal theory. Despite this statutory “silence”, the changes that stand behind the CC may lead to a conception of causation that is very different from that which has been used in the Czech Republic until recently. The aim of this article is to develop this new theory of causation which is based on an analysis of two crucial reformative features of the CC. In particular, the author seeks to answer how our conception of causation might be influenced by the declared (1) departure from materialism and (2) inclination to the idealistic western tradition.He examines the extra-contractual fault-based liability regime (§ 2910 CC) by a historical, doctrinal and comparative method and shows that the causation under current Czech law can be understood as a two phased ideal test of factual and legal causation (i.e. a relation between a breach of a duty and damage). However, the factual causation test is only a negative one. A positive legal causation (adequacy/scope of liability) is then implied by the statute. According to the CC, the causal link can be presumed where the damage was foreseeable by a rational average human,or by a person of average abilities. Each of these two presumptions plays a crucial role when assessing different causation (relating to primary or consequential damage). This theory may then substantially strengthen the procedural position of the claimant.
CS
Nový občanský zákoník (o. z.) ponechává tradičně vymezení příčinné souvislosti na judikatuře a právní teorii. Vzdor „mlčení“ zákona mohou ale vést změny, které stojí v pozadí o. z., k odlišnému pojetí kauzality, než které u nás doposud panovalo. Cílem tohoto článku je načrtnout do značné míry originální teorii kauzality, a to na základě analýzy dvou klíčových reformních momentů o. z. Konkrétně se autor snaží domyslet, co může pro kauzalitu znamenat deklarovaný 1) odklon od materialismu a 2) příklon k idealistické západní tradici, který přijetí o. z. pravděpodobně provázel. Na příkladu mimosmluvní odpovědnosti za újmu způsobenou vlastním zaviněním (§ 2910 o. z.) autor článku pomocí historické, doktrinální a srovnávací metody dokládá, že kauzalitu lze dnes chápat jako dvojstupňový ideální test faktické a právní souvislosti mezi porušením povinnosti a vznikem újmy. Faktická kauzalita je v takové koncepci nicméně jen měřítkem negativním. Pozitivní měřítko právní souvislosti (adekvátnosti/rozsahu odpovědnosti) pak podle autora plyne přímo ze zákona a je jím hned dvakrát presumované ideální měřítko předvídatelnosti škodního následku z hlediska rozumného průměrného člověka, respektive osoby průměrných vlastností. Každá tato domněnka hraje svou roli při posuzování jiné příčinné souvislosti (buď ve vztahu k první újmě, nebo k následné újmě). Nastíněná teorie může navíc výrazně posílit procesní postavení poškozeného.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.