Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 2

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  revoluce
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Právo na odpor v kontextu demokratického právního státu

100%
Kollert L.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2022
|
vol. 161
|
issue 10
957-972
EN
The following paper focuses on the right of resistance, which is next to the state of exception one of the main exceptional legal instruments designed for resolving crises. It differs from a state of exception in particular in that it may not be invoked by public authorities in a democratic Rechtsstaat, but only by citizens as subjects to its authority. Given the existing regulation in the Czech Republic and our historical experience, the right of resistance may seem quite natural a legal institute. However, its regulation is actually quite rare in the European context and a number of prominent legal theorists expressed strong reservations about it or even rejected it outright. In this paper, I make a distinction between the right of resistance, right of revolution and civil disobedience. Subsequently, I present four basic types of arguments raised against the right of resistance, namely arguments from i) contradiction, ii) anarchy and regression, iii) redundancy, iv) “absorption”. After assessing them, I offer in conclusion of this paper answer to the question of whether the right of resistance has its place in a democratic Rechtsstaat. One of the starting points for my analysis is the distinction between pouvoir constituant and pouvoir constitué put forward by Sieyès.
CS
Předkládaná studie se zaměřuje na právo na odpor, které je vedle výjimečného stavu jedním z hlavních mimořádných právních instrumentů určených k řešení krizí. Od výjimečného stavu se liší zejména v tom znaku, že se jej v podmínkách demokratického právního státu nemohou dovolat orgány veřejné moci, nýbrž pouze občané coby subjekty podřízené její autoritě. Jakkoli se nám mj. s ohledem na historické zkušenosti a platnou právní úpravu může jevit právo na odpor jako relativně přirozený institut, je pravdou, že jeho pozitivní zakotvení je v evropském kontextu spíše vzácné a řada významných teoretiků vůči němu zaujala silně rezervované, nebo dokonce výslovně negativní stanovisko. V článku nejprve odlišuji právo na odpor od práva na revoluci a občanské neposlušnosti. Následně představuji čtyři základní typy argumentů, které jsou vůči právu na odpor vznášeny. Jmenovitě se jedná o argumenty z i) logického rozporu, ii) anarchie a nekonečného regresu, iii) redundance, iv) konzumpce. Po jejich zhodnocení nabízím v závěru odpověď na otázku, zda právo na odpor má nebo nemá v demokratickém právním státě své místo. Jedno z východisek pro předloženou analýzu představuje Sieyèsovo rozlišení mezi pouvoir constituant a pouvoir constitué.
2
Content available remote

"Nunc antichristi multi facti sunt." - Idea společenství v Husově spisu "De ecclesia"

88%
Šenovský J.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2021
|
vol. 69
|
issue 2
323-346
EN
This study explores the relationship between the metaphysical conception of the Church that can be found in Jan Hus’ treatise De ecclesia, and its possible social realization. The influences of this approach (Wycliffe and Augustine) are looked at, as are the problems that these influences bring with them. Hus’ conception of the church has broad social consequences, because Hus understands the church non-institutionally, i.e. as a collective organism of all who are predetermined for salvation. That is why, according to him, the Church is the pinnacle of all creation. If however we take this conception of the Church and the associated dualism between the Damned and the Church of the Chosen truly for what they are, and add in the eschatological expectation of the end of time and the coming of the Antichrist, then we might expect the revolutionary result of Hussitism. Lastly, the possible areas in which we can see Hus’ potential for broad social reform are shown.
CS
Tato studie se zabývá vztahem mezi metafyzickým pojetím církve, které nalezneme ve spisu Jana Husa O církvi, a jeho možným společenským uskutečněním. Je poukázáno na vlivy tohoto přístupu (Viklef a Augustin) a na obtíže, které tyto vlivy s sebou nesou. Husovo pojetí církve má celospolečenské důsledky, protože Hus chápe církev neinstitucionálně, tedy jako kolektivní organismus všech, kteří jsou predeterminováni ke spáse. Proto je podle něj církev vrcholem všeho stvoření. Pokud se však toto pojetí církve a s ním spojený dualismus mezi církví vyvolených a zatracenými vezme skutečně realisticky, spolu s eschatologickým očekáváním konce časů a příchodu Anti­krista, pak lze očekávat revoluční vyústění, které nastalo s husitstvím. Nakonec je poukázáno na možné body, ve kterých můžeme vidět Husův celospolečenský reformní potenciál.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.