Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 8

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  fašismus
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Publication available in full text mode
Content available

Desperate measures or creativity? BUF propaganda techniques

100%
Drábik J.
Dvacáté století - The Twentieth Century
|
2017
|
vol. 9
|
issue 1
9-17
XX
Significant proportion of the British Union of fascists’ (BUF) members were convinced that the existential threats to the nation and civilisation are hard facts and adopting fascism as the form of government was an absolute necessity for the survival of the British nation. This faith and devotion to the cause expressed itself in the enthusiasm for the cause, readiness for self-sacrifice and very active propagating of the ideas. Troubled by the lack of finance and resources, BUF members came with a variety of propaganda techniques, which demonstrate their commitment to and enthusiasm for fascism. Some ideas were very creative, some we could consider desperate. This article focuses on the BUF’s propaganda machinery and is describing some of the not very common propaganda techniques that BUF used.
CS
Významná část členů Britské unie fašistů (BUF) byla přesvědčena, že existenční hrozby pro národ a celou západní civilizaci jsou tvrdá fakta a že nastolení fašismu jako formy vlády bylo absolutní nevyhnutelností, aby britský národ přežil. Jejich přesvědčení a oddanost těmto myšlenkám se projevila v entuziasmu, připravenosti obětovat se pro prospěch hnutí a velice aktivní propagaci myšlenek fašismu. Hnutí však po celou dobu své existence zápasilo s finančními problémy, a tak byli jeho členové nuceni přijít s různými, často velice inovativními propagandistickými technikami. I to demonstruje jejich entuziasmus a odhodlání. Některé z těchto nápadů a technik byly velice kreativní, jiné naopak zoufalé. Tato studie se zaměřuje na propagandistickou mašinerii BUF a popisuje různé, ne zcela běžné formy propagandistických technik, jaké hnutí používalo.
2
Publication available in full text mode
Content available

Jazyk jako ochrana kultury

100%
Štefková M.
Svět literatury – Časopis pro novodobé literatury (World of Literature – Journal for Modern Literatures)
|
2019
|
vol. 60
45-54
EN
The article focuses on two main struggles the Neapolitan language had to deal with in the 20th century. In the introduction, the text presents George Steiner’s theory which argues that people all around the world use so many languages because one of the language’s principal function is to protect the culture and identity of its community against foreigners. In this article, this theory is applied on the Neapolitan and used to rationalize the fact that this southern Italian language survived in the last century against all the odds. Two major threats are stated. The first one was the Fascist era, during which the regime tried to abolish all the dialects and make all citizens speak proper Italian. One of the means to achieve this was a school reform which was supposed to make children switch fluently from their dialect to Italian. The second major threat was closely connected to the expansion of mass media. Neapolitan speakers were slowly acquiring the language used on television, which they often did not fully understand. In consequence, the Neapolitan language was separated from its oral tradition and, according to the Neapolitan playwright Annibale Ruccello, became superficial. In the end, the article claims that Neapolitan is still alive, illustrating this point with the quotation of the linguist De Blasi.
3
Publication available in full text mode
Content available

Sbližování Itálie a Německa ve druhé polovině třicátých let a Hitlerova návštěva Říma na jaře 1938

80%
Šmíd M.
Dvacáté století - The Twentieth Century
|
2014
|
vol. 6
|
issue 1
140-153
EN
This study presents an analysis of German-Italian relations in the time before World War II. It traces their diplomatic relations following the conclusion of the so-called Rome Protocols of 1934 via signing the treaty on the Berlin-Rome Axis (1936) towards the occupation of Austria in 1938 to analyze the difficult position of Vienna during those dramatic years. At the same time, it reveals to what extent the Austria of Dollfuss and Schuschnigg became political putty in the hands of Germany and Italy, and how Benito Mussolini was getting more and more willing to exchange his close links with Vienna for an alliance with Berlin, and thus shift his interest from Central-European politics towards the Mediterranean. The study also deals with one significant detail in Italian-German relations, namely with the arrival of Adolf Hitler, Chancellor of the German Reich, in Rome in May 1938, and with a reflection on fascist elites› attitudes as well as those of the Vatican towards his person. It also examines what the relations between him and the Holy Father were, and explains why he failed to meet Pope Pius XI in Rome, and what stand the Pope took on that occasion.
CS
Tato studie je analýzou německo‑ italských vztahů v období před druhou světovou válkou. Sleduje jejich diplomatické vztahy od uzavření tzv. římských protokolů v roce 1934 přes podepsání Osy Berlín‑ Řím (1936) k anšlusu Rakouska v roce 1938, aby analyzovala složité postavení Vídně v těchto dramatických letech. Současně odhaluje, nakolik se Dollfussovo a Schuschniggovo Rakousko stalo mocenskou hříčkou v rukou Německa a Itálie a jak byl Benito Mussolini postupně ochotnější vyměnit své úzké vazby k Vídni za spojenectví s Berlínem a přesunout svůj zájem ze středoevropské k středomořské politice. Studie se současně zabývá významným detailem z italsko‑ německých vztahů, a to příjezdem říšského kancléře Adolfa Hitlera do Říma v květnu 1938 a reflexí postojů jak fašistických elit, tak vatikánských špiček k jeho osobě. Analyzuje, jaké vztahy mezi ním a Svatým otcem panovaly a vysvětluje, proč nedošlo v Římě ke schůzce se Svatým otcem Piem XI. a jaký postoj papež při této příležitosti zaujal.
4
Publication available in full text mode
Content available

Černá tvářičko, budeš Římanka!? Fašistický kolonialismus mezi sexismem a rasismem

80%
Flemrová A.
Svět literatury – Časopis pro novodobé literatury (World of Literature – Journal for Modern Literatures)
|
2018
|
vol. 57
122-133
EN
The article focuses on the topic of collective perception and the literary representation of the relationship between the white man and the native woman in fascist Italy. The sexist undertone of propaganda songs from the time of the Second Italian-Ethiopian War soon was in contradiction with the rising racist views in Italian society that led to the compulsory segregation of white and indigenous people in the colonies. The stereotypical image of an indigenous woman as a domestic animal or beast appears in both trashy and high literature. The masculine figure has an interesting development: a new fascist man, the conqueror is finally replaced by the passive inetto, a type that has been enforced in theItalian literature during modernism.
5
Content available remote

Země nového štěstí?: české hledání v „kalném proudu“ (1918–1945/48)

80%
Hlaváček P.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2020
|
vol. 27
|
issue 3-4
525-537
EN
The author’s essayistic text outlines contours of spiritual streams which were looking for alternatives to Czechoslovakia’s democratic, capitalist and republican system and its orientation to the West between the establishment of Czechoslovakia in 1918 and the advent of the Communist regime in 1948. He states that there were continuous voices which regarded Masaryk’s Czechoslovakia as a mere intermezzo and an unsatisfactory answer to the “Czech question”, although the unexpected restoration of the Czech independence in the form of a state shared with Slovaks enjoyed support of a clear majority of both nations and their elites. In this respect, the author speaks about “murky waters” or a “declination discourse”, which included voices demanding a breakup with the West and a revolutionary or authoritarian solution. Attractive models included Soviet Russia (for strong radical left-wingers), Fascist Italy, Catholic orthodoxy and, last but not least, Nazi Germany (for conservative or Fascist right- -wingers). After the demise of the First Republic, the Protectorate of Bohemia and Moravia was a temporary victory for those who professed the German “New Europe”; after the liberation, the Third Republic brought closer a socialist perspective which turned into a Soviet protectorate after the Communist coup in 1948. The author presents opinions and texts of some intellectuals critical toward the liberal democratic system, among them prominent personalities including Communist journalist Julius Fučík (1903–1943), collaborationist journalist and Protectorate government minister Emanuel Moravec (1893–1945), theologist Josef Lukl Hromádka (1889–1969), politician Hubert Ripka (1895–1958), or President Edvard Beneš (1884–1948), the principal democratic guarantor of the post-war alliance with Stalin’s dictatorship.
CS
Autor v tomto esejistickém textu načrtává kontury duchovních proudů, které v době od vzniku Československa v roce 1918 do nastolení komunistického režimu v roce 1948 hledaly alternativy k jeho demokratickému, kapitalistickému a republikánskému zřízení a jeho západní orientaci. Konstatuje, že ačkoli se nečekané obnovení české samostatnosti v podobě společného státu se Slováky těšilo podpoře jasné většiny příslušníků obou těchto národů i jejich elit, neustále zaznívaly hlasy, které masarykovské Československo pokládaly na pouhé intermezzo a neuspokojivou odpověď na „českou otázku“. V tomto smyslu autor hovoří o „kalném proudu“ či „deklinačním diskurzu“, jehož součástí bylo volání po rozchodu se Západem a po revolučním či autoritářském řešení. Jako přitažlivé vzory se tu nabízelo především sovětské Rusko pro silnou radikální levici, dále fašistická Itálie, katolická ortodoxie a nakonec nacistické Německo pro konzervativní či fašistickou pravici. Po zániku první republiky Protektorát Čechy a Morava znamenal dočasné vítězství pro vyznavače německé „Nové Evropy“, po osvobození třetí republika přiblížila socialistickou perspektivu, která se po komunistickém převratu změnila v sovětský protektorát. Autor přibližuje názory a texty některých intelektuálů kritických vůči systému liberální demokracie, mezi nimiž ze známých osobností nechybějí například komunistický novinář Julius Fučík (1903–1943), kolaborantský novinář a protektorátní ministr Emanuel Moravec (1893–1945), teolog Josef Lukl Hromádka (1889–1969), politik Hubert Ripka (1895–1958) nebo prezident Edvard Beneš (1884–1948) jako hlavní demokratický garant poválečného spojenectví se Stalinovou diktaturou.
6
Content available remote

Tematická koncentrace textu - některé aspekty autorského stylu Ladislava Jehličky

80%
Davidová Glogarová J., Čech R.
Naše řeč (Our Speech)
|
2013
|
vol. 96
|
issue 5
234-245
EN
Analysis of thematic concentration is a method for the detection of thematic words and quantification of thematic concentration in a text. This method was applied to articles by the Czech Catholic writer and journalist Ladislav Jehlička from the period 1936-1942. The aim was to compare two sets of texts: texts that are considered by literary theorists to be ‘problematic’ due to their expression of extreme right-wing views, and texts that are ‘neutral’, dealing only with general social questions. We expect that, in view of the choice of theme, the ‘problematic’ texts will be more influenced by the author’s ideological stance, which in turn will be reflected in the linguistic characteristics of the texts. We then compare texts published under Jehlička’s real name with those which appeared under the pseudonym ‘Eljen’. The results reveal a surprisingly small presence of words expressing a right-wing stance or ‘problematic’ themes (e.g., fascism, Jewish) among so called thematic words as well as an independence of the thematic concentration of ideology. Finally, a non-significant difference between Jehlička’s and Eljen’s texts can be viewed as a proof of the author’s relatively stable style.
7
Content available remote

Konceptuální labyrinty: kolik pojetí totalitarismu znáš, tolikrát jsi revizionistou?

71%
Buben R., Štefek M.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2021
|
vol. 28
|
issue 2
353-389
EN
The article offers an insight into the intellectual history of theories of totalitarianism and in an innovative way approaches the conflict between the proponents of different concepts of totalitarianism and the so-called revisionists. It seeks to provide a brief overview of the very complicated and, on both sides, very diverse debates and disputes. The authors deal with intellectual, societal and political sources of the theories of totalitarianism and offer their periodization in two waves and in important national contexts (Germany, Italy, France, and the United States). They also point out that more often than not the term "totalitarianism" is the only aspect that links the completely different traditions. The authors identify this striking incoherence in the different academic and non-academic genres, in the unclear relation between the theory and the empirical referents (that is, different political regimes, systems, movements, etc.), or in methodological statuses and approaches to conceptualization of totalitarianism (the relation between the term, the academic concept/empirical type/ideal type and the theory). They explain the rises and falls of the popularity of the concepts of totalitarianism, with special emphasis on some debates that have recently appeared in the Central European academic milieu. As the authors of this text claim, the renewed interest in totalitarianism is owed in part to the "new revisionism" whose representatives oppose the vaguely defined (or undefined) totalitarianism theories. The authors consider this dispute, apparent mainly in the recent debates on the communist past, a misunderstanding and point out two fundamental problems. Firstly, the argument is often led with the vaguely defined concept of totalitarianism which is often confused with the "perspective from above". Secondly, the new revisionists often refute the theories of totalitarianism using, paradoxically, arguments that rather confirm than dispute these theories. The article shows that the gap between the different theorists of totalitarianism was actually much wider than the gap which is opening between the "new revisionists" and the "totalitarians".
CS
Předkládaný článek přináší vhled do intelektuálních dějin teorií totalitarismu a v návaznosti na toto historické pojednání novým způsobem pojímá konflikt mezi proponenty různých pojetí totalitarismu a takzvanými revizionisty. Text se snaží o přehledné shrnutí velmi nepřehledných a na obou stranách velmi různorodých debat a sporů. Autoři se zabývají intelektuálními, společenskými a politickými zdroji teorií totalitarismu a nabízejí jejich periodizaci ve dvou vlnách a v důležitých národních kontextech (Německo, Itálie, Francie, Spojené státy). Současně poukazují na fakt, že slovo "totalitarismus" je často tím jediným, co představitele velmi nesourodé tradice spojuje. Autoři tuto nesourodost nacházejí v různých akademických i neakademických žánrech, ve vztahu teorie a empirických referentů (tedy určitých politických režimů, systémů, hnutí apod.) nebo v metodologických statusech a způsobech konceptualizací totalitarismu (vztah mezi pojmem, akademickým konceptem/empirickým typem/ideálním typem a teorií). Vysvětleny jsou aspekty "vzestupů a pádů" popularity teorií totalitarismu, se speciálním důrazem na některé debaty, jež se zejména ve středoevropském akademickém prostředí objevily v nedávné době. Autoři tvrdí, že k opětovnému zájmu o totalitarismus přispívá takzvaný nový revizionismus, jehož představitelé se stavějí do opozice vůči vágně definovaným (či zcela nedefinovaným) teoriím totalitarismu. Tento spor, patrný zejména v nedávných diskusích o komunistické minulosti, autoři článku považují za nedorozumění a poukazují na dva základní problémy: Polemika se často vede s vágně definovaným pojetím totalitarismu, které je nezřídka zaměňováno za "perspektivu shora". Zadruhé, představitelé takzvaného nového revizionismu se často snaží odmítat teorie totalitarismu argumenty, které je paradoxně potvrzují. Článek ukazuje, že příkopy mezi jednotlivými teoretiky totalitarismu byly mnohem hlubší, než se rozevírají mezi "novými revizionisty" a "totalitáři".
8
Content available remote

The eternal legacy of the Great Patriotic War?: the political instrumentalization of the Soviet victory over fascism and its utilization in Czechoslovakia after 1968 and in the Czech Republic today

51%
Černá M., Jones P.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2022
|
vol. 29
|
issue 3
724-771
EN
Theoretically grounded in memory studies, this article reconstructs how the official Soviet-Russian myth of the Great Patriotic War has been politically instrumentalized and abused to promote and legitimize the Kremlin’s power intentions. It examines the forms, mechanisms and actors of this systematically applied politics of history and memory. First in the context of the Soviet intervention in Czechoslovakia in August 1968 and the justification of the subsequent Soviet Army’s stay in the country, then in the context of the propaganda activities of pro-Russian activists in the Czech Republic and the current Russian aggression against Ukraine. By the myth of the Great Patriotic War, the author understands the purposefully created, maintained and idealized image of the victorious campaign of the Red Army between 1941 and 1945, the selfless and unprecedented Soviet heroism that saved European nations from German fascism. This sacralized narrative, which suppresses other historical narratives, is monopolized in contemporary Russian state policy as an important tool to shape the historical memory of Russian society and to unite it against new and presumably hostile threats. The author demonstrates the strategy in which during the normalization of the 1970s and 1980s the soldiers of the Soviet Army, who allegedly provided “fraternal assistance” in the suppression of the counter-revolution in Czechoslovakia in August 1968, were presented as the successors and “sons” of the heroic liberators of 1945 and shows how they themselves used and participated in this cult in their “comradeship” with Czech society. After the collapse of the communist regime, this official narrative lost its weight, but the “Russian world” (russkii mir) as a conglomerate of ideas linking segments of Russian culture, Orthodoxy, nationalism and shared historical memory has penetrated the Czech Republic, serving as a “marketing brand” to spread Russia’s geopolitical influence during Putin’s rule. Through the Russian-language press, web platforms and social media, the author maps the actors and forms of the “Russian world” in the Czech Republic, whose background consists of part of the local Russian minority and local pro-Russian associations or initiatives. She pays particular attention to the nationalist motorcycle club Night Wolves (Nochnye volki) and the originally civic, but gradually becoming a state movement Immortal Regiment (Bessmertnyi polk), which revive and promote the myth of the Great Patriotic War in line with the Kremlin’s intentions and which establish their branches beyond the borders of Russia, including the Czech Republic.
CS
Autorka v této studii s teoretickým zakotvením v paměťových studiích rekonstruuje, jak byl a je oficiální sovětsko-ruský mýtus Velké vlastenecké války politicky instrumentalizován a zneužíván k prosazování a legitimizaci mocenských záměrů Kremlu. Podoby, mechanismy a aktéry této systematicky uplatňované politiky dějin a paměti konkrétně zkoumá nejprve v kontextu sovětské intervence do Československa v srpnu 1968 a ospravedlnění následného pobytu Sovětské armády v zemi, poté zejména v souvislostech propagandistického působení proruských aktivistů v České republice a současné ruské agrese proti Ukrajině. Mýtem Velké vlastenecké války se rozumí účelově vytvořený, udržovaný a idealizovaný obraz vítězného tažení Rudé armády v letech 1941 až 1945, nezištného a bezpříkladného sovětského hrdinství, které zachránilo evropské národy před německým fašismem. Tento sakralizovaný příběh, potlačující jiné historické narativy, je v současné politice ruského státu monopolizován jako důležitý nástroj, který má tvořit svorník historické paměti ruské společnosti a sjednocovat ji proti novým domnělým nepřátelským hrozbám. Autorka demonstruje strategii, v níž byli vojáci Sovětské armády, kteří údajně v srpnu 1968 poskytli „bratrskou pomoc“ při potlačení kontrarevoluce v Československu, během normalizace v sedmdesátých a osmdesátých letech prezentováni jako následníci a „synové“ hrdinných osvoboditelů z roku 1945, a ukazuje, jak se přitom sami podíleli na jejich kultu a zaštiťovali se jím při „družbě“ s českou společností. Po pádu komunistického režimu tento oficiální narativ ztratil váhu, do České republiky však pronikal „ruský svět“ (russkij mir) jako myšlenkový konglomerát spojující segmenty ruské kultury, pravoslaví, nacionalismu a sdílené historické paměti, který během Putinovy vlády slouží jako „marketingová značka“ k šíření geopolitického vlivu Ruska. Autorka prostřednictvím ruskojazyčného tisku, webových platforem a sociálních médií mapuje aktéry a formy působení „ruského světa“ v Česku, jehož zázemí tvoří část zdejší ruské krajanské menšiny a místní proruské spolky či iniciativy. Zvláštní pozornost přitom věnuje nacionalistickému motorkářskému spolku Noční vlci (Nočnyje volki) a původně občanskému, postupně však postátňovanému hnutí Nesmrtelný pluk (Bessmertnyj polk), které intenzivně oživují a propagují mýtus Velké vlastenecké války v intencích politiky Kremlu a zakládají své odnože za hranicemi Ruska včetně České republiky.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.