The paper deals with judicialization of politics. In constitutional democracies, the political system is limited by the legal framework, which is usually enforceable before court. The courts, therefore, by definition, to a certain extent co-decide on the form and content of policy. The current radicalization of society is, in my opinion, largely caused by the depoliticization of the public affairs. The role of judges on the other hand cannot be overstated. Here I present a critical perspectives on the role of judges in the political process. My aspiration is not to present an absolutely objective account of the issue, but to present and defend critical arguments intended to be an incentive to launch a debate on the outlined issues. I present this process as a risk to the current political system, which limits politics and the public in their ability to decide on important societal issues and subsequently to accept responsibility for these decisions. My article should not be seen primarily as a critique of judicial power; but as a warning against the weakness of the political environment, which results in the politicization of the judiciary, which brings substantial risk nationwide.
CS
Má práce se věnuje politizaci moci soudní.V ústavních demokraciích bývá politický systém ohraničen právním rámcem, který je zpravidla vymahatelný před soudem. Soudy proto z povahy věci v určité míře spolurozhodují o podobě a obsahu politiky. V dnešní době můžeme přitom pozorovat radikalizaci společnosti, která je dle mého názoru do značné míry způsobena právě depolitizací veřejného prostoru. Za tu samozřejmě nemohou pouze soudci, jejich roli nelze přeceňovat. Přesto určitý podíl na zmíněném vývoji mají – což je důvodem, proč má smysl se jim věnovat. Představuji zde kritické pohledy k úloze soudců v politickém procesu. Mojí aspirací není přinést absolutně objektivní náhled na danou problematiku, nýbrž prezentovat a obhajovat kritické argumenty, jejichž cílem je být podnětem k vyvolání debaty o nastíněných otázkách. Prezentuji zde tento proces jako riziko pro současný politický systém, který omezuje politice a veřejnosti možnost rozhodovat o důležitých celospolečenských otázkách a následně za tato rozhodnutí nést odpovědnost. Můj článek by však neměl být primárně vnímán jako kritika moci soudní, nýbrž jako upozornění na krizi a slabost politického prostředí, jehož důsledkem je politizace soudů, která přináší nezanedbatelná celospolečenská rizika.
A number of legal, psychological or pedagogical articles deal with the problem of discovering and importance of child’s opinion in judicial proceedings. This problem is on daily basis practically solved by judges, collision guardians, attorneys, experts, and, last but not least, by parents and their children, especially in court proceedings on the custody of minors. The question of the participation of minors in court proceedings which concern them has been given increasing attention in recent years not only in Czech Republic, but also internationally. The necessity of protecting the right of the child to be heard by the court is very often highlighted at the constitutional and international level. At the same time, each custody proceeding should be primarily aimed at the best interests of the child. In this legal area, we can meet many indefinite legal terms. In the process of interpretation of these terms, knowledge and experiences from non-legal disciplines might be very helpful. The aim of this text is to combine knowledge from different disciplines in order to provide a more comprehensive view of the issue.
CS
Problematikou zjišťování a relevance názoru dítěte v soudním řízení, jehož je účastníkem, se zabývá nemálo odborných prací, a to nejen právních, ale i psychologických, případně pedagogických. Tento problém je rovněž dnes a denně prakticky řešen odbornou veřejností z řad soudců, kolizních opatrovníků, advokátů, znalců a v neposlední řadě rodiči a jejich dětmi zejména v opatrovnických řízeních týkajících se péče soudu o nezletilé. Otázce participace nezletilých dětí na soudních řízeních, která se jich týkají, je v posledních letech nejen v České republice, ale i v mezinárodním měřítku věnována čím dál tím větší pozornost. Nezbytnost ochrany práva dítěte být slyšeno přímo před soudem je v poslední době velmi často zdůrazňována zejména v ústavněprávní a též v mezinárodněprávní rovině. Současně by každé opatrovnické řízení mělo sledovat primárně nejlepší zájem dítěte. Ve věcech péče soudu o nezletilé se více než v jakémkoliv jiném právním odvětví setkáváme s neurčitými právními pojmy, k jejichž výkladu mohou být mnohdy velmi nápomocné znalosti a zkušenosti mimoprávní. Cílem tohoto textu je proto propojit poznatky z různých oborů za účelem vytvoření komplexnějšího náhledu na danou problematiku.
The article deals with the problem of the unconditional binding nature of administrative authorities by sub-statutory legislation in situations where such legislation is inconsistent with regulations of higher legal force. While courts are entitled under Article 95(1) of the Constitution not to apply unlawful sub-statutory regulations, administrative authorities do not have such power, which leads to a dilemma: an administrative authority is forced either to apply a norm that it knows to be unlawful and rely on subsequent judicial correction, or to violate the principle of legality and not apply that regulation. The text examines Czech doctrine, case law, and foreign approaches and offers various solutions to this dilemma. In addition to solutions based on the general or limited power of administrative authorities not to apply the law, the author also analyzes alternative solutions, in particular the suspension of proceedings and communication mechanisms between administrative authorities, courts, and legislators, and evaluates their advantages and limitations from several perspectives. Ultimately, one of the proposed solutions is preferred.
CS
Článek se zabývá problémem bezvýjimečné vázanosti správních orgánů podzákonnými právními předpisy v situacích, kdy jsou tyto předpisy nesouladné s předpisy vyšší právní síly. Zatímco soudy mají podle čl. 95 odst. 1 Ústavy pravomoc protiprávní podzákonný předpis neaplikovat, správní orgány takovou pravomoc nemají, což vede k dilematu: správní orgán je nucen buďto aplikovat normu, o jejíž protiprávnosti ví, a spoléhat na následnou soudní korekci, anebo porušit zásadu legality a tuto normu neaplikovat. Text mapuje českou doktrínu, judikaturu i zahraniční přístupy a nabízí různá řešení tohoto dilematu. Vedle řešení spočívajících v obecné nebo omezené pravomoci správních orgánů neaplikovat autor analyzuje i alternativní řešení, zejména přerušení řízení a komunikační mechanismy mezi správními orgány, soudy a normotvůrci, a hodnotí jejich výhody a limity z řady hledisek. Nakonec je upřednostněno jedno z nabízených řešení.
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.