Search results

1

Poetismus a kýč : úvodní diagnóza

100%

Stefański M.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2013

|

vol. 61

|

issue 4

502-522

EN

Until the mid-1950s and the advent of pop-art, kitsch objects mostly gave rise to a sense of revulsion both among eminent artists and the experienced public. Kitsch was considered to be a secondary phenomenon in relation to "good" art, a poor imitation of art or at best art reduced to the level of banality. In spite of the famous statement made by Clement Greenberg that cultural phenomena like kitsch and the avant-garde were separated by an insuperable abyss, we can easily find distinctive traces of a fascination with "degraded art" in several poems and theoretical texts by leading poetists. Studies show that Czech anavt-garde poets were not just great lovers of film, circus, variety theatre and adventure books. In order to make their poetry into more accessible works which did not demand intellectual effort and which the readers would enjoy, they sometimes made use of expressive menas normally ascribed to popular kitsch. Close ties between poetist works and the basic principles involved in the creation of kitsch are illustrated in this study of examples from the poetry of Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval, Adolf Hoffmeister and Konstantin Biebl. Selected verses, or rather the poetic images found in them, were divided into three separate categories within Abraham Moles's typology of kitch, e.e. religious kitsch, patriotic kitsch and exotic-erotic kitsch.

CS

Až do poloviny padesátých let 20. století a do nástupu pop-artu budily předměty kýče jak mezi věhlasnými tvůrci, tak i v zkušeném publiku nejčastěji odpor. Kýč byl považován za jev druhotný vůči „dobrému“ umění, za mizernou imitaci umění a v nejlepším případě za umění redukované na úroveň banality. Navzdory známému tvrzení Clementa Greenberga, že takové kulturní jevy jako kýč a avantgarda dělí nepřekonatelná propast, můžeme ale výrazné stopy fascinace „degradovaným uměním“ bez námahy najít už v některých básních a teoretických textech čelních poetistů. Studie dokazují, že básníci české avantgardy byli nejen velkými milovníky filmu, cirkusu, bulvárních divadel a dobrodružných románů. Aby z poezie učinili přístupnější dílo, které nevyžaduje intelektuální námahu a dělá čtenáři dobře, sami někdy také sáhli po výrazových prostředcích přiřazovaných výhradně populárním předmětům kýče. Silné vztahy mezi poetistickými díly a základními principy tvorby kýče ilustrují ve studii příklady z básní Jaroslava Seiferta, Vítězslava Nezvala, Adolfa Hoffmeistera a Konstantina Biebla. Vybrané verše nebo spíše v nich nalezené poetické obrazy byly rozděleny do tří samostatných kategorií podle typologie kýče Abrahama Molesa. Jsou to: kýč náboženský, kýč patriotický a kýč exoticko-erotický.

2

Lexikální prostředky a styl nové české literatury

94%

Mareš P.

Stylistyka

|

2017

|

vol. 26

173-181

EN

The paper deals with the complexity of stylistic markers of words and with the employment of these markers for aesthetic purposes and effects in several works of modern Czech literature. There is a distinctive tendency in the Czech prose to combine lexical devices with dissimilar, often antagonistic stylistic markers (formal and colloquial, archaic and new, polite and vulgar etc.). The main part of the paper includes short analyses of selected texts that operate with lexical devices in such a way. In 1920s, Vladislav Vanèura was a pioneer of this stylistic technique. In the last decades, novels and short stories by Ota Pavel, Jiøí Gruša or Petra Hùlová represent outstanding examples of achieving significant effects by contrasting words with antagonistic stylistic markers.

3

Překlady Vítězslava Nezvala : Rimbaud, Baudelaire, Mallarmé

84%

Pelán J.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2017

|

vol. 65

|

issue 1

5-47

EN

This article analyses three sets of translations that form the core of Vítězslav Nezval's translation work: The Work of Arthur Rimbaud (1930), The Poetry of Stéphane Mallarmé (1931) and a selection from Les Fleurs du Mal by Charles Baudelaire (completed 1931, published posthumously 1964). It observes that Nezval declares the translation to be an "analogy and imitation of the original poem", created ex novo from the original "content and verbal material", as this is in line with translation theory at that time, which demanded that a translation should above all be an original poem. In keeping with this principle, Nezval has Rimbaud speak in the modern poetic language which speaks for itself in his collections. His poetic licence is then excused, if not justified, by the conviction that Rimbaud's poetics are the product of a modernism that basically consists in the associative mechanism. However, Rimbaud's, Baudelaire's and Mallarmé's modernism does not work on the basis of the associative principle: quite the reverse, the works of all these poets are characterized by highly rational structuralization. Hence Nezval presented a quite specific "imitation" of the original texts, projecting his own poetics that were in thrall to a cubist-poetist faith in poetic imagery in perpetural motion.

CS

Autor ve své stati podrobuje analýze tři překladové soubory, jež vytvářejí jádro překladatelského díla Vítězslava Nezvala: Dílo J. A. Rimbauda (1930), Poezii Stéphana Mallarmého (1931) a výbor z Květů zla Charlese Baudelaira (dokončeno 1931, publikováno posmrtně 1964). Konstatuje, že jestliže Nezval prohlašuje překlad za "analogii a imitaci původní básně", vytvořenou ex novo z původního "slovního a obsahového materiálu", je zajedno s dobovou teorií překladu, požadující, aby překlad byl především původní básní. V intencích této zásady dává Nezval promluvit Rimbaudovi onou moderní básnickou řečí, jíž ve svých sbírkách promlouvá sám. Licence jsou pak omluveny, ne-li zdůvodněny přesvědčením, že Rimbaudova poetika je produktem onoho modernismu, v jehož základech leží asociativní mechanismus. Modernismus Rimbaudův, Baudelairův a Mallarméův však s asociativním principem nepracuje: díla všech těchto básníků naopak charakterizuje hlubinně racionální konstrukční práce. Nezval tak podal značně specifickou "imitaci" původních textů: promítl do nich svou vlastní poetiku, okouzlenou kubisticko-poetistickou důvěrou v samopohyb básnické obraznosti.

4

Dunaj w polskim folklorze

67%

Bartmiński J., Majer-Baranowska U.

Etnolingwistyka. Problemy Języka i Kultury

|

1996

|

vol. 8

167–184

PL

Autorzy przedstawiają projekt hasła Dunaj do Słownika stereotypów i symboli ludowych. Jako wyraz pospolity dunaj jest w polszczyźnie ludowej poetyzmem o podstawowym znaczeniu ‘wielkiej, głębokiej wody’; w przysłowiach i pieśniach przybiera bogate znaczenia symboliczne: swobody, młodości, miłości oraz początku i końca granicy przestrzennej i życiowej; w pieśniach weselnych także drogi, która łączy bliskich ludzi, oraz miejsce skupienia mocy życiodajnej i sakralnej. Językowy obraz dunaju jest kwintesencją stereotypów wody i rzeki utrwalonych w polskim folklorze. W okolicach Biłgoraja dunaj oznacza kolędy życzące dla dziewczyny i chłopca z motywem zamążpójścia/ożenku – zwane inaczej pieśniami dunajowymi.

EN

The authors present a proposition of an entry for the word Dunaj [the Danube] in the Dictionary of Folk Stereotypes and Symbols. The word dunaj in the Polish folk language, used as a common noun, is a poeticism denoting ‘great, deep water’; in proverbs and songs it takes on a wealth of symbolic meanings, e.g. freedom, youth, or love. It also marks the beginning and end of life, or spatial borders. In wedding songs, the word also denotes a route that connects people close to one another, and the concentration point of the lifegiving and sacral force. The linguistic view of dunaj is quintessential of the stereotypes of woda [water] and rzeka [river] fossilised in Polish folklore. In the Biłgoraj area, the word dunaj is associated with well-wishing carols for a girl or a boy with the theme of marriage – these carols are also referred to as pieśni dunajowe [lit. songs of the Danube River].

Refine search results

2 Česká literatura (Czech Literature)

1 Etnolingwistyka. Problemy Języka i Kultury

1 Stylistyka

1 Bartmiński J.

1 Majer-Baranowska U.

1 Mareš P.

1 Pelán J.

1 Stefański M.

2 2017

1 2013

1 1996

Poetismus a kýč : úvodní diagnóza

Lexikální prostředky a styl nové české literatury

Překlady Vítězslava Nezvala : Rimbaud, Baudelaire, Mallarmé

Dunaj w polskim folklorze