Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 4

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  zákonodárství
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Legislativní zvyklosti

100%
Škop M.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2018
|
vol. 157
|
issue 9
723-737
EN
b_The article “Legislative (Drafting) Conventions” deals with the content and forms of legislative conventions (drafting conventions). Drafting conventions are a special kind of legislative rules that have a certain meaning but at the same time, it is very difficult to identify how is their content different from other binding legislative rules (including legislative techniques). Therefore, first, it is important to identify their common and distinct features with other Iaw-making rules and to identify those which genuinely define drafting conventions. The article also focuses on methodology: the ways in which legislative conventions are identified and examined, including methodological problems that it may be associated with. Here it is necessary to emphasise especially empirical legal methods (especially qualitative), because using classical legal methods (doctrinal methodology), may not be sufficient to examine the legislative habits. Next, the article is looks at some examples of legislative habits found in the electronic library of the prepared legislation. These examples are not sufficiently representative to provide the common features of legislative conventions, but they can help to orientate us in this area and help to identify the general position of legislative habits in the legal system of the Czech Republic.
CS
a_Článek se zabývá obsahem a formou tzv. legislativních zvyklostí. Jedná se o zvláštní druh pravidel legislativní činnosti, která mají určitý význam, ale velmi obtížně identifikovatelný obsah odlišný od jiných závazných legislativních pravidel (včetně legislativní techniky). Proto je nejprve důležité identifikovat jejich společné a odlišné znaky s jinými pravidly spojenými s tvorbou práva a určit ty, které skutečně vymezují legislativní zvyklosti. Článek se dále soustředí na metodologii, tj. způsoby, kterými lze legislativní zvyklosti určovat a zkoumat, včetně problémů, které s tím mohou být spojeny. Zde je nezbytné akcentovat zejména empirické metody zkoumání práva (především kvalitativní), neboť doktrinálně jsou legislativní zvyklosti jen obtížně zkoumatelné. Dále se článek věnuje některým příkladům legislativních zvyklostí, které byly nalezeny v elektronické knihovně připravované legislativy. Tyto příklady nejsou dostatečné, aby mohly reprezentativně identifikovat společné znaky legislativních zvyklostí, avšak mohou napomoci orientaci v této oblasti a napomoci identifikovat obecné místo legislativních zvyklostí v právním systému České republiky.
2
Content available remote

Některé techniky jazykové metody interpretace práva

80%
Škop M.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2017
|
vol. 156
|
issue 9
770-782
EN
The linguistic method (or textual methods) of interpreting statutes is considered in the Czech legal environment as a simple and naive way of approaching the text. This article focuses on the relation between law-making and interpretation through some techniques of so-called linguistic interpretation. It focuses on techniques in pari materia, noscitur a sociis and ejusdem generis. It will first introduce the use of textual techniques in general and their position in the process of interpreting law. It is important to realize that these techniques schematize intuitive understanding of the statutes and help in doctrinal (and in some cases authoritative too) interpretation by making the interpreter’s thoughts more clear. The article also focuses on the relationship between construction of statutes and the interpretation of statutes: it can be assumed that the legislator should anticipate possible ways of interpretation and construct statute to eliminate potential problems or threatening ambiguities. In doing so, she can use the usual interpretative techniques and formulate them in cases that are more complex and presuppose interpretative legal skills. Subsequently, the article discusses the various interpretative techniques mentioned above: it analyzes their nature, the possibilities of their use and the boundaries that are associated with this use.
CS
Jazyková metoda interpretace právních předpisů je v českém právním prostředí pokládána za jednoduchý způsob přiblížení se textu. Předkládaný článek se soustředí na vztah tvorby právních předpisů a jejich interpretace prostřednictvím některých technik tzv. jazykového výkladu. Soustředí se na techniky in pari materia, noscitur a sociis a ejusdem generis. Představí nejprve smysl používání technik obecně, tedy jejich místo v procesu interpretace práva. Zde je důležité uvědomit si, že tyto techniky schematizují intuitivní porozumění právnímu předpisu a napomáhají zejména doktrinálnímu (v některých případech i autoritativnímu) výkladu tím, že přibližují myšlenkové postupy interpreta. Článek se dále soustředí na vztah tvorby právních předpisů a interpretace práva: lze předpokládat, že normotvůrce by měl předpokládat možné budoucí způsoby výkladu a konstruovat text tak, aby eliminoval možné problémy či nejasnosti. V tom může využít obvyklé interpretační techniky a s jejich pomocí formulovat i v případech, které jsou složitější a předpokládají interpretační právní dovednosti. Následně článek rozebírá jednotlivé (výše zmíněné) interpretační techniky: rozebírá jejich podstatu, možnosti jejich používání a meze, které jsou s tímto používáním spojeny.
3
Content available remote

Ústavní soud a reprezentace lidu : abduktivní interference

80%
Kokešová J.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2019
|
vol. 158
|
issue 6
575-593
EN
The will of the people expressed in elections legitimates the work of parliament, but the content of the laws does not necessarily match the will of the people since the parliament is not a perfect representation of the people. This gap can be filled by the law-applying authority, which can gain information about the people from its authority’s own sources and add it into the law in the process of interpretation. This article argues that this is exactly what the Constitutional Court does. It enriches the laws by new information, and thus not only completes the law, but co-creates it. The sources of information to which the Court has access are of a dual nature. Firstly, the source are parties to the proceedings who express their personal preferences (related to their own lives). The adoption of laws in Parliament is mainly based on external preferences (about the lives of other people) or on a conglomerate of both. Personal preferences thus could be exogenous information brought to the legal order by the Court. Another source are judges of the Constitutional Court, who brings know-how. However, the know-how itself is not always enough. Sometimes the judge has to eventually work with other exogenous elements such as moral judgments, expectations or political ideologies to decide the case.
CS
Vůlí lidu vyjádřenou ve volbách je poskytnout parlamentu legitimitu k jeho činnosti, ovšem obsah zákonů už vůlí lidu být nemusí. Parlament není dokonalou reprezentací lidu, proto ani výsledky jeho činnosti – zákony – se s vůlí lidu neshodují. Tato mezera může být vyplněna v rámci interpretace, kdy orgán aplikující právo z vlastních zdrojů získá další informace o lidu a prostřednictvím výkladu o ně zákony doplní. Článek navrhuje hypotézu, že právě to dělá Ústavní soud, že obohacuje zákony o nové informace, a tedy nikoliv jen dotváří právo, ale spoluutváří ho. Zdroje informací, k nimž má soud přístup, jsou dvojího druhu. Zaprvé jde o účastníky řízení vyjadřující své osobní preference (týkající se jejich vlastního života). Přijímání zákonů v parlamentu se totiž odehrává především na základě preferencí vnějších (preferencí jednotlivce o životě jiných lidí), anebo na konglomerátu osobních a vnějších. Osobní preference zjištěné soudem jsou tak exogenním vnosem do práva. Dalším zdrojem je samotný soudce Ústavního soudu, který přináší know-how. Nicméně samotné know-how mu alespoň v některých případech postačovat nebude, proto musí pracovat i s dalšími exogenními prvky, jako jsou morální úsudky, předsudky, očekávání a politické ideologie.
4
Content available remote

Spotřebitelské modely v evropském a českém právu s ohledem na smluvněprávní spory

80%
Simon R.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2018
|
vol. 157
|
issue 5
385-406
EN
The consumer should be the focus of consumer protection legislation. Nevertheless, the explanatory memorandums of the national consumer protection acts, do not seem much concerned with trying to picture the consumer. Even the European legislator did not create his own consumer images or concepts. The consumer images were crystallised by the CJEU distinguishing between different concepts according to the specific legal field of a given consumer dispute. In contractual law cases, the CJEU aims to counterbalance the synallagmatic obligations of the parties, expecially regarding standard pre formulated contracts and long-term contracual obligations. In these types of case law, the CJEU assumes the position of a consumer in a weak position vis-à-vis the seller or supplier instead of the "average" or "reasonable" consumer. The CJEU proposes positive actions to eliminate disproportionate or unfair contractual clauses, and his expectations of consumer abilities are lower than in unfair competition cases. Compared with CJEU case law, in Czech case law the concept of the cosumer in generally rudimentary, and does not differentiate according to legal area. The characteristic feature of the visible Czech consumer concept is demonstrably stricter expectations of consumer attention in the field of contract law than those of the CJEU. The Czech courts require that the consumer - also regarding contractual relations - is a self-confident, active market citizen. This higher level of expectations by the Czech courts leads to an unjustifiably stricker consumer policy at variance with the CJEU concept. Trying to develop national consumer concepts by national judges is met with many difficulties, some general recommendations could be made on the judicial application of consumer images. This article first defines the concept of consumer images and shows which consumer concepts are used by European secondary law (1). Next, the paper distinguishes between the different and non-transposable consumer models for unfair competition and contract law cases created by the CJEU, with reference to anomalous Czech case law in the field of contract law (2). Finally, the article highlights the main problems in applying cosumer concepts and recommends specific techniques for national judges to enable them to create robust and practicable consumer images (3).
CS
Spotřebitel stojí ve středu zájmu spotřebitelské legislativy. Je proto také logicky předmětem ochrany této úpravy. Představa zákonodárce o spotřebiteli nejen determinuje podobu konkrétních právních norem, ale vyvažuje současně svobodu podnikatelské činnosti a legitimní nároky spotřebitele. Takzvané Verbraucherleitbild nebo consumer concepts, images naplňují definici spotřebitele obsahem. Otázkou zůstává, jaký je tento spotřebitel, jemuž má být ochrana poskytnuta. Národní zákonodárci zřídka konkretizují, který spotřebitelský model "jejich" zákon reflektuje, a národní soudy bývají při definování aplikovaného spotřebitelského modelu zdrženlivé. S ohledem na chybějící konkretizaci spotřebitelského modelu v České republice přestavuje tento článek známé evropské spotřebitelské modely a zkoumá, které z nich odráží česká judikatura. Článek nejprve definuje koncept spotřebitelských modelů a ukazuje, které z nich uznává unijní sekundární právo (1). Následně jsou představeny spotřebitelské modely v judikatuře Soudního dvora Evropské unie s odkazem na českou judikaturu v oblasti smluvního práva (2). V závěru článek uvádí problematiku určení spotřebitelského modelu a následně se pokouší doporučit konkrétní aplikační techniky pro národní zákonodárce a soudce při naplňování spotřebitelského modelu (3).
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.