Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 8

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  pravda
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Publication available in full text mode
Content available

Obraz sprawiedliwości w języku chorwackim

100%
Kapetanović A.
Etnolingwistyka. Problemy Języka i Kultury
|
2020
|
vol. 32
101-108
PL
W pracy dokonano analizy językowego obrazu (konceptu) sprawiedliwości (chorw. pravda)  w języku chorwackim  z wykorzystaniem metodologii lubelskiej szkoły etnolingwistycznej.  W nowszych jednojęzycznych słownikach języka chorwackiego zwykle podaje się tylko jedno znaczenie leksemu pravda, jego definicje leksykograficzne zawężone są do aspektu społecznego. Analizie poddano także relacje wspomnianego wyrazu  z innymi leksemami (synonimy, antonimy), przytoczone zostały frazemy  i przysłowia,  w których występuje. Analiza korpusu chorwackich tekstów (powstałych na przestrzeni ostatnich 150 lat) oraz badanie ankietowe przeprowadzone wśród 100 respondentów ujawniły pewne luki  w słownikowych definicjach leksemu pravda  i pokazały złożoność konceptu sprawiedliwość  w języku chorwackim.  W świetle wyników badań ankietowych najważniejszymi cechami sprawiedliwości są równość (równoprawność) oraz traktowanie według zasług, następnie pojawiają się cechy związane  z aspektem etycznym (poszanowanie prawa/norm, moralność, prawda)  i psychologicznym (satysfakcja/szczęście, wolność, sumienie).
EN
This paper analyses the linguistic concept of justice (pravda) in Croatian according to the methodology of the Lublin Ethnolinguistic School. Recent monolingual dictionaries of Croatian typically list only one meaning of the lexeme pravda and lexicographic definitions focus on the social aspect of the term. The paper also analyses the relationship of this lexeme with others (synonyms, antonyms) and lists phrases and sayings related to pravda. An analysis of  a corpus of Croatian texts (of the last 150 years) and the results of  a survey (100 respondents) point to weaknesses in lexicographic definitions of the lexeme pravda, as well as to the complexity of the concept of pravda in Croatian. According to the results of the survey, the most important characteristics of pravda are equality and acting on merit, followed by the ethical aspect (respect, morality, truth) and the psychological aspect (satisfaction/happiness, freedom, conscience).
2
Publication available in full text mode
Content available

Lev Šestov – pútnik a samotár (zrodenie filozofie tragédie z ducha hudby)

80%
Nezník P.
ΣΟΦΙΑ. Pismo Filozofów Krajów Słowiańskich
|
2017
|
vol. 17
191-211
RU
Кем на самом деле был Шестов? Философ, который отрицал академический образец философии. Он страстно искал истину, истину в которую он сам смог бы поверить. Истина, по Шестову, никогда не может быть чем то сухим, пустой теоретической игрой в ораторскую разрядку. Oтрицал безличную форму научного разума, но также и стремления философского мышления, стремящего стать только наукой – по словам Э. Гуссерля – «строгой наукой».
EN
Who was in fact Lev Shestov? Philosopher, who rejected the academic form of philosophy. He urgently resisted to the idea that his thoughts and work could become the object of academic arguing. He was passionately looking for the truth which is alive and real. The truth according to Shestov is not in any case only a kind of dry theorizing and word games, or rhetorical exercise. He refused any kind of nonpersonal form of scientific mind but at the same time also the philosophic thinking which wanted to become only the science – according to E. Husserl – the strict science.
3
Publication available in full text mode
Content available

Dva prístupy k logike vedeckého skúmania (Charles S. Peirce a Karl R. Popper)

80%
Országh L.
ΣΟΦΙΑ. Pismo Filozofów Krajów Słowiańskich
|
2016
|
vol. 16
229-244
RU
В статье автор пытается сравнить две значительные фигуры в теории науке, поскольку обнаруживает явную схожесть их концепции научного метода. Он сосредотачивается в основном на методе абдуктивного заключения Пирса, теории познания, воспроизведении научного исследования, умножении знания и на проблемах, которые возникают в контексте концепций Поппера и Пирса. Он анализирует фальсификационную модель теории наук и приходит к заключению, что позиция Поппера с точки зрения достижения цели, которую он выбрал, неудачная, поскольку она не в состоянии продемонстрировать продвижение к истине. С другой стороны, Пирс оказывается эпистемологическим оптимистом и дополнительно допускает вариант судьбы в движении к цели, что делает такую концепцию более приемлемой для научного сообщества.
EN
In the article the author focuses on comparison of two significant figures of theory of science by the reason of the apparent similarities of their conceptions of scientific inquiry. He concentrates mainly on Pierce’s method of discovery represented by abductive inference, epistemology, reconstruction of scientific research, growth of knowledge and problems, which appear in context of Popper’s and Peirce’s conceptions. He analyses Popper’s falsificationistic model of theory of science. He points out that Popper’s account from the aspect of achieving aim, which he determines, is unsuccessful, because he is not able to declare advance to the truth. On the other hand, Peirce appears as an epistemological optimist and accepts additional metaphysical assumption about predestination to aim to the truth, which makes his conception more appealing to scientific community.
4
Content available remote

Tragično a transcendence: "Všechno zlé není tragické"

80%
Tomášová P.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2021
|
vol. 69
|
issue 1
25-34
EN
This text concentrates on the relationship of evil and tragedy in context of the book Von der Wahrheit (1947; On the Truth) by Karl Jaspers. In its first part, the essay describes a distinct way of understanding Kant’s ethical evil. In contrast, Jaspers associates evil with untruth and sees its origin in the divergence of all ways of embracing. In the “Über das Tragische” chapter, two concepts of evil may be observed – the will to evil and the hidden evil. Individuals are responsible for both of these evils, although they are not the cause. Nevertheless, evil is not tragedy. The second part of the essay presents a closer look at an argument of Jaspers that “all that is evil is not tragic” to prove that death and suffering are an integral part of the life. Tragedy is anchored in a transcendence. A tragic hero, even at the cost of his own life, fights for the truth and embodies new ideas by his demeanour. The essay further shows Jaspers’ argument that religion is antagonistic to tragedy, because salvation, as portrayed in the religions, precludes the possibility of the tragic death, as being absolutely and radically tragic. The essay demonstrates Jaspers’ specific conceptual grasp of the tragedy as the basic reality of life, which shows the transience of human life and universal order.
CS
Předkládaný text pojednává o vztahu zla a tragična v rámci filosofické koncepce Karla Jasperse, a to zejména v kontextu jeho knihy Von der Wahrheit (1947). První část práce se zaměřuje na Jaspersovo pojetí zla, jež je výrazně odlišné od Kantova etického zla. Na rozdíl od Kanta Jaspers spojuje zlo s nepravdou a vidí jeho původ v nejednotě všech způsobů objímajícího bytí. V kapitole „Über das Tragische“, v níž Jaspers pojednává o tragičnu, lze rozpoznat dvojí zlo – vůli ke zlu a skryté zlo. Druhá část studie podrobněji analyzuje Jaspersovu tezi, že „všechno zlé není tragické“. Smrt a utrpení jsou nedílnou součástí života, přičemž tragédie je zakotvena v transcendenci. Tragický hrdina i za cenu svého vlastního života bojuje za pravdu a ztělesňuje nové ideje svým jednáním. Podle Jasperse křesťanské náboženství znemožňuje opravdové tragično, neboť spása vylučuje možnost tragické smrti jako absolutně a radikálně tragické. Stať představuje Jaspersovo specifické chápání konceptu tragična jakožto základní reality světa, jež ukazuje pomíjivost lidského života a také univerzálního řádu.
5
Content available remote

Pojem pravdy (nejen) v trestním řízení a některé související instituty

80%
Kandová K.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2017
|
vol. 156
|
issue 10
842-857
EN
The aim of evidence proceedings, the core of each legal procedure, is undoubtedly finding the truth about substantial facts, however, particular procedural regulations determine different rules and means for its accomplishment. The paper deals with notion of truth and the process of its seeking, mainly within the Criminal procedural law. Firstly it outlines (in general) the key features as well as distinctions between the procedure of evidence and its pillars - basic principles - in civil (contentious and non-contentious) and criminal (common law as well as civil law) proceedings in order to get plausible insight into the analysed issue. on the basis of these general findings, the article consequently focuses on the recent recodification proposals regarding the formal burden of proof of public prosecutor and strengthening of adversarial nature of court phase of criminal proceedings, and at the same time, it depict author's opinion on analysed topic while emphasizing notion of truth in criminal proceedings.
CS
Cílem dokazování jakožto "jádra" každého právního procesu je nepochybně nalezení pravdy o rozhodných skutečnostech, nicméně k jeho dosažení stanovují jednotlivé procesní řády různá pravidla a prostředky. Předkládaný článek přitom pojednává o pojmu pravdy a proceduře jejího hledání především v intencích trestního práva procesního. Předtím však za účelem plausibilního proniknutí do zkoumané problematiky vymezí v obecnostech stěžejní rysy a potažmo i rozdíly mezi procesem dokazování a jeho pilíři - zakladními zásadami - v civilním (sporném i nesporném) a trestním (angloamerickém a kontinentálním) řízení. Prizmatem těchto obecných poznatků se následně zaměří na recentní rekodifikační návrhy stran zavedení formálního důkazního břemene státního zástupce a posilování kontradiktornosti soudní fáze trestního řízení, přičemž průběžně vylíčí vlastní názor autorky na analyzovanou oblast za současného akcentování pojmu pravdy v trestním řízení.
6
Publication available in full text mode
Content available

Don Quijote: jiná modernita

71%
Sánchez Fernández J. A.
Svět literatury – Časopis pro novodobé literatury (World of Literature – Journal for Modern Literatures)
|
2015
|
vol. 52
116-124
EN
Is it possible to read Don Quijote de la Mancha as a work representing modernity, and if so, in which sense? So sounds the question that this essay tries to answer. On the one hand, Close has warned about the problems of the romantic reading of Don Quijote, like, for instance, to assert that the book symbolizes Spain or an epoch. But, on the other hand, Cervantesʼ major work is in contact, through Huarte de San Juan, with the problem of truth, developed by renaissance thought in 16. century. That problem of truth, and the origin of knowledge criticism, is interpreted by Kundera as characteristic of modernity, even if different to the tradition founded by Descartes.
7
Content available remote

Celek je nepravda : k Adornovu kritickému navázání na Hegela

71%
Ritter M.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2020
|
vol. 68
|
issue 1
99-110
EN
The study illuminates the manner of Adorno’s critical engagement with Hegel’s dialectic, with a primary focus on the question of the relationship between the whole and the individual. First, I show for what reasons Adorno criticizes the primacy of the whole, and on what basis he formulates the thesis that the whole is the false. Then I pay attention to Adorno’s concept of immanent criticism: criticism is based on the norms and values inherent in society, and shows their contradiction with the reality of that society. I illustrate immanent criticism with the concept and reality of human autonomy. Adorno’s defense of the individual and his criticism of the favoring of the whole are connected with his emphasis on somatic existence, which makes it possible to perceive the irrationality of (supposed) Reason in the most tangible way. Individual experience, which is never just individual, thus underpins the relevant critique of the whole, against which it also leans.
CS
Studie osvětluje způsob Adornova kritického navázání na Hegelovu dialektiku s primárním zřetelem k otázce vztahu mezi celkem a jednotlivinou. Nejprve ukazuji, z jakých důvodů Adorno kritizuje primát celku a na základě čeho formuluje tezi, podle níž celek je nepravda. Poté věnuji pozornost Adornově koncepci imanentní kritiky: kritika vychází z norem a hodnot, které jsou vlastní společnosti, a ukazuje jejich rozpor s realitou této společnosti. Imanentní kritiku ilustruji na pojmu a realitě lidské autonomie. Adornovo hájení jedince a jeho kritika upřednostňování celku souvisí s důrazem na somatičnost existence, která umožňuje nejhmatatelněji pocítit iracionalitu (domnělého) Rozumu. Individuální zkušenost, která nikdy není jen individuální, se tak stává oporou relevantní kritiky celku, o nějž se zároveň opírá.
DE
In der vorliegenden Studie wird Adornos kritische Anknüpfung an Hegels Dialektik mit Schwerpunkt auf die Frage der Beziehung zwischen dem Ganzen und der Einzelheit erörtert. Zunächst wird gezeigt, aus welchen Gründen Adorno das Primat des Ganzen kritisiert und auf welcher Grundlage er die These formuliert, dergemäß das Ganze das Unwahre ist. Anschließend wird Adornos Konzept der immanenten Kritik einer näheren Betrachtung unterzogen: Diese Kritik geht aus von Werten und Normen, die der Gesellschaft eigen sind, und verweist auf den Widerspruch zur Realität dieser Gesellschaft. Die immanente Kritik wird anhand des Begriffs der Realität der menschlichen Autonomie aufgezeigt. Adornos Verteidigung des Einzelnen und seine Kritik an der Bevorzugung des Ganzen hängt dabei zusammen mit seiner Betonung Leiblichkeit der Existenz, die es am greifbarsten ermöglicht, die Irrationalität der (vermeintlichen) Vernunft zu spüren. Die individuelle Erfahrung, die nie rein individuell ist, wird so zur Stütze der relevanten Kritik des Ganzen, auf das sie sich gleichzeitig stützt.
8
Content available remote

Míra důkazu - základní problémy z hlediska srovnávací analýzy

61%
Tichý L.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2019
|
vol. 158
|
issue 12
1109-1135
EN
This contribution presents an overview of how European jurisdictions tackle the key problem of civil procedural law: the standard of proof. In order to arrive at an adequate solution, the contribution evaluates the expert assessments of fourteen law professors and their different perspectives from across the continent and presents the “ideal” picture of standard of proof.
CS
Příspěvek poskytuje přehled o řešení míry důkazu - zásadního problému nejen civilního procesního práva - v hlavních evropských jurisdikcích, analyzuje klíčové faktory tohoto institutu a dospívá tak k jeho ideálnímu pojetí, které slouží jako tertium comparationis, tedy měřítko hodnocení konkrétních národních přístupů, zejména českého pojetí, pro které navrhuje vlastní řešení.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.