Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 1

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  solární metafyzika
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Ficino východní: zkušenost interpretace teologie a světelné metafyziky Marsilia Ficina

100%
Ivančenko G.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2023
|
vol. 71
|
issue 3
457-473
EN
This article contains an analysis of the influence of the Corpus Areopagiticum on the thought of the Renaissance Platonist Marsilio Ficino, in the process of which the author thematizes especially Dionysius’ differentiation of two aspects of the Divine: the radically transcendent, which correlates with the One of the Neoplatonists, and the manifested, energetic emanation of God ad extra, which can be associated with the Intellect. The author points out that this Dionysian theology, later developed by Gregory Palamas, provided valuable conceptual possibilities – which Ficino implicitly used – for the reconciliation of Christian orthodoxy with Neoplatonic metaphysics. And this reconciliation was, after all, one of the main goals of Ficino’s philosophical project. In the context of these considerations, Ficino’s metaphysics of light is also taken into account. Although it was related to the teachings of Dionysius, it diverged from them in a way problematic for Christian theology. The author attempts, in the conclusion of the article, to sketch out a solution to the predicament that arises from the unification of Neoplatonic emanative schema with the teachings of Dionysius the Areopagite on the gift of light.
CS
Obsahem tohoto článku je analýza vlivu Corpus Areopagiticum na myšlení renesančního platonika Marsilia Ficina, přičemž autor tematizuje zejména Dionýsiovo rozlišení dvou aspektů Božství: radikálně transcendentního, jenž koreluje s Jednem novoplatoniků, a manifestovaného, energijního vycházení Božího ad extra, které může být usouvztažněno s Intelektem. Autor poukazuje na to, že tato dionýsiovská teologie, později rozvinutá Řehořem Palamou, poskytuje cenné konceptuální možnosti – jichž Ficino implicitně užívá – pro rekonciliaci křesťanské pravověrnosti s novoplatónskou metafyzikou. A právě tato rekonciliace koneckonců představuje jeden z hlavních cílů Ficinova filosofického projektu. V kontextu těchto úvah je zohledněna také Ficinova světelná metafyzika. Ta sice souvisí s Dionýsiovými naukami, leč odchyluje se od nich způsobem, jenž je pro křesťanskou teologii problematický. V samém závěru článku se autor pokouší nastínit řešení nesnáze, jež povstává ze sloučení novoplatónského emanativního schématu s učením Dionýsia Areopagity o darování světla.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.