Search results

1

Fysiologická hudba : z českých bojů o Novou hudbu let dvacátých

100%

Zapletal M., Vomáčka I.

Hudební věda (Musicology)

|

2020

|

vol. 57

|

issue 1

22-51

EN

There, an important role was played by the national aspect. Critics pertaining to the modernist generation believed physiological music to be quintessentially German: sharp-edged, hard, intellectual, élitist, asentimental, technicist, and therefore utterly unsuitable as a model for new Czech music whose essential tendency, as they saw it, was to appeal to “hearts and souls”, and consequently could develop solely along the lines of “psychological music”. In contrast to that, avant-garde projections concerning a new face of Czech music, which cropped up in the late 1920s (I. Krejčí, F. Bartoš, C. Blattný, E. F. Burian a.o.) would include as one of its prerequisites a physiological quality, in the sense of music which was set to immediately attack the human senses and stimulate the body to motion – i.e., a sense different from that outlined by Bekker.

CS

Kritici z generace moderny považovali fysiologickou hudbu za bytostně německou: ostrou, tvrdou, intelektuální, elitářskou, asentimentální, technicistní, a proto naprosto nepoužitelnou za vzor nové české hudby; ta podle nich esenciálně promlouvá „k srdcím a duším“, může se proto rozvíjet pouze jako hudba „psychologická“. Naproti tomu v avantgardních úvahách o nové podobě české hudby, které bujely později ve dvacátých letech (I. Krejčí, F. Bartoš, C. Blattný, E. F. Burian aj.), se vyskytoval požadavek fysiologičnosti ve smyslu hudby, která je schopna bezprostředně atakovat smysly a stimulovat tělo k pohybu – tedy ve smyslu odlišném od toho Bekkerova.

2

Václav Klička's harp in the collection of the czech museum of music

100%

Kotašová D., Vomáčka I.

Hudební věda (Musicology)

|

2019

|

vol. 56

|

issue 4

366-385

EN

The current collection of the National Museum – Czech Museum of Music includes five harps made by Erard, whose original owners were prominent figures of Czech musical life during the period from the first third of the 19th century to the 1950s. One of them was the Czech harpist, educator and composer Václav Klička (1882–1953). His biography is reconstructed here in association with his musical instrument, and is supplemented by information drawn from surviving photographic documentation, press of the period, and Klička´s own written memories. The research takes in economic aspects, with findings available from newly obtained data from Erard ledger books. Their detailed study revealed that notwithstanding the considerable cost of one of the most expensive musical instruments, the noted Paris manufacturer proved ready and willing to adjust this specimen´s retail price to the economic situation in this country. Sébastien Erard, who had worked his way up in the course of the 19th century to the status of the most successful producer of double-action pedal harps with fourchette mechanism, influenced other instrument makers across Europe. His Czech competitor was Alois Červenka, arguably the only professional harp builder in the Austro-Hungarian Empire at the turn of the 20th century. Despite the presence of a local supplier, the ownership of an instrument made by the French firm was believed to enhance the prestige of a Czech artist who was well established on the European concert circuit. The Erard harp No. 2284, dating from 1892, which was donated to the Museum by Václav Klička´s daughters, today serves as a lasting memento of not only an eminent artist and creative partner of world-famous musicians, but also a Czech patriot who warmly loved his country.

CS

V současné sbírce Národního muzea – Českého muzea hudby se nachází pět harf značky Erard, jejichž původní majitelé pochází z řad významných osobností českého kulturně hudebního života od první třetiny devatenáctého do padesátých let století dvacátého. Patřil mezi ně také český harfista, pedagog i skladatel Václav Klička (1882–1953). Jeho biografie je rekonstruována ve spojení s hudebním nástrojem, doplněna o informace z dochované fotografické dokumentace, dobového tisku a písemně zaznamenaných vzpomínek hudebníka. Do předmětu bádání byl zahrnut rovněž ekonomický aspekt, a to díky nově získaným údajům z Erardových zákaznických knih. Z výsledků výzkumu vyplynulo, že navzdory finančně náročnému pořízení jednoho z nejdražších hudebních nástrojů se proslulý pařížský výrobce při jeho prodeji cenou obratně přizpůsobil dobovým hospodářským poměrům na našem území. Sébastien Erard, který se v průběhu 19. století doby stal nejúspěšnějším producentem dvouzářezové pedálové harfy s vidličkovou mechanikou, ovlivnil také další nástrojaře po celé Evropě. Jeho konkurenci u nás reprezentoval Alois Červenka, pravděpodobně jediný profesionální harfař v rakousko-uherské monarchii na přelomu 19. a 20. století. Přesto vlastnictví nástroje francouzského výrobce znamenalo určitou společenskou prestiž českého výkonného umělce, působícího zejména na evropských koncertních pódiích. Erardova harfa No. 2284 z roku 1892, kterou naší národní instituci darovaly dcery Václava Kličky, tvoří dnes trvalou památku nejen na našeho umělce, partnera světoznámých hudebníků, ale také na českého patriota, jenž miloval svou zemi.

3

Ein Brünner Fragment der Motette Apollinis eclipsatur - eine Bemerkung zur Rezeption der Ars Nova in Mitteleuropa um 1400

100%

Horyna M., Vomáčka I.

Hudební věda (Musicology)

|

2020

|

vol. 57

|

issue 1

2-21

EN

The composition, of French provenance, whose existence is documented from the mid-14th century, existing in a number of variant versions all across Western and Central Europe, is one of the compositions most frequently quoted in the aforementioned treatises. Its notation is adapted to a form close to the Central European type of black mensural notation, its arrangement here attesting to this composition’s domestication in Central Europe. Problems with the reading of French notation is also documented by the intabulation of the same motet for a keyboard instrument in MS A-Wn 5094. The text of the composition deals with an apotheosis of the art of music, with twelve composers and theorists including Philippe de Vitry, Johannes de Muris and Guillaume de Machaut being likened to signs of the Zodiac traversed by the Sun. The motifs of music and birdsong were doubtless more appealing to Central European university scholars than texts dealing with love found in the majority of other French compositions. Attempts at imitating the onomatopoeic passages of French chansons can be found in more than a few compositions documented in Central European sources.

CS

Dokladem je nález fragmentu moteta Apollinis eclipsatur v rukopisu z farní knihovny u sv. Jakuba v Brně dnes uloženém v Archivu města Brna pod sign. 94/106. Jedná se o skladbu francouzského původu doloženou od poloviny 14. století a vyskytující se v řadě variant po celé západní a střední Evropě a o jednu z nejčastěji citovaných skladeb ve zmíněných traktátech. Notace skladby je upravena do podoby, která je blízká středoevropskému typu černé menzurální notace, úprava je dokladem zdomácnění skladby ve středoevropském prostředí. Problémy se čtením francouzské notace dokládá také intabulace téhož moteta pro klávesový nástroj v rkp. A-Wn 5094. Námětem textu skladby je oslava hudebního umění, dvanáct skladatelů a teoretiků včetně Philippa de Vitry, Johannese de Muris a Guillauma de Machaut je přirovnáno ke znamením zvěrokruhu, kterými prochází slunce. Motiv hudby a motiv ptačího zpěvu bezpochyby zaujaly středoevropské univerzitní učence více než milostné texty většiny dalších francouzských skladeb. Pokusy o nápodobu zvukomalebných pasáží francouzských chansonů nacházíme v celé řadě skladeb, které známe ze středoevropských pramenů.

Refine search results

3 Hudební věda (Musicology)

3 Vomáčka I.

1 Horyna M.

1 Kotašová D.

1 Zapletal M.

2 2020

1 2019

Fysiologická hudba : z českých bojů o Novou hudbu let dvacátých

Václav Klička's harp in the collection of the czech museum of music

Ein Brünner Fragment der Motette Apollinis eclipsatur - eine Bemerkung zur Rezeption der Ars Nova in Mitteleuropa um 1400