Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 2

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  veřejná moc
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
EN
The paper analyses whether the concept of power of public bodies as used by the doctrine is sufficient for the legislative process and what impact does this issue have on the protection of individual rights. The first part of the paper uses case-law to characterise the concept and finds that the power of public bodies is perceived as an activity performed by a superordinate body consisting in deciding about rights and duties of others. The next part of the paper analyses the usage of both concepts in legislation, using the doctrine and case-law. The result is the findings that the practical application of the concept of power of public bodies is not always sufficient and that the non superordinate activity is equated with situations where the public body acts as a private natural or legal person. The next finding is that the goal of the legislation is to provide for all situations when the public body performs its tasks by using the term the power of public bodies which is however not always the case. The last part of the paper describes how different approaches to understanding the power of public bodies may affect the individual who is directly affected by such relevant legislation.
CS
Článek analyzuje, zda je obecné chápání pojetí veřejné moci a orgánu veřejné moci pro účely použití v právních normách dostačující a jaký má tato problematika význam pro uplatňování práv jednotlivců. V první části tyto pojmy za užití judikatury vymezuje a dospívá k závěru, že veřejnou mocí se míní vrchnostenská činnost spočívající v autoritativním rozhodování o právech a povinnostech v nadřazeném postavení. Následně článek analyzuje užití obou uvedených pojmů ve vybraných právních normách za pomoci judikatorního a doktrinálního výkladu. Výsledkem je zjištění, že jednak v praxi není obecně přijímané vymezení veřejné moci vždy zcela přiléhavé, jednak je nevrchnostenská činnost ztotožňována s činností, kdy orgán vystupuje v pozici soukromé fyzické či právnické osoby. Zároveň článek dospívá k závěru, že zřejmým záměrem zákonodárce je, aby právní normy vázaly určité skutečnosti na situace, kdy orgán či jeho funkcionář vykonávají svou veřejnoprávní zákonem uloženou kompetenci či vystupují z titulu své funkce, jako zkratku pro tyto situace však použije výraz veřejná moc, kdy tak nedochází k pokrytí všech zákonodárcem zamýšlených situací. V poslední části článek řeší, jak různé přístupy k chápání veřejné moci ovlivní jednotlivce, na jejichž situaci normy užívající tyto pojmy dopadají.
EN
Although arbitration has become part of common practice as a way of settlement of private disputes, there is still confusion about the nature of the arbitral awards as a deed (public document, resp. public deed / deed issued by an authority). However, it is precisely with regard to the prevalence of arbitration that another, not negligible phenomenon, appear, namely the falsification of arbitral awards. Doubts in this regard exist, in particular, because Czech domestic case-law, more than a decade ago, stated that arbitration fulfils the same functions as the adjudication of civil disputes by courts of common jurisdiction. An arbitral award which cannot be reviewed by other arbitrators shall take effect on the date of service to the parties equal to the effect of a final court decision and it shall be enforceable by the courts. Both doctrine and court practice classify the arbitral tribunals as a so-called “other authority”. However, despite the nature of the arbitration and its function, and even in view of the fact that the arbitral award constitutes an enforceable title, it cannot be concluded that it is a deed in terms of a public document. The paper deals with individual aspects of this issue, as well as ways of defending against falsifications of arbitral awards from the private law and civil procedure perspective.
CS
Ačkoli se rozhodčí řízení stalo jako způsob rozhodování soukromoprávních sporů součástí běžné praxe, panují doposud nejasnosti ohledně charakteru rozhodčího nálezu jako listiny. Právě s ohledem na rozšířenost rozhodčího řízení se však objevuje další a nikoli zanedbatelný fenomén, totiž falzifikace rozhodčích nálezů. Pochybnosti v tomto ohledu panují zejména proto, že tuzemská judikatura a především judikatura Ústavního soudu postavila před více než deseti lety najisto, že rozhodčí řízení plní stejné funkce jako rozhodování civilních sporů obecnými soudy. Rozhodčí nález, který nelze přezkoumat jinými rozhodci, nabývá dnem doručení stranám účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný. Doktrína i judikovaná praxe pak kvalifikuje rozhodčí soud jako tzv. „jiný orgán“. Nicméně i přes charakter rozhodčího řízení a jeho funkci a ani s ohledem na to, že rozhodčí nález představuje vykonatelný titul, nelze dospět k závěru, že jde o veřejnou listinu. Příspěvek se zabývá jednotlivými aspekty této problematiky, jakož i způsoby obrany proti falzům rozhodčích nálezů z pohledu soukromého práva a civilního procesu.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.