Search results

1

Exile and Literature in the Prague German Magazine Die Wahrheit

100%

Zbytovský Š.

Slovo a smysl - Word & Sense

|

2021

|

vol. 18

|

issue 37

78-100

EN

This article shows how the topic of exile and exile literature was presented in the Prague magazine Die Wahrheit after Adolf Hitler came to power. Although Die Wahrheit was an expressly proCzechoslovak magazine, it focused on problematic aspects of the situation of German émigrés in the country, especially writers and other cultural actors. The article follows three interpretive models (Heinrich Heine, the ‘best Germany’, and ‘positive nomadism’), belonging to discursive formations in which the debate on the situation of exiles took place, shaping their self-understanding and ideas about possible solutions. The magazine’s critical attitudes towards the relationship between artistic exile and the Czechoslovak state are revealed on the example of debates about the (non) performance of Ferdinand Bruckner’s drama Die Rassen in Prague.

2

Svätý za katrem: cesta buržoazního nacionalisty tam a zase zpátky. K možnostem a limitům kontextuální biografie jako historiografického žánru

100%

Ducháček M.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2022

|

vol. 70

|

issue 3

327-345

EN

Through an analysis of Zdeněk Doskočil’s monograph on a key period in Ladislav Novomeský’s life and work, this essay attempts to examine the possibilities and limits of biography as a historiographical genre. The author relies on attempts to reformulate biography as a distinct but traditionally convention-bound genre of “writing about the past” so as to bring it closer to what is known as contextual biography (Hans Renders, Binne de Haan). The text places Doskočil’s book among a number of other monographs published in recent years on luminaries of the Czech and Slovak Marxist intellectual elite (e.g. Zdeněk Nejedlý and Gustáv Husák). It focuses on the dilemmas faced by the author, who attempts to follow a different emplotment than the traditional, chronological and rather holistic one.

3

„Mysterious England”? Great Britain seen by the magazine přitomnost in the years 1924–1938

100%

Tomáš L.

Dvacáté století - The Twentieth Century

|

2013

|

vol. 5

|

issue 1

66-87

EN

The thesis deals with a question of how Czech interwar journalists in the magazine Přítomnost have been viewing Great Britain. Their detailed articles about British topics could be basically divided into two parts. The first, larger one consists of articles about Britain’s domestic and foreign policies. Numerous articles dealing with a wide variety of British topics could be accounted for the second part, especially essays about British national character and cultural phenomena. Considering a low awareness of Czech interwar society about Britain, it does not surprise that articles in the twenties have had mostly informative nature. Britain has been pictured as a cradle of democracy, reason and gentleman behaviour. In the thirties Britain has been described more realistically and — because of its foreign policy towards Czechoslovakia and Hitler’s Germany — more critically, especially during the year 1938.

CS

Studie se zabývá problematikou pohledu české meziválečné žurnalistiky, konkrétně časopisu Přítomnost, na Velkou Británii. Britská témata, jimž se časopis detailně věnoval, mohou být rozdělena v zásadě na dvě části. Nejobsáhlejší okruh představovala otázka vnitřní a zahraniční politiky ostrovního státu. Pod druhý okruh lze potom zahrnout celou řadu článků, věnujících se široké škále témat, spojených s Velkou Británií, zejména národní povaze a kulturním jevům. Vzhledem k poměrně slabému povědomí české veřejnosti o Británii, měla většina článků ve dvacátých letech povahu informativní a Británie zde byla vykreslována spíše pozitivně, jako kolébka demokracie, rozumu či gentlemanského chování. Ve třicátých letech už byla Británie popisována daleko realističtěji a vzhledem k její zahraniční politice vůči Československu a hitlerovskému Německu i kritičtěji, zejména během roku 1938.

4

Pionýr družstevníkem? : pionýrská zemědělská hospodářství v letech 1959-1964

100%

Knapík J.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2020

|

vol. 27

|

issue 1

58-99

EN

On the other hand, the attitude of the Ministry of Education to the initiative was rather reserved, as children were spending a lot of their free time at the farms both during the school term and during holidays, and there were even critical comments to the effect that the concept was in fact a promotion of small-scale production. The wave of interest finally ebbed in 1963 and 1964 and existing children’s farms were converted into school gardens. The author pays special attention to the model Young Pioneers’ farm in Město Albrechtice in northern Moravia. Thanks to unique school chronicles and a meticulously run school magazine, it was possible to reconstruct the organization of many dozens of children and results of their work, which were rewarded by a high state decoration in 1965. The farm in Město Albrechtice survived until the 1970s thanks to efforts of the local school managers (Karel and Ludmila Schmidtmayers), who were able to motivate a group of children of various ages for voluntary work for the collective. In a way, their concept was ahead of the time and can be compared to the so-called micro-collective movement which was being developed within the Young Pioneers’ Organization in the 1960s.

CS

Naopak Ministerstvo školství se stavělo k této iniciativě rezervovaně, jelikož děti na hospodářstvích trávily hodně volného času během školního roku i o prázdninách, a zaznívala i kritika, že jde o faktickou propagaci malovýroby. Nakonec vlna zájmu v letech 1963 a 1964 opadla a existující dětská hospodářství se proměnila na školní zahrady. Samostatnou pozornost autor věnuje vzorovému pionýrskému zemědělskému hospodářství v Městě Albrechticích na severní Moravě. Díky unikátním školním kronikám a pečlivě vedenému školnímu časopisu se podařilo rekonstruovat způsob organizace mnoha desítek dětí a výsledky jejich práce, které byly oceněny v roce 1965 vysokým státním vyznamenáním. Hospodářství v Městě Albrechticích existovalo až do sedmdesátých let díky agilnímu vedení tamní školy (manželé Karel a Ludmila Schmidtmayerovi), které dokázalo dostatečně motivovat věkově různorodý dětský kolektiv k dobrovolné práci pro celek. Jejich koncepce v jistém smyslu předběhla dobu a lze ji přirovnat k takzvanému mikrokolektivnímu hnutí, rozvíjenému v Pionýrské organizaci v šedesátých letech.

5

Normalizační rovnice historika umění : trestní kauza Jaromíra Neumanna z let 1985-1988

100%

Rusinko M.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2019

|

vol. 26

|

issue 4

494-521

EN

Drawing from rich documentary sources, the study provides, for the first time ever, a comprehensive explanation of the criminal case of Jaromír Neumann (1924–2001), a prominent Czech art historian, which stirred the academic community in Czechoslovakia and prompted various guesses and speculations among the public in the second half of the 1980s. At a general level, the study is not just a reflection of one remarkable life story and a professional downfall against the backdrop of the late Czechoslovak “normalization”, but it also touches upon issues of professional and ethical limits of scientific work which the authoress claims remain disturbingly topical even today, changes of the sociopolitical climate notwithstanding. The authoress first introduces Neumann as a leading researcher in the field of the history of Mannerism and Baroque in graphic arts, who soon stepped beyond initial Marxist starting points and in the 1960s and later made a significant contribution to improving the prestige of Czech (or Czechoslovak) art history both at home and abroad, his activities, contacts and research helping cross the symbolic Iron Curtain. Between 1960 and 1970, Neumann was the director of the Institute of Art Theory and History of the Czechoslovak Academy of Sciences; he was deposed as a result of “normalization” purges and subsequently employed as a researcher by the National Gallery in Prague. Being a charismatic and influential person, he enjoyed considerable popularity and trust, and his professional assessments and opinions were also influencing collecting activities of renowned personalities. At the same time, however, the authoress proves he was a secret collaborator of the State Security. In 1985, he was arrested and accused of illegal trade in antiquities; two years later, he (and others) was sentenced to five years in prison for proved speculation and usury. Based on his preserved criminal file, the study reconstructs circumstances of his criminal prosecution, lawsuit, and time spent in prison, but it also attempts to look into the motives and psychological condition of this complex and controversial personality. Due to the nature of the crimes he had perpetrated, Neumann failed to achieve a court rehabilitation and full “reacceptance” among the professional community even after the change of the political situation. While the criminal act of speculation was a transgression attributable to the very nature of the socialist regime, usury was and still is a serious crime, punishable according to today’s legal acts as well.

CS

Studie poprvé na základě bohatého dokumentárního materiálu v celistvé podobě objasňuje trestní případ význačného českého historika umění profesora Jaromíra Neumanna (1924–2001), který ve druhé polovině osmdesátých let zasáhl akademické kruhy v Československu a rozvířil různé dohady a spekulace i ve veřejnosti. V obecné rovině je pak příspěvek nejen reflexí jednoho pozoruhodného osudu a profesního pádu na pozadí doby pozdní československé „normalizace“, ale dotýká se otázek odborných a etických hranic vědecké práce, jež podle autorky zůstávají bez ohledu na změny společensko-politického klimatu znepokojivě aktuální dodnes. Autorka nejprve představuje Neumanna jako předního badatele na poli dějin výtvarného manýrismu a baroka, jenž brzy přesáhl původní marxistická východiska a během šedesátých i pozdějších let výrazně přispěl k tomu, že si české (respektive československé) dějiny umění vydobyly prestiž ve své zemi i v zahraničí, a svými aktivitami, kontakty a výzkumy pomáhal překračovat symbolickou železnou oponu. Neumann v letech 1960 až 1970 působil jako ředitel Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd, v rámci „normalizačních“ čistek byl poté odvolán a zaměstnán jako vědecký pracovník Národní galerie v Praze. Jako charismatická a vlivná osobnost se těšil značné oblibě a důvěře, svými odbornými úsudky a názory ovlivňoval i sběratelské aktivity známých osobností. Zároveň však, jak autorka dokládá, hrál úlohu tajného spolupracovníka Státní bezpečnosti. V roce 1985 byl Neumann zatčen a obviněn z nelegálního obchodování se starožitnostmi, o dva roky později byl pak spolu s dalšími osobami odsouzen k pěti letům odnětí svobody nepodmíněně za prokázanou spekulaci a lichvu. Na základě dochovaného trestního spisu studie rekonstruuje okolnosti jeho trestního stíhání, soudního procesu a výkonu trestu, snaží se ale také nahlédnout motivace a psychický stav této složité a rozporuplné osobnosti. Vzhledem k povaze spáchaných trestných činů se Neumannovi ani po změně politických poměrů nepodařilo dosáhnout soudní rehabilitace a plného „znovupřijetí“ v odborných kruzích. Zatímco trestný čin spekulace byl dobově podmíněným deliktem vázaným na samu podstatu socialistického systému, lichva jako závažný společenský delikt zůstává trestná i podle dnes platných zákonů.

6

Czeskie i słowackie elity polityczne — główna przyczyna rozpadu Czechosłowacji

100%

Bajda P.

Miscellanea Posttotalitariana Wratislaviensia

|

2015

|

vol. 3: Elity w krajach Europy Środkowej i Wschodniej po roku 1989

27 - 42

EN

The article attempts to present the role of the Slovak and Czech political elites in the process of disintegration of the Czechoslovak Federation in 1993. The main thesis of the article is that a lack of the common federal opposition elite before 1989 was the main reason why the Czechs and Slovaks went separate ways. Czechoslovakia is a unique example of the state founded on a decision of the political elite in 1918 and it was also by their decision that the “velvet divorce” tookplace. In addition, it is worth underlining that the disintegration of Czechoslovakia came against the opinion of the majority of society. Political winners decided after 1989 that it would be better to become leaders of smaller but independent states than to try to find consensus and work together.

7

První československá pozemková reforma jako faktor zahraniční politiky : příspěvek k málo známému aspektu československo-rakouských vztahů v letech 1918-1938

100%

Horčička V., Županič J.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2019

|

vol. 26

|

issue 4

449-471

EN

The authors analyze the course of the Czechoslovak land reform carried out in the interwar period and affecting farmsteads owned by citizens of the Austrian Republic. Based mainly on documents from Czech and Austrian archives, the study proves that the land reform had, for many reasons, a potential to have an adverse impact on relations between Czechoslovakia and Austria. First and foremost, Austrians, in particular noble families, owned vast land holdings in Czechoslovakia, the total area of which was approximately 200,000 hectares, and the Austrian government was not in a position to ignore potential losses. The owners were facing a substantial reduction of their land holdings and hefty financial losses. The compensation which the Czechoslovak state paid for the expropriated land was below the market price and, at the same time, large farmsteads were suffering from high property duties. Attempts of the Austrian owners to force the government in Vienna to decisively defend their interests were ultimately unsuccessful. As a matter of fact, problems associated with the land reform, their unquestionable gravity notwithstanding, were of minor importance for it. The interest of the governments in Vienna and Prague was focusing mainly on huge economic, trade and financial problems of Austria which had to rely on the assistance of the victorious powers. The Austrian diplomacy was therefore evading any land reform-related conflict with Prague and was attempting to influence its course by peaceful means. However, the authors have presented concrete examples showing that the accommodating attitude of Vienna did not result in any tangible benefits for the landowners; compared to landowners in other countries, including Germany, they received less in financial compensations and tax reliefs in the interwar Czechoslovakia.

CS

Autoři věnují analýze průběhu československé pozemkové reformy, která byla prováděna v meziválečném období, na statcích vlastněných občany Rakouské republiky. Studie, založená především na materiálech z českých a rakouských archivů, prokazuje, že reforma měla z více důvodů potenciál negativně ovlivnit československo-rakouské vzájemné vztahy. V prvé řadě Rakušané, zejména příslušníci aristokracie, v Československu vlastnili velký pozemkový majetek o celkovém rozsahu zhruba dvě stě tisíc hektarů, takže eventuální ztráty na něm nemohla rakouská vláda ignorovat. Majitelům hrozilo nejen podstatné zmenšení rozlohy velkostatků, ale i nezanedbatelná finanční újma. Státem vyplácená náhrada za vyvlastněnou půdu nedosahovala tržní ceny a současně byly na velkostatky uvaleny citelné majetkové dávky. Pokusy rakouských vlastníků přimět vládu ve Vídni k rozhodné obraně jejich zájmů však nakonec nebyly úspěšné. Problémy spojené s pozemkovou reformou totiž pro ni byly přes svou nespornou závažnost přece jen vedlejší záležitostí. V centru zájmu vlád ve Vídni i v Praze ležely především obrovské hospodářské, obchodní a finanční problémy Rakouska, které bylo odkázáno na pomoc vítězných mocností. Rakouská diplomacie se tak v zásadě vyhýbala střetu s Prahou kvůli pozemkové reformě a snažila se její průběh ovlivnit smírnými prostředky. Jak ale autoři doložili na konkrétních příkladech, vstřícné vystupování Vídně nepřineslo postiženým velkostatkářům hmatatelné výhody, když ve srovnání s pozemkovými vlastníky jiných států včetně Německa v meziválečném Československu získali za vyvlastněný majetek nižší finanční náhrady a daňové úlevy.

8

Mikrokosmos samizdatového Táborska

100%

Loučová P.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2016

|

vol. 64

|

issue 6

848-866

EN

This study focuses on describing the samizdat situation in the Tábor region while attempting to portray some of the sociocultural aspects of independent publishing activity on the “periphery”. Local examples of these phenomena (with such series as JITROcel, Anýz, Jiří Novotný and friends’ workshops, magazines such as Studánka, Akát and Obálka, as well as Jiřina Zemanová’s Prostor) are used to reveal the importance of the subculture (in this case the “tramping” or backpacking subculture) as a medium for alternative culture and the social networks and links which create these communities and which influence both distribution and, for example, reception among readers. Other characteristics of samizdat in the regions included its apolitical nature and the interconnections with the Prague samizdat centre. In addition to samizdat activity, the backpacking community in the Tábor region also arranged amateur music shows and independent exhibitions in unofficial premises such as private homes and chalets.

CS

Studie se zaměřuje na popis samizdatové situace v regionu Táborska a současně se snaží postihnout některé sociokulturní aspekty nezávislé vydavatelské praxe na „periferii“. Na příkladu lokálních projevů (edice JITROcel, Anýz, dílna Jiřího Novotného a jeho přátel, časopisy Studánka, Akát a Obálka, Prostor Jiřiny Zemanové) se ukazuje významnost subkultury (v tomto případě trampské) jako nositelce alternativní kultury a sociálních sítí a vazeb, které tato společenství vytvářejí a které ovlivňují jak distribuci, tak například čtenářskou recepci. K dalším rysům samizdatu v regionech patřila jeho apolitičnost a provázanost se samizdatovým centrem – Prahou. Vedle samizdatové činnosti pořádala trampská komunita na Táborsku i amatérské hudební přehlídky nebo nezávislé výstavy v neoficiálních prostorách soukromých domů či chat.

9

Počátky československé a jugoslávské exilové vlády v Londýně za druhé světové války : očekávání, možnosti a realita

100%

Sovilj M.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2019

|

vol. 26

|

issue 4

472-493

EN

In his partly comparative study, the author focuses on a specific chapter in Czechoslovak- Yugoslav relations in the 20th century, namely contacts of the exile governments of both countries after their occupation by the German army in March 1939 (remnants of Czechoslovakia) and April 1941 (Yugoslavia). Supported by document from Prague’s and Belgrade’s archives, he recalls circumstances of the German occupation of Yugoslavia and compares the formation of the Czechoslovak and Yugoslav political representations in exile, the different ways they took to London, the problems they encountered during early years in exile, and their positions in London’s exile community. The study shows how the restoration of mutual relations between the two representations was burdened by historical animosities, although Belgrade and Prague had been allies since 1919, both being members of the Little Entente; President Edvard Beneš (1884 – 1948), in particular, was long reproaching Yugoslav politicians for abandoning Czechoslovakia at the time of the Munich crisis in the autumn of 1938. However, some Yugoslav representatives, on the other hand, disliked the fact that the Czechoslovak government had not supported them in the conflict with Italy in 1926 and during the establishment of the king’s dictatorship three years later. Mutual relations of leading Czechoslovak and Yugoslav politicians in exile were also reflecting their respective opinions on further war developments and on relations of restored Czechoslovakia and Yugoslavia to allied powers. Both exile governments were striving for help and support of Great Britain; however, they assumed, for a variety of reasons, different attitudes to cooperation with the Soviet Union. Although the relations were gradually improving, especially since 1943, when the Yugoslav government declared that it did not acknowledge the Munich Agreement, their courses drifted apart while both were still in exile, and only Czechoslovak exile representatives returned home as winners, while their Yugoslav counterparts in London had to “beat a retreat”, yielding to Tito’s Communists, and most of them stayed in exile.

CS

Autor se v této částečně komparativní studii věnuje specifické kapitole vztahů mezi Československem a Jugoslávií ve dvacátém století, kterou tvořily kontakty exilových vlád obou zemí, poté co byly okupovány německou armádou v březnu 1939 (zbytkové Česko-slovensko) a v dubnu 1941 (Jugoslávie). S oporou v materiálech z pražských a bělehradských archivů připomíná okolnosti německé okupace Jugoslávie a porovnává formování československé a jugoslávské politické reprezentace v exilu, jejich rozdílnou cestu do Londýna, problémy, s nimiž se v prvních letech potýkaly, a jejich postavení v britském exilu. Studie přitom ukazuje, jak obnovení vzájemných vztahů mezi oběma reprezentacemi zatěžovaly historické animozity, přestože od roku 1919 Bělehrad s Prahou poutaly spojenecké svazky v rámci Malé dohody: zejména prezident Edvard Beneš (1884–1948) dlouho vyčítal jugoslávským politikům, že opustili Československo v době mnichovské krize na podzim 1938, ale i někteří jugoslávští představitelé nelibě nesli, že je československá vláda nepodpořila ve střetu s Itálií v roce 1926 a při nastolení královské diktatury o tři roky později. Ve vzájemných kontaktech československých a jugoslávských vedoucích politiků v exilu se promítaly také jejich názory na další vývoj války a na vztahy obnoveného Československa a Jugoslávie ke spojeneckým velmocím. O podporu a pomoc Velké Británie usilovaly obě exilové vlády, rozdílný postoj ale z vícero důvodů zaujaly ke spolupráci se Sovětským svazem. Přestože se jejich vzájemné vztahy zlepšily zejména poté, co jugoslávská vláda počátkem roku 1943 vyhlásila, že neuznává Mnichovskou dohodu, jejich cesty se ještě v exilu rozešly a do vlasti se po válce jako vítězové vrátili jen českoslovenští exiloví představitelé, zatímco jejich jugoslávští partneři z Londýna museli „vyklidit pole“ Titovým komunistům a většinou zůstali v exilu.

10

Pod dohledem VLKa: výbor lidové kontroly SSR a agenda stížností, oznámení a podnětů občanů (1971-1990)

100%

Pažout J.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2022

|

vol. 29

|

issue 1

90-129

EN

The People's Control Committee of the Slovak Socialist Republic (Výbor lidové kontroly - VLK SSR) was the highest control body in the eastern part of the Czechoslovak Federation from its establishment in 1971 until its termination in 1990. An important part of its work was monitoring the agenda of citizen complaints, statements and suggestions, which represent an important source for our understanding of society and its interactions with the state authorities and bodies during the period of Czechoslovak normalization. The People's Control Committee dealt with submissions directly addressed to them, but also kept records of submissions addressed to all Slovak ministries, other central bodies and national committees. The study outlines the Committee's competences, staffing, its legislative framework, the scope of its activities and its functioning. It follows the development of the number of submissions and their handling in detail, as well as the Committee's methodological and control activities in relation to the people's control bodies at lower levels. These activities were carried out by the staff of the Complaints Department alongside other departments of the Committee, sometimes in cooperation with other state and party institutions and also with the assets of the Complaints Department, whose members were released from their jobs to participate in the inspections. Based on contemporary analyses and summary reports on the handling of the complaints agenda, the author observes that despite the officially declared importance of this activity and repeated efforts to streamline the process, the Committee was not satisfied with the results it achieved and criticized the numerous shortcomings both in the handling of complaints and in the approach of the authorities. The author concludes by recalling the situation after the fall of the communist regime in November 1989, when the Committee had to deal with a significant increase in the number of complaints and returned to reviewing some previously rejected submissions. The Committee's activities were terminated at the end of August 1990, when it was replaced by the Ministry of Control of the Slovak Republic.

CS

Výbor lidové kontroly Slovenské socialistické republiky (VLK SSR) představoval od svého zřízení v roce 1971 do ukončení činnosti v roce 1990 nejvyšší kontrolní orgán ve východní části československé federace. Důležitou součástí jeho práce byla agenda stížností, oznámení a podnětů občanů, které představují významný pramen pro pochopení společnosti a jejích interakcí s úřady a mocenskými orgány v období československé normalizace. Výbor lidové kontroly SSR se jednak zabýval podáními tohoto typu, jež byla adresována přímo jemu, jednak evidoval tuto agendu v rámci všech slovenských ministerstev, dalších ústředních orgánů a národních výborů. Studie přibližuje kompetence, personální obsazení, legislativní rámec, náplň činnosti a fungování této instituce. Detailněji sleduje první skupinu zmíněných podání občanů, vývoj jejich počtu a nakládání s nimi, stejně jako metodickou a kontrolní činnost výboru ve vztahu k orgánům lidové kontroly na nižších stupních, slovenským ministerstvům, dalším ústředním správním orgánům a národním výborům. Tuto činnost obstarávali pracovníci stížnostního oddělení i dalších útvarů výboru, někdy za spolupráce s jinými státními i stranickými institucemi a také s aktivem stížnostního oddělení, jehož členové byli uvolňováni ze svých zaměstnání, aby se mohli podílet na prováděných kontrolách. Na základě dobových rozborů a souhrnných zpráv z vyřizování agendy stížností autor konstatuje, že přes oficiálně deklarovanou důležitost této činnosti a opakované snahy o zefektivnění celého procesu nebyl Výbor lidové kontroly SSR spokojen s dosaženými výsledky a kritizoval řadu nedostatků v zacházení se stížnostmi a v přístupu dotčených orgánů. V závěru autor přibližuje situaci po pádu komunistického režimu v listopadu 1989, kdy se výbor musel vypořádat s výrazným nárůstem počtu stížností a vrátil se k přezkoumání některých dříve zamítnutých podání. Činnost výboru byla ukončena na konci srpna 1990, kdy jej nahradilo Ministerstvo kontroly Slovenské republiky.

11

Policy of Czechoslovakia towards Chile 1973–1980

100%

Zourek M.

Dvacáté století - The Twentieth Century

|

2014

|

vol. 6

|

issue 1

42-60

EN

The aim of this paper is to analyze the policy of the Eastern Bloc towards Chile from 1973 to 1980 on the example of Czechoslovakia. The documents from Czech archives and the literature from that period show its complexity as well as its transformation. Although Czechoslovakia suspended diplomatic relations with Chile in September 1973, it sought to maintain its positions in the country. Apart from the economic importance, another reason was the possible legalization Czechoslovak intelligence agents. The Chilean coup d’état was well reflected in the Czechoslovak society, as the people received an unprecedented amount of information about this distant country (e.g.exhibitions, literature, films and music). Its character, without doubt, contributed to numerous stereotypes in the perception of Allende’s and Pinochet’s governments which have survived in several post-communist countries to this very day.

CS

Cílem studie je analýza politiky východního bloku vůči Chile mezi léty 1973 a 1980 na příkladu Československa. Dokumenty z českých archivů a dobová literatura demonstrují její komplexnost a proměnlivost. Ač Československo přerušilo v září 1973 se Santiagem diplomatické styky, i nadále usilovalo o udržení svých pozic v zemi. Vedle hospodářského významu byla dalším důvodem možnost legalizace agentů československých tajných služeb. Chilský převrat byl reflektován v československé společnosti způsobem, že občan dostával o vzdálené zemi mimořádné množství informací (např. výstavy, literatura, film a hudba). Jejich charakter nepochybně přispěl k vytvoření řady stereotypů ve vnímání Allendeho a Pinochetovy vlády, které stejně jako v dalších postkomunistických státech přežívají do dnešní doby.

12

Bohumil Baxa, řádný muž v mimořádné době

100%

Šouša J.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

|

2024

|

vol. 163

|

issue 6

556-586

EN

A number of personalities from the legal profession have significantly influenced (and are influencing) the development of the territory that nowadays belongs to the Czech Republic, and shaped the form of society, the state, legal regulations and legal institutes in their application. The commemoration of such personalities allows us to perceive and understand the contemporary social, economic, political and legal reality and the mosaic of everyday life. The article focuses on the life and work of Bohumil Baxa, an expert in constitutional law and legal history, one of the first ordinaries and officials of the Faculty of Law of Masaryk University in Brno, a senator, as well as an opponent of Nazism and a victim of repression during the so-called Heydrichiad. Baxa, as a legal positivist, based his texts on archival sources, legal regulations and foreign sources, combining his knowledge of law, past and present, and legal dogmatics. He was primarily concerned with questions of public law, especially those relating to statehood and parliament. The aim of this article is not only to commemorate the life and work of this eminent jurist, whose birth we commemorate this year as the 150th anniversary, but above all to supplement the information about this personality, his life and work, with newly acquired knowledge, especially in the first (Prague) phase of his work, which has not been mapped to any great extent so far.

CS

Řada osobností z právnického stavu významně ovlivnila (a ovlivňuje) vývoj na území dnes náležejícím k České republice a formovala podobu společnosti, státu, právních předpisů a právních institutů při jejich aplikaci. Připomenutí takových osobností nám umožňuje vnímat dobovou společenskou, sociální, hospodářskou, politickou i právní realitu a mozaiku každodennosti a porozumět jim. Článek se věnuje životu a působení Bohumila Baxy, odborníka na ústavní právo a právní dějiny, jednoho z prvních ordinářů a funkcionářů Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, senátora a rovněž oponenta nacismu a oběť represí v době tzv. heydrichiády. Baxa, jakožto právní pozitivista, ve svých textech vycházel z archivních pramenů, právních předpisů i ze zahraničních zdrojů, propojoval přitom znalosti práva, minulosti i současnosti i právní dogmatiku. Zabýval se především otázkami veřejného práva, zvláště pak těmi, které se týkají státnosti a parlamentu. Cílem tohoto článku je nejen připomenout život a dílo tohoto významného právníka, od jehož narození letos uplyne 150 let, nýbrž především doplnit informace o jeho osobnosti nově získanými poznatky, především pak v první (pražské) etapě jeho působení, jež nebyla doposud tolik zmapována.

13

Obsoletní předpisy v České republice: problém teorie, či praxe?

100%

Kolumber D.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

|

2024

|

vol. 163

|

issue 5

452-465

EN

In 2023, the Czech legislator adopted Act No. 276/2023 Coll., which aimed to repeal outdated legislation. The law focused on two types of legal acts: obsolete regulations that remained formally valid and acts that were previously repealed but in a way that raised doubts about whether the repeal occurred. While the legislative step was analysed in detail, some shortcomings were noted. For instance, some obsolete provisions were omitted. Retained regulations and bills from periods of non-freedom still form part of the Czech legal system. The text also compared approaches to similar problems in other selected countries to find inspiration for more effective identification and repeal of obsolete legislation. The goal was to contribute to greater legal certainty and efficiency in the Czech legal system.

CS

V roce 2023 český zákonodárce přijal zákon č. 276/2023 Sb., jehož cílem bylo rušení obsoletních právních předpisů. Tento zákon se zaměřuje na dva hlavní druhy právních aktů. První kategorií jsou opomenuté předpisy, které zůstaly formálně platné. Druhou skupinou jsou akty, které byly v minulosti sice zrušeny, ale způsobem, jež vyvolává pochybnost o tom, zda ke zrušení skutečně došlo. Text analyzuje tento legislativní krok a poukazuje na některé jeho nedostatky a opomenuté obsoletní předpisy. Jedná se o recipované předpisy, které jsou stále součástí českého právního řádu, a akty pocházející z obou dob nesvobody. Dále text srovnává přístupy jiných vybraných zemí k obdobným problémům a nabízí inspiraci z jiných právních systémů. Cílem je ukázat možnosti, jak efektivněji identifikovat a rušit zastaralé předpisy, což by přispělo k větší právní jistotě a efektivitě českého právního systému.

14

Americkí Slováci a autonomistické hnutie na Slovensku (1918–1938)

80%

Kucík Š.

Dvacáté století - The Twentieth Century

|

2013

|

vol. 5

|

issue 2

79-114

EN

The author of the paper deals with the participation of American Slovaks in the autonomist movement in Slovakia in 1918–1938. He points to the significance of the Pittsburgh Agreement as one of the pillars of the autonomist movement, and its identicalness with the Cleveland Agreement, in the requirement of the federal organization of Czechoslovakia. He explains the initially cool attitude of the Slovak League of America to the question of the autonomy for Slovakia, its disapproval of the policy of the Slovak People’s Party and the split between the Slovak League of America and the Catholic faction of American Slovaks in this regard. The author further clarifies the eventual switch of the Slovak League of America to the autonomist movement in Slovakia. In the next part of the paper the author zeroes in on the support of American Slovaks for Slovak autonomist political parties in the parliamentary elections of 1925 and to Andrej Hlinka during his trip to the USA in 1926. He emphasizes the firm standpoint of American Slovaks in their demands for the autonomy of Slovakia from when the Hlinka Slovak People’s Party joined the Czechoslovak government in 1926–1928, all the way to 1938. The author also describes the determination of American Slovaks to bring the “Slovak question” in Czechoslovakia to international forums. The author further deals with the journey of the delegation of the Slovak League of America to Czechoslovakia in 1938 and its significance for the Slovak autonomist movement. He also points out that the Law on the Autonomyof the Slovak Province, passed on November 22, 1938, became the basis for the future asymmetrical reorganization of Czechoslovakia in defiance with the requirement of its federal organization on the basis of the Pittsburgh Agreement.

SK

Autor sa v štúdii zaoberá podielom amerických Slovákov na autonomistickom hnutí na Slovensku v rokoch 1918 — 1938. Poukazuje na význam Pittsburskej dohody ako jedného z hlavných východísk slovenského autonomistického hnutia a jej obsahovú totožnosť s Clevelandskou dohodou pokiaľ ide o požiadavku federatívneho štátoprávneho usporiadania Česko‑Slovenska. Vysvetľuje počiatočný zdržanlivý postoj Slovenskej ligy v Amerike v otázke autonómie Slovenska, jej odmietavé stanovisko voči politike Slovenskej ľudovej strany a rozkol medzi Slovenskou ligou v Amerike a katolíckou frakciou amerických Slovákov v tejto otázke. Autor ďalej objasňuje príklon Slovenskej ligy v Amerike k autonomistickému hnutiu na Slovensku. Poukazuje na podporu amerických Slovákov slovenským autonomistickým politickým stranám v parlamentných voľbách roku 1925 a Andrejovi Hlinkovi počas jeho pobytu v USA v roku 1926. Zdôrazňuje zásadné stanovisko amerických Slovákov v otázke požiadavky autonómie Slovenska od vstupu Hlinkovej slovenskej ľudovej strany do vlády v rokoch 1926 — 1928 až do roku 1938. Opisuje tiež odhodlanie amerických Slovákov predostrieť „slovenskú otázku“ v Československu medzinárodným fóram. V ďalšej časti štúdie sa autor venuje ceste delegácie Slovenskej ligy v Amerike do Československa v roku 1938 a jej významu pre slovenské autonomistické hnutie. Zároveň upozorňuje, že zákon o autonómii Slovenskej krajiny vydaný 22. novembra 1938 sa stal základom asymetrického členenia Česko‑Slovenska v rozpore s požiadavkou jeho federatívneho usporiadania v zmysle Pittsburskej dohody.

15

History of popular music research in the Czech lands and Hungary : contexts, parallels, interrelations (1918-1998)

80%

Blüml J., Ignácz Á.

Hudební věda (Musicology)

|

2022

|

vol. 59

|

issue 2-3

149-213

EN

Popular music scholars generally agree that the popular music studies discipline emerged between the mid-1970s and the early 1980s in Western Europe and North America, mainly on the initiative of young sociologists, and that it focuses primarily on modern pop-rock music. Many academics from the former Eastern bloc countries share this narrative. Consequently, the history of popular music’s systematic exploration in this region remains largely unknown. Recent years, however, have witnessed growing interest in the history of popular music research in East-Central Europe, as shown by a few (Czech, Slovakian, Polish, and Hungarian) texts, albeit focusing exclusively on local issues. The present study is the first to deal with the history of popular music research between 1918 and 1998 in a wider Central European context, and the Czech lands and Hungary in particular. It provides a detailed analysis of an extensive collection of Czech and Hungarian sources (archival materials and published texts of both an academic and non-academic nature – monographs, individual studies, articles in popular music magazines, and so on). It aims to show the specifics of theoretical reflection on popular music in both states and the manner and extent of the contacts between the respective scholarly communities in light of developments in popular music and cultural policy.

CS

Badatelé zabývající se populární hudbou se obecně shodují, že obor „Popular Music Studies“ vznikl zejména z iniciativy mladých sociologů na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století na Západě, a to jako disciplína primárně zkoumající moderní populární hudbu, jakou je rock a pop. Takový výklad sdílí také řada akademiků ze zemí bývalého východního bloku. V důsledku této skutečnosti zůstává historie systematického výzkumu populární hudby v původních socialistických zemích z velké části neznámá a neprobádaná. Zájem o dané téma registrujeme teprve v posledních letech, což dokládá několik dílčích textů (českých, slovenských, polských a maďarských), které se však zaměřují výhradně na lokální problematiku. Předložená studie je vůbec prvním uceleným pojednáním, které sleduje dějiny výzkumu populární hudby jak v širším středoevropském kontextu, konkrétně na příkladu české a maďarské situace, tak na delší časové ose 1918–1998. Studie se opírá o detailní analýzu rozsáhlého souboru českých a maďarských pramenů (archivních materiálů, publikovaných textů akademické i mimoakademické povahy – monografií, dílčích studií, článků v populárně hudebních magazínech apod.). Jejím cílem je ukázat specifika teoretické reflexe populární hudby v obou vybraných zemích, způsob a rozsah kontaktů mezi vědeckými komunitami daných zemí, to vše ve světle vývoje populární hudby i kulturní politiky.

16

Smrt v Praze: schizofrenie a sebevražda v éře radostného budování socialismu a „normalizace“

80%

Vojvodík J.

Slovo a smysl - Word & Sense

|

2020

|

vol. 17

|

issue 35

27-41

EN

As early as 1956, psychiatrist Svetozar Nevole, in a case study on the problem of suicide and its pre vention, stated that suicide in the Czech lands is one of the highest in the world. The occupation of Czechoslovakia by Soviet troops (joined by the armies of Warsaw Pact countries), together with the era of so called normalisation that followed, deepened not only the feelings of hopelessness and desperation, but also a phenomenon known as ‘social schizophrenia’ (Tzvetan Todorov). This text follows the ‘schizophrenic symptom’ as part of the politicization of life in Czechoslovakia 1948–1989, both in relation to the concept of ‘normality’ and in works by the poet and clinical psychologist Zbyněk Havlíček. The occupation of August 1968 and period of normalisation that followed struck precisely at the moment of greatest hope, when a sense of confidence in the prolongation of the horizon of our world and renewal of life in it had just seemed to place new possibilities within our grasp. In that atmosphere, and with the knowledge that the occupation of August 1968 would last ‘forever’, suicide was seen by many as the last tragic act of freedom vis à-vis a situation where ‘the walls are closing in’, as Jean Améry wrote in Hand an sich Legen (Reach Out for Yourself), and as the poet Jiří Pištora (1932–1970) wrote in his farewell letter: ‘I stand by the wall, and not one step further.’ A wri ter of nursery rhymes, Pištora was compelled by the occupation to take his own life in September 1970. Psychiatrist Svetozar Nevole, one of the most original figures in Czech psychiatry, committed suicide in September 1965.

17

Samosprávný socialismus v československém průmyslu, 1968-1969

80%

Šlouf J.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2020

|

vol. 27

|

issue 1

9-57

EN

There was a specific consensus existing between enterprise-level cells of the Communist Party of Czechoslovakia and the workers’ councils, with the latter respecting political views of the party organs and the former, on the other hand, accepting professional competencies of the councils. The best example on which the hybrid practice could be followed was a new phenomenon of public auditions for managerial positions. The author shows how the initially economic project of the enterprise councils was increasingly transforming itself into a movement with political ambitions since the August 1968 occupation. The informal centre of these activities was Škoda Plzeň, which organized a nationwide congress of self-governing bodies in January 1969. After the fall of the reform-oriented leadership of the Communist Party of Czechoslovakia in April 1969, the workers’ councils were becoming increasingly dependent on the leeway vis-á-vis superiors, which company-level party organizations created for them. The latter were effectively resisting political purges for a few months; in this respect, they were making use, in particulars, of worries of the central apparatus of mass protests before the anniversary of the occupation in August 1969. However, after the forced resignation of company-level reformists in the autumn of 1969, the self-governing bodies lost all political support and dissolved themselves.

CS

Naprostá většina zvolených se rekrutovala z řad technické inteligence mužského pohlaví a středního věku. Tato nová socialistická inteligence se postavila de facto do čela dělnického hnutí. Mezi radami pracujících a podnikovými organizacemi Komunistické strany Československa fungoval specifický konsenzus, ve kterém rady respektovaly politická stanoviska stranických orgánů a ty naopak přijímaly odborné kompetence rad. Nejlépe bylo možno tuto hybridní praxi sledovat na novém fenoménu veřejných konkurzů do manažerských funkcí. Autor ukazuje, jak se po okupaci v srpnu 1968 původně ekonomický projekt podnikových rad stále více transformoval do podoby hnutí s politickými reformními ambicemi. Neformálním centrem těchto aktivit se stal podnik Škoda Plzeň, který v lednu 1969 uspořádal celostátní sjezd samospráv. Rady pracujících se po pádu reformního vedení KSČ v dubnu 1969 stávaly stále více závislé na prostoru, který jim vůči nadřízeným instancím vytvářely stranické organizace podnikové úrovně. Ty se samy několik měsíců účinně bránily před politickými čistkami, přičemž využívaly zejména obav centrálního aparátu z masových protestů před výročím okupace v srpnu 1969. Po nuceném odchodu reformních funkcionářů na podnikové úrovni na podzim 1969 však již samosprávy ztratily veškeré politické zázemí a samy se rozpustily.

18

Anglo-Czech relations and the Munich crisis

80%

Neville P.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2021

|

vol. 28

|

issue 3

676-705

EN

Munich is therefore analysed in the context of a lengthy period between 1919 and 1938, when British statesmen and diplomats showed overt sympathy for minority German, Magyar and Polish groupings in the Czechoslovak Republic. Beneš and his government were also regarded as too pro-French, and too pro-Soviet. A major sub-theme is the extent to which Britain could or should have given military assistance to Czechoslovakia in September 1938. Neville Chamberlain appears as a prime minister who understood military realities, having received advice from his generals which was pessimistic about Czech chances of survival. Finally, the article refutes the suggestion by P.E. Caquet that Britain as a foreign power could be guilty of "treason" in 1938.

CS

Autor v tomto textu ohledává politické a diplomatické vztahy mezi Velkou Británií a Československem mezi lety 1919 a 1939 prizmatem Mnichovské dohody na podzim 1938. Zaměřuje se na nevalný výběr britských diplomatů v Praze mezi válkami a ukazuje, že byl důsledkem „kultu nevědomosti“ v britských diplomatických službách. Britové dávali přednost sudetoněmecké šlechtě před Čechy a Slováky, což se zřetelně projevilo během mediační mise lorda Runcimana v roce 1938. Někteří diplomaté, jako například vyslanec Basil Newton, též zjevně nedokázali zúročit dobu svého působení v Berlíně, kde jim již musela být pravá povaha nacismu zřejmá. Ani československá vláda však nejednala pokaždé ve svůj prospěch. Komentáře prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka ve dvacátých a třicátých letech nejspíš naznačovaly neochotu pomoci Polsku v případě ohrožení statusu polského koridoru. To hrálo do karet takovým britským státníkům, jako byl například sir Austen Chamberlain, který si nepřál jakékoliv závazky v poválečném uspořádání střední a východní Evropy a územní záruky garantované v Locarnu v roce 1925 omezil na oblast západní Evropy. Rostoucí propast mezi Londýnem a Prahou se podle autora projevila také v britském odmítnutí vyslat delegaci na oslavu Masarykových osmdesátých narozenin a v nepřátelském postoji k Masarykovu nástupci, prezidentu Edvardu Benešovi. Mnichovská krize je tak analyzována v kontextu dlouhého období mezi lety 1919 a 1938, kdy čelní britští politici a diplomaté projevovali neskrývané sympatie k příslušníkům německé, maďarské a polské menšiny v Československu. Orientaci Beneše a jeho vlády na Francii a Sovětský svaz vnímali Britové též negativně. Dále se autor v textu zamýšlí nad tím, do jaké míry mohla nebo měla Velká Británie v září 1938 poskytnout Československu vojenskou pomoc. Premiéra Nevilla Chamberlaina vykresluje jako premiéra, jenž chápal vojenskou realitu a vycházel z doporučení svých generálů, že Československo nemá velké šance se Hitlerovi ubránit. V závěru autor odmítá tvrzení historika P. E. Caqueta, že Velká Británie se v roce 1938 jako zahraniční mocnost dopustila zrady na Československu.

19

National legal heritage: legal database providing access to legal past

80%

Kober J., Matejka J., Aubrecht P., Brůha D.

The Lawyer Quarterly

|

2020

|

vol. 10

|

issue 4

499-508

EN

This paper focuses on the issue of making historical legal literature in the Czech Republic accessible. For historical and structural reasons, the accessibility of old legal literature in Czech libraries is inadequate. One possible solution to this long-term problem is the systematic digitisation of this old literature. The primary objective would not be preservation digitisation, otherwise the most common type in library digitisation projects, but rather both supplementary digitisation intended to supplement the book and periodicals fund with additional titles, and also ‘opening digitisation’, meaning digitisation to enable new ways of working with texts and information. The paper also concisely introduces the basic principles and technological, software and licence parameters of the National Legal Heritage project, which is an attempt at the practical application of these conclusions. This pilot project is primarily focused on the interwar period of the First Czechoslovak Republic, which was - in both Czech and Slovak history - an important period of great legal activity and preparations for major reforms.

20

Země nového štěstí?: české hledání v „kalném proudu“ (1918–1945/48)

80%

Hlaváček P.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2020

|

vol. 27

|

issue 3-4

525-537

EN

The author’s essayistic text outlines contours of spiritual streams which were looking for alternatives to Czechoslovakia’s democratic, capitalist and republican system and its orientation to the West between the establishment of Czechoslovakia in 1918 and the advent of the Communist regime in 1948. He states that there were continuous voices which regarded Masaryk’s Czechoslovakia as a mere intermezzo and an unsatisfactory answer to the “Czech question”, although the unexpected restoration of the Czech independence in the form of a state shared with Slovaks enjoyed support of a clear majority of both nations and their elites. In this respect, the author speaks about “murky waters” or a “declination discourse”, which included voices demanding a breakup with the West and a revolutionary or authoritarian solution. Attractive models included Soviet Russia (for strong radical left-wingers), Fascist Italy, Catholic orthodoxy and, last but not least, Nazi Germany (for conservative or Fascist right- -wingers). After the demise of the First Republic, the Protectorate of Bohemia and Moravia was a temporary victory for those who professed the German “New Europe”; after the liberation, the Third Republic brought closer a socialist perspective which turned into a Soviet protectorate after the Communist coup in 1948. The author presents opinions and texts of some intellectuals critical toward the liberal democratic system, among them prominent personalities including Communist journalist Julius Fučík (1903–1943), collaborationist journalist and Protectorate government minister Emanuel Moravec (1893–1945), theologist Josef Lukl Hromádka (1889–1969), politician Hubert Ripka (1895–1958), or President Edvard Beneš (1884–1948), the principal democratic guarantor of the post-war alliance with Stalin’s dictatorship.

CS

Autor v tomto esejistickém textu načrtává kontury duchovních proudů, které v době od vzniku Československa v roce 1918 do nastolení komunistického režimu v roce 1948 hledaly alternativy k jeho demokratickému, kapitalistickému a republikánskému zřízení a jeho západní orientaci. Konstatuje, že ačkoli se nečekané obnovení české samostatnosti v podobě společného státu se Slováky těšilo podpoře jasné většiny příslušníků obou těchto národů i jejich elit, neustále zaznívaly hlasy, které masarykovské Československo pokládaly na pouhé intermezzo a neuspokojivou odpověď na „českou otázku“. V tomto smyslu autor hovoří o „kalném proudu“ či „deklinačním diskurzu“, jehož součástí bylo volání po rozchodu se Západem a po revolučním či autoritářském řešení. Jako přitažlivé vzory se tu nabízelo především sovětské Rusko pro silnou radikální levici, dále fašistická Itálie, katolická ortodoxie a nakonec nacistické Německo pro konzervativní či fašistickou pravici. Po zániku první republiky Protektorát Čechy a Morava znamenal dočasné vítězství pro vyznavače německé „Nové Evropy“, po osvobození třetí republika přiblížila socialistickou perspektivu, která se po komunistickém převratu změnila v sovětský protektorát. Autor přibližuje názory a texty některých intelektuálů kritických vůči systému liberální demokracie, mezi nimiž ze známých osobností nechybějí například komunistický novinář Julius Fučík (1903–1943), kolaborantský novinář a protektorátní ministr Emanuel Moravec (1893–1945), teolog Josef Lukl Hromádka (1889–1969), politik Hubert Ripka (1895–1958) nebo prezident Edvard Beneš (1884–1948) jako hlavní demokratický garant poválečného spojenectví se Stalinovou diktaturou.

Refine search results

Exile and Literature in the Prague German Magazine Die Wahrheit

Svätý za katrem: cesta buržoazního nacionalisty tam a zase zpátky. K možnostem a limitům kontextuální biografie jako historiografického žánru

„Mysterious England”? Great Britain seen by the magazine přitomnost in the years 1924–1938

Pionýr družstevníkem? : pionýrská zemědělská hospodářství v letech 1959-1964

Normalizační rovnice historika umění : trestní kauza Jaromíra Neumanna z let 1985-1988

Czeskie i słowackie elity polityczne — główna przyczyna rozpadu Czechosłowacji

První československá pozemková reforma jako faktor zahraniční politiky : příspěvek k málo známému aspektu československo-rakouských vztahů v letech 1918-1938

Mikrokosmos samizdatového Táborska

Počátky československé a jugoslávské exilové vlády v Londýně za druhé světové války : očekávání, možnosti a realita

Pod dohledem VLKa: výbor lidové kontroly SSR a agenda stížností, oznámení a podnětů občanů (1971-1990)

Policy of Czechoslovakia towards Chile 1973–1980

Bohumil Baxa, řádný muž v mimořádné době

Obsoletní předpisy v České republice: problém teorie, či praxe?

Americkí Slováci a autonomistické hnutie na Slovensku (1918–1938)

History of popular music research in the Czech lands and Hungary : contexts, parallels, interrelations (1918-1998)

Smrt v Praze: schizofrenie a sebevražda v éře radostného budování socialismu a „normalizace“

Samosprávný socialismus v československém průmyslu, 1968-1969

Anglo-Czech relations and the Munich crisis

National legal heritage: legal database providing access to legal past

Země nového štěstí?: české hledání v „kalném proudu“ (1918–1945/48)