Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 8

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  Ladislav Hejdánek
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Odpor, reflexe, tvorba a drobná práce v životě nejen filosofickém

100%
Hejduk T.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2022
|
vol. 70
|
issue 3
519-536
EN
The concept of dissent as it is articulated in the work of Ladislav Hejdánek is investigated in the article. The author first utilizes Pithart’s schematic division of dissent into the protesting and the reflective in order to subsequently, in Hejdánek’s conception, distinguish yet a third, creative type of dissent. This the author then analyzes in more detail in a systematic interpretation of Hejdánek’s attitudes and thoughts (including comparisons with the texts of other dissidents and thinkers). Nevertheless, he primarily focuses on the Chartist discussion on courage, in which he clarifies Hejdánek’s position, along with a search for a possible shielding, or more precisely in the context of a civilly disobedient position of an admissible and convincing concept of morality.
CS
V předloženém textu je zkoumáno pojetí disentu v díle Ladislava Hejdánka. Autor si nejprve pomáhá Pithartovým schematickým dělením disentu na protestující a reflektující, aby následně v Hejdánkově koncepci odlišil ještě třetí, tvůrčí typ disentu. Ten následně detailněji analyzuje v systematické interpretaci Hejdánkových postojů a myšlení (včetně komparace s texty dalších disidentů a myslitelů). Soustřeďuje se přitom především na chartistickou diskusi o statečnosti, v níž vyjasňuje Hejdánkovu pozici, ovšem spolu s hledáním možného zaštiťujícího, respektive v kontextu občansky neposlušného postoje přípustného a přesvědčivého pojetí morálky.
2
Content available remote

Koncept nepolitické politiky v díle Ladislava Hejdánka

89%
Hejduk T.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2019
|
vol. 67
|
issue 4
541-559
EN
This study presents Ladislav Hejdánek’s conception of non-political politics. It attempts to systematize Hejdánek’s unsystematic contributions to the subject. The overall conception can be based not on anti-politics, but on the mutual struggle against a) the expansion of politics into the sphere of the non-political, and b) the political’s abandonment of its bonds with the non-political sphere. With this ambiguity is linked the characterization of non-political politics – as, on the one hand, a form of education and of the transformation of consciousness, and on the other hand as only “mediating,” overseeing activity along the lines of the transport police. This duality also reflects the twofold nature of power politics – the correct (here it is necessary to educate) and the incorrect (here it is necessary, above all, to oversee) – and of the presence of the politics of interest in power politics. Another specific property of Hejdánek’s non-political politics stems from its democratic character which is here, however, above all an inner activity based in Christianity.
CS
Studie představuje koncept nepolitické politiky Ladislava Hejdánka. Usiluje systemizovat Hejdánkovy nesystematické příspěvky k tomuto tématu. Hejdánkovo pojetí lze podle autora vystavět na vzájemnosti boje proti a) expanzi politiky do sfér nepolitických a b) politickém zbavování se vazeb na sféry nepolitické. K této dvojznačnosti se váže určení nepolitické politiky jako na jedné straně formy vzdělávání a proměny vědomí a na straně druhé pouhé „prostředečné“, hlídačské aktivity typu dopravní policie. Dvojakost rovněž odpovídá dvojímu typu mocenské politiky – pravé (tu je potřeba vzdělávat) a nepravé (tu je potřeba především hlídat) – a přítomnosti politiky zájmů v politice mocenské. Další specifika Hejdánkovy nepolitické politiky, která ovšem není antipolitická, pramení z jejího demokratizačního charakteru, který je především niternou aktivitou, jejíž základy spočívají v křesťanství.
DE
In der vorliegenden Studie wird das Konzept der unpolitischen Politik Ladislav Hejdáneks vorgestellt. Ziel ist eine Systematisierung von Hejdáneks unsystematischen Beiträgen zu diesem Thema. Die Grundauffassung sollte unseres Erachtens nicht auf einer Anti-Politik aufgebaut werden, sondern auf der Gegenseitigkeit des Kampfes gegen: a) die Expansion der Politik in unpolitische Sphären und b) die politische Trennung der Verbindungen zu unpolitischen Sphären. Mit dieser Doppeldeutigkeit ist die Bestimmung der unpolitischen Politik einerseits als Form der Bildung und des Bewusstseinswandels und andererseits als bloße „vermittelnde“, aufpasserische Tätigkeiten als eine Art Verkehrspolizei verbunden. Diese Doppelrolle entspricht auch den beiden Typen der Machtpolitik – der richtigen (auf die sich der Bildungsbedarf bezieht) und die falsche (für die Wächterfunktionen erforderlich sind) – und der Gegenwart der Interessenpolitik in der Machtpolitik. Weitere Eigenheiten von Hejdáneks unpolitischer Politik ergeben sich aus deren demokratisierendem Wesen, die hier freilich vor allem ein innerer Vorgang ist, dessen Grundlagen im Christentum zu finden sind.
3
Content available remote

Ladislav Hejdánek a literární historie?:

89%
Tureček D.
Česká literatura (Czech Literature)
|
2020
|
vol. 68
|
issue 3
356-364
EN
This paper deals with Ladislav Hejdánek’s philosophical thought and its possible influences on the history of literature. Attention is focused on two problem areas: first on Hejdánek’s work on the nature of art, which was of substantial importance, particularly in the cultural and social polemics of the 1960s, as his theoretical definition of art went along similar lines to reader response criticism and Umberto Eco’s ideas. However, in view of his considerable detachment from the literature of the object it did not provide any initiatives that had a significant impact on literary studies concepts. Hejdánek’s non-object process philosophy, centring around the concept of the event, may be considered to be of greater importance. Here it is possible to seek tools for a more dynamic non-essential conception of periodization, and more than anything else, individual frameworks (genres, directions and discourses) with broader applicability.
4
Content available remote

Realismus Ladislava Hejdánka

88%
Hejduk T.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2012
|
vol. 60
|
issue 2, Special No: Hledání ztraceného času
271-285
EN
The familiar division of political thinkers into moralists and realists leads the author to the question of how to classify Ladislav Hejdánek’s unique yet ambiguous approach to public weal and matters politic. Does Hejdánek base his understanding of democracy and liberalism (and of liberties an drights thereunto appertaining) on morality (on philosophy or on system theory) or does he recognise the primacy of matters politic? Though in Hejdánek’s writings moral appeals are frequent and fundamental, the author seeks to show that realism prevails. In the present text, the author delineates the specific realism of this Czech thinker more precisely by analysing Hejdánek’s texts, especially his Epistles to a Friend.
5
Content available remote

Šifry a nepředmětné myšlení u Karla Jasperse a Ladislava Hejdánka

75%
Dostál V.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2022
|
vol. 70
|
issue 3
537-558
EN
Ladislav Hejdánek (1927–2020) is known as a thinker who strove to develop his concept of so-called non-objectifying thinking. But he is not an isolated author in this respect. From amongst the world philosophers, Karl Jaspers (1883–1969) also explored a similar issue. Both were convinced that our thinking did not allow us to adequately thematize reality (or certain aspects of reality) and disproportionately objectified it. The study attempts to, in outline, chart, contrast and critically assess these reflections. Jaspers’ alternative to this objectifying thinking is given to be his concept of ciphers of transcendence, by which non-objectifiable reality is to be represented symbolically and without the use of concepts. Hejdánek finds internal contradictions in Jaspers’s conception and proposes his own alternative, which does not allow for the abandonment of thinking in concepts but for its development by working with non‑objective intentions. The dispute between the two authors is understood as a dispute over the possibility of a future change in the way of thinking that has characterized the European tradition up until now.
CS
Ladislav Hejdánek (1927–2020) je znám jako myslitel usilující o vypracování koncepce tzv. nepředmětného myšlení, není však v tomto ohledu autorem ojedinělým. Ze světových filosofů svébytně řešil podobný problém také Karl Jaspers (1883–1969). Oba byli přesvědčeni, že naše myšlení nám neumožňuje adekvátně tematizovat skutečnost (či určité stránky skutečnosti) a nepřiměřeně ji zpředmětňuje. Studie se pokouší tyto jejich reflexe rámcově zmapovat, porovnat a kriticky posoudit. Jako Jaspersova alternativa vůči tomuto předmětnému myšlení je představeno jeho pojetí šifer transcendence, jimiž má být nepředmětná skutečnost míněna symbolicky a bez užití pojmů. Hejdánek v Jaspersově koncepci shledává vnitřní rozpory a navrhuje vlastní alternativu, která nepočítá s opuštěním myšlení v pojmech, nýbrž s jeho rozvinutím pomocí práce s nepředmětnými intencemi. Spor mezi oběma autory je pochopen jako spor o možnost budoucí proměny způsobu myšlení, jímž se vyznačuje dosavadní evropská myšlenková tradice.
6
Content available remote

Distance od jsoucna, poslání ke jsoucnu : K Patočkovu negativnímu platonismu a některým jeho interpretacím

75%
Frei J.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2017
|
vol. 65
|
issue 6
873-886
EN
This article focuses on Patočka’s conception of “negative Platonism”; it proceeds from Patočka’s study of the same name and looks to several other texts which have originated in connection with that study. First of all, it offers a brief résumé of the key points of Patočka’s conception (the experience of freedom, the conception of idea, the relation between idea and objecthood). Next, it summarises and comments on the main thoughts of Rezek’s, Kouba‘s and Hejdánek’s reflections and critiques of the conception (with a look at some other interpretations). With their help, the inner contradiction of Patočka’s conception is demonstrated, in which idea should remain purely negative, and yet be a calling to the world, enabling true discourse about beings. In conclusion the author of the paper puts forward the suggestion that it was this contradictory nature that led Patočka to abandon his “negative Platonism”.
7
Content available remote

Demokratická republika a filosofická kritika: československý příběh

71%
Šimsa M.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2023
|
vol. 71
|
issue 4
677-696
EN
In this study, the author investigates, analyzes and evaluates the philosophically and politically important, interactive role played by criticism in forming and maintaining the concept of a democratic republic, and which played a fundamental role in the philosophical and political works of T. G. Masaryk, Emanuel Rádl, Jan Patočka, Ladislav Hejdánek and Erazim Kohák. The study first describes Masaryk’s concept of a democratic republic, which originated in his philosophical, social and political criticism of the time, and then continues with Rádl’s criticism of nationalism, also linked to Masaryk; Patočka’s criticism of Masaryk’s and Rádl’s philosophy and politics; and Hejdánek’s and Kohák’s criticism of Patočka’s criticism. Philosophical criticism played an irreplaceable role both in the initial sustaining of Masaryk’s and Rádl’s concept of a democratic republic and in its renewal and modernization. In the conclusion, the critical discourse of the authors discussed in the study is summarized.
CS
V této studii autor zkoumá, analyzuje a hodnotí filosoficky i politicky významnou interaktivní roli kritiky při vytváření a udržování konceptu demokratické republiky. Právě kritika totiž zaujímala zcela zásadní místo ve filosofickém i politickém díle T. G. Masaryka, Emanuela Rádla, Jana Patočky, Ladislava Hejdánka a Erazima Koháka. Autor nejprve přibližuje Masarykův koncept demokratické republiky, který se zrodil z jeho dobové filosofické, společenské a politické kritiky, následně pak Rádlovu kritiku nacionalismu, vztaženou i na Masarykovy postoje, poté Patočkovu kritiku Masarykovy a Rádlovy filosofie i politiky a v závěru pak Hejdánkovu a Kohákovu kritiku Patočkovy kritiky. Na základě svých analýz dospívá posléze k závěru, že filosofická kritika sehrála nezastupitelnou roli jak v počátečním udržení Masarykova a Rádlova konceptu demokratické republiky, tak při jeho obnově a aktualizaci. V závěru stati pak autor představuje vlastní kritický diskurz analyzovaných autorů.
8
Content available remote

Ideologie z perspektivy první osoby

51%
Tollar V.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2022
|
vol. 70
|
issue 3
559-573
EN
The article presents, in an integrated form, the main lines of Hejdánek’s thinking regarding ideology. It is based on published and unpublished texts and on sound recordings from his “apartment” seminars. Hejdánek does not approach ideology as being a fixed, ready-made system of tenets or dogmas, instead seeking a deeper understanding of the ideological mode of thought. The rise of ideologies is, according to him, a modern phenomenon, and Hejdánek considers it to be a kind of reprise of the myth in the modern age. He shows what is the precondition for the possibility of ideology, how ideology conditions human consciousness and how we can free ourselves from its power. According to Hejdánek, the starting point for this does not lie in a struggle with ideology on its own turf. Ideology can be overcome only by something that stands in radical opposition against it – that is, by the development of people into spiritual beings by way of truth, conscience and faith.
CS
Článek v ucelené podobě představuje hlavní myšlenkové linie Hejdánkova uvažování o ideologii. Opírá se o vydané i nevydané texty a o zvukové záznamy bytových seminářů. Hejdánek nezkoumá ideologii jako určitý hotový systém pouček či dogmat, ale sestupuje k hlubším předpokladům ideologického způsobu myšlení. Vzestup ideologií je podle něj teprve novověký fenomén a Hejdánek jej pokládá za jakousi novodobou reprízu mýtu. Odhaluje, co je podmínkou možnosti ideologie, čím si ideologie podmaňuje lidské vědomí a jak se můžeme vysvobozovat z její moci. Východisko podle Hejdánka nespočívá v souboji s ideologií jejími vlastními prostředky. Ideologie může být překonána jedině něčím, co se postaví do radikálního protikladu proti jakékoli ideologičnosti – tedy rozvojem člověka jako duchovní bytosti skrze pravdu, svědomí a víru.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.